vyučuje němčinu a francouzštinu, pak je tam latinář, jistý Reginald Sour, takový obstarožní excentrik, no a s učitelkou jízdy na koni jste se už setkala. Promenuje se s baronetem Roderickem po okolí skoro každý den.“ Muriel se zastavila, aby po tom dlouhém proslovu nabrala dech. „Prý shánějí ještě další síly. Ovšem Isolda se nechala slyšet, že škola má omezený finanční rozpočet, tak uvidíme, co bude dál.“ Z vlastní zkušenosti jsem věděla, že se do podniku musí investovat, aby dobře odstartoval. Isoldin horkou jehlou ušitý plán s omezeným rozpočtem a k tomu narychlo sehnaní učitelé, navíc zatím pouze tři, to vše zrovna překotný rozkvět Worthské dívčí školy neslibovalo. Zastavila jsem se s Muriel a obě jsme se zahleděly na povlovný svah táhnoucí se k Temži. Pole na něm bylo vyprahlé a suché strniště vybělené slunečním žárem. Panovala sice dosud vedra a dny byly pořád slunné, krátily se však s nadcházejícím podzimem. I nyní se ve vzduchu, jindy průzračném, vznášel první lehký opar, příslib zářijových mlh. „Takové sucho nepamatuju,“ hlesla Muriel ustaraně. A to bylo co říct, protože naše sousedka toho už pamatovala opravdu hodně. „Máme štěstí, že pořád nevyhlásili zákaz zalévání,“ snažila jsem se na období extrémního sucha nahlížet z té optimističtější stránky. Nedostatek dešťových srážek a vláhy vůbec však vyvolával obavy i ve mně, a ty byly ještě syceny vzpomínkou z dětství. Prababička Josefka měla z období sucha pokaždé velký strach. A my, mí bratranci, sestřenice a já, to jako děti nesmírně prožívali s ní. Její strach byl oprávněný, protože v takovém případě pokaždé hrozilo, že vyschne naše studna, což by znamenalo nosit vodu v konvích ze vzdáleného pramene. 98
JAK SI NEUDĚLAT Z DOMOVA CIRKUS JAKO NA PICCADILLY
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261861
Ve vísce kousek od Děčína, kde kdysi žila, mají už dávno vodovod, ale ty obavy z nedostatku deště ve mně přetrvaly dodnes, stejně jako prababiččina výstražná slova: „Uvidíš-li mne, zaplač! Tohle se traduje, opadne-li voda v Labi pod děčínskou Pastýřskou stěnou tak, že se ukáže ten velký balvan na říčním dně. A od toho nás dělí pouhý krůček.“ Ten balvan v Labi jsem nikdy neviděla, a myslím, že prababička Josefka také ne, ale kdo ví, jak se situace vyvinula letošního léta. Muriel, pohled dosud upřený do dáli, na má slova přikývla. „To ano. Jinak nevím, jak by to přežil Johnny Maceška, a hlavně jeho vyhlášený trávník,“ poznamenala. Vydaly jsme se opět na cestu. Muriel se však po chvíli znovu zastavila, to když jsme dorazily ke křižovatce, z níž se odbočovalo k worthskému zahradnictví. Často a ráda jsem tam chodívala, protože se mi tam vždycky podařilo zakoupit sazenice a rostlinstvo vůbec za výhodnou cenu. „Podívejte!“ zvolala Muriel, „my o vlku a vlk za humny!“ Zadívala jsem se směrem, kterým ukazovala. Před zahradnictvím jsem zahlédla Johnnyho Macešku, který se do přívěsného vozíku své staré motorky pokoušel vtěsnat za pomoci zahradníka objemný balík, který připomínal roli linolea. „Musíme na něj počkat, aby se neurazil, však ho znáte! Ještě by si myslel, že se mu vyhýbáme,“ konstatovala Muriel a já s tím návrhem souhlasila. Nemohly jsme tušit, že by v tomto případě bylo lepší, kdybychom Johnnyho přehlédly a pokračovaly v cestě. Maceška se s díky rozloučil se zahradníkem, poté chvilku váhal a nakonec se rozhodl vydat do Kingstonu cestou mezi poli, kterou jsme právě přišly my s Muriel. Bylo to divné, Škola nemusí být vždycky také hrou
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261861
protože se sem jistě na motorce s přívěsem musel dopravit po silnici vedoucí z Kingstonu k zahradnictví. Bylo by rozhodně lepší vrátit se zpátky po stejné trase. Pomalu a opatrně kodrcal na motorce s přívěsem po nerovném terénu a nás s Muriel zaznamenal teprve ve chvíli, kdy do nás div nevrazil. Maceškova tvář představovala v okamžiku, kdy nás spatřil, výmluvnou ilustraci k úsloví: Tumáš čerte kropáč. Na místě zabrzdil a zrudl, jako bychom ho nachytaly při něčem nedovoleném. „Co to pašujete do Kingstonu, Johnny?“ zeptala se nevinně se zvídavým úsměvem Muriel. Johnnyho ruměnec po jejích slovech ještě víc znachověl. „Ále, je to jenom takový experiment,“ vysoukal ze sebe jindy tak výmluvný soused. Muriel to nedalo. Opřela kolo o vzrostlý stromek u cesty a vmžiku byla u té záhadné role připevněné na Maceškově přívěsu a poodhrnula její okraj. Byl to předpěstovaný trávník. „Tak vy jste si koupil hotový trávník!“ zvolala užasle a znovu šťouchla ukazováčkem do objemného balíku, jako by nevěřila vlastním očím. Mýtus Maceškova dokonalého pažitu vzal v tu chvíli navždy zasvé. „Tedy Johnny! Něco podobného bych právě do vás nikdy neřekla!“ Ten úžas jsem s Muriel naprosto sdílela. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se Johnny Maceška, kingstonský expert na trávníky, snížil k takovému úskočnému triku. Nebyla to navíc zrovna levná záležitost. Uvažovali jsme s Williamem kdysi, krátce po nastěhování do Kingstonu, o koupi „hotového“ trávníku, protože jsme po předchozích 100
JAK SI NEUDĚLAT Z DOMOVA CIRKUS JAKO NA PICCADILLY
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261861