tak nepřekonatelně, byť bezděčně nóbl. Jen na ulici nebo v hostinci se mohl s Ravelstonem cítit aspoň přibližně jako rovný s rovným. Ravelstona by bývalo ohromilo zjištění, že jeho čtyřpokojový byt, podle jeho názoru prachobyčejná špeluňka, má na Gordona takovýhle účinek. Bydlet v divočině poblíž zoo, to bylo pro Ravelstona skoro totéž jako žít ve slumu. Rozhodl se, že tam bude bydlet, en bon socialiste, přesně tak, jako si snob najde byt v Mayfairu někde v bývalé konírně, jen aby si mohl na dopisní papír nechat natisknout „dobrou“ čtvrť. Byla to součást Ravelstonova celoživotního snažení uniknout ze své vlastní třídy a stát se jakýmsi čestným proletářem. Jako všechny podobné pokusy byl i tenhle předem odsouzen k nezdaru. Žádný boháč se nikdy nedokáže úspěšně vydávat za chudáka, protože peníze, tak jako vražda, umí úžasně křičet. Na venkovních dveřích visela mosazná tabulka s nápisem: P. W. H. Ravelston ANTIKRIST Ravelston bydlel v prvním patře a redakce Antikrista byla v přízemí. Antikrist byl měsíčník pro vzdělanější publikum, s razantní, leč neurčitě definovanou socialistickou orientací. Obecně vzbuzoval dojem, že jeho redaktorem je nějaký zapálený nonkonformista, který svou oddanost Bohu přesměroval na Marxe a při tom se zapletl s tlupou vyznavačů volného verše. Takový Ravelston ve skutečnosti nebyl; byl prostě jen na redaktora příliš útlocitný, a tak se stával obětí svých přispěvatelů. Do Antikrista se mohlo dostat prakticky cokoliv, pokud Ravelston pojal podezření, že dotyčný autor umírá hlady. [99]
Boze chran sazba 03.indd 99
13.03.2019 17:31:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261849
Za okamžik se Ravelston objevil, bez klobouku, s párem dlouhých rukavic, které si právě natahoval. Na první pohled působil jako zámožný mladík. Měl na sobě stejnokroj bohatých příslušníků inteligence, starý tvídový kabát – ale takový, co je ušitý od dobrého krejčího, takže s léty získává na aristokratičnosti –, hodně volné, skoro plandavé šedivé flanelové kalhoty, šedivý svetr a notně onošené hnědé boty. Dával si záležet, aby všude, i do nóbl domácností a drahých restaurací, chodil v tomhle úboru, čímž chtěl demonstrovat své pohrdání konvencemi vyšších tříd. Úplně mu nedošlo, že něco takového si můžou dovolit právě jen příslušníci horních deseti tisíc. Ačkoli byl o rok starší než Gordon, vypadal o dost mladší. Byl hodně vysoký, měl hubenou, ramenatou postavu a pohyboval se s typickou lenivou grácií mladíka z vyšších tříd. V jeho pohybech a ve výrazu obličeje bylo nicméně něco zvláštně omluvného. Jako by pořád někomu uhýbal, aby nepřekážel. Když formuloval nějaký názor, pokaždé si hřbetem levého ukazováčku mnul nos. De facto v každé minutě svého života se mimoděk mlčky omlouval za výši svého příjmu. Když mu někdo připomněl, že je bohatý, přivádělo ho to do rozpaků stejně snadno jako Gordona připomínka jeho chudoby. „Takže už jsi večeřel?“ ujišťoval se Ravelston svým bloomsberiánsky noblesním hlasem. „Večeřel, už dávno. Ty ne?“ „Ale samozřejmě. Jistě!“ Bylo čtvrt na devět a pět minut a Gordon jedl naposledy v poledne. Ravelston byl na tom stejně. Gordon nevěděl, že Ravelston má hlad, ale Ravelston to o Gordonovi věděl a Gordon věděl, že Ravelston to ví. Nicméně oba měli své dobré důvody, proč předstírat, že hlad nemají. Obědvali nebo večeřeli spolu zřídkakdy, skoro [100]
Boze chran sazba 03.indd 100
13.03.2019 17:31:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261849
nikdy. Gordon nechtěl dopustit, aby Ravelston za něj platil, a sám si jídlo v restauraci nemohl dovolit, dokonce ani u Lyonse či v A.B.C. Bylo pondělí a jemu zbývalo pět šilinků a devět pencí. Mohl si dopřát pár půllitrů v hostinci, ale pořádné jídlo ne. Kdykoli se s Ravelstonem sešli, zafungovala mezi nimi jakási tichá dohoda, že nebudou podnikat nic, zač by se muselo platit, krom zhruba toho šilinku, který člověk utratí v hospodě. Tak společně udržovali zdání, že mezi jejich příjmy není žádný výrazný rozdíl. Vykročili po chodníku a Gordon se přitočil blíž k Ravelstonovi. Byl by se do něj zavěsil, jenže něco takového se nedělá. Vedle Ravelstonovy vysoké, pohlednější postavy vypadal slabě a nezdravě, podrážděně a hrozně ošuntěle. Zbožňoval Ravelstona a vždycky se v jeho přítomnosti cítil trochu stísněně. V Ravelstonově chování nebylo jen osobní kouzlo, ale i jakási neotřesitelná slušnost, s níž se Gordon sotvakde jinde setkal. Nepochybně plynula z toho, že Ravelston byl bohatý. Za peníze se dají koupit všechny ctnosti. Peníze jsou trpělivé, laskavé, nejsou domýšlivé, nejednají nečestně a nehledají svůj prospěch. Ale v některých ohledech se Ravelston boháčům dokonce ani nepodobal. Zesádelnatění mozku a duševní paralýza, které s sebou bohatství přináší, se mu vyhnuly, nebo jim vlastním přičiněním unikl. Celý jeho život byl urputnou snahou o takový únik. Proto zasvětil svůj čas a velkou část svého příjmu vydávání nepopulárního socialistického měsíčníku. A vedle investic do Antikrista vydával peníze na všechny strany. Neustále se na něm popásalo celé stádo příživníků, od básníků až po pouliční komedianty. Sám žil zhruba z osmi stovek ročně, a i za takový příjem se hluboce styděl. Uvědomoval si, že proletáři žijí v trochu jiných poměrech, ale vyjít s menší sumou se [101]
Boze chran sazba 03.indd 101
13.03.2019 17:31:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261849