Přísně tajné skandály
Biogenerátory. (Zdroj: VHÚ)
Robert Pavlita zemřel na začátku devadesátých let. Z dochovaných dokumentů je zřejmé, že na svých výzkumech spolupracoval se svou dcerou. Janu Zapadlovou, rozenou Pavlitovou, se mi podařilo najít na odpočinku v jedné z vesnic mezi Jičínem a Lázněmi Bělohrad. O svém tatínkovi a jeho práci si se mnou popovídala ráda. Přišlo mi, že měla pocit, že jejich společná práce a tatínkovy objevy jsou nezaslouženě nedoceněny. Rozhovor s dcerou výzkumníka: Můj tatínek se o tyto věci začal zajímat už jako chlapec. Vyprávěl mi, že četl nějakou knížku, ve které se objevilo siderické kyvadélko. On si říkal, že je to snadno napadnutelné. Může to ovlivňovat například proud vzduchu nebo vaše 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261824
Tajná válka psychotroniků vlastní ruka. Takže se snažil sestrojit nějaký stroj, kde tyto základní pochybnosti odpadnou. Vymyslel proto zařízení, do jehož hmoty a různých otvorů se akumuluje bioenergie, energie člověka. Pro to tatínek zavedl název biogenerátor. Když se na něj díváte, tak vám v mozku vznikne jeho obrácený obrazec. Mezi tím objektem, který je reálný, a tím, který máte v mozku, vznikne něco jako zpětná vazba. Když jsem si jako malá začala hrát, neměla jsem moc panenek. Hrála jsem si s generátory, ale nevěděla jsem, co to je. Tatínek mi vypravoval, že když mi byly asi tři nebo čtyři roky, přišla jsem a divně jsem držela ruku a nemohla jsem pohybovat dvěma prsty. Zajímal se o to, co jsem dělala, a zjistil, že jsem je skutečně strkala do dvou otvorů na tom generátoru. Drobné ochrnutí během půl dne pominulo. To bylo mé první setkání s biogenerátory. Když jsem vyrostla, začala jsem s tatínkem postupně spolupracovat. Kupodivu mi to začalo hned ze začátku docela jít. Postupně se z toho vyvinula spolupráce, která trvala přes dvacet let. Jednoho dne navštívil tatínka nějaký pán a řekl, že se ministerstvo vnitra o některé ty experimenty zajímá a že mu umožní i spolupráci s jakýmsi výzkumným ústavem, aby měl i potřebná měřící zařízení. Tatínek s tím souhlasil, ale jenom s touto spoluprací, s ničím jiným. Přestěhovali nás do Pyšel u Prahy, do vily, kde jsme dostali přidělený byt a bylo o nás všemožně postaráno. Přímo tam bylo i naše pracoviště. Jednou asi tak za dva měsíce se tam vždycky přijel někdo podívat, jak to pokračuje. Měli jsme i spolupracovníky. Byl tam s námi inženýr chemie a ten druhý byl taky inženýr, ale mám pocit, že to byl spíše svým způsobem dohlížející. Vždycky ráno se stanovil plán prací, který jsme se ten den snažili naplnit. Byli s námi dva spolupracovníci ministerstva 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261824
Přísně tajné skandály vnitra, kteří se skutečně snažili nám pomoci. Jednoho potom víceméně vyhodili, musel z ministerstva vnitra odejít. Druhý tam s námi zůstal až do konce. Z ministerstva měli největší zájem o biokomunikaci. Ale nebylo to vždycky reprodukovatelné, nebylo na to stoprocentní spolehnutí. Došlo to tak daleko, že jeden z těch pracovníků ministerstva vnitra byl v Karlových Varech, my jsme byli v Pyšelích a tímhle způsobem jsme mu posílali zprávy, které on rozšifroval. Zkoušeli jsme komunikovat podobně, jako se komunikuje Morseovou abecedou. Úspěch experimentu závisel na tom, zda byl ten člověk na bioenergii citlivý a jak byl schopný ji přijmout. Nedokázal to každý, nicméně tento pracovník byl dost úspěšný. Asi po půl roce ale řekl, že už to dál dělat nebude, že ho to hodně vysiluje.
Jeden z biogenerátorů, které si Jana Zapadlová ponechala. (Foto: autor)
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261824