„Takže? Takže co, plukovníku?“ šťouchla ho Barbora prs tem do ramene. „Takže jsem právě uvěřil, že tam to datový centrum je. Oficiální není, ani utajený, aspoň podle našich oficiálních záznamů.“ „Takže?“ „Takže je to, milá slečno, nějaká prasárna a mě to právě začalo zajímat.“ „Půjdete je zatknout?“ „Myslíte jako Bruce Willis v nějakým podělaným béčko vým filmu?“ „Třeba.“ „Proboha, přece nemám žádný důvod, natož pak důkaz, že se tam děje něco nelegálního. Vaše dohady, že tam tečou data z nemocnice a zase zpátky, co s tím chcete jako dělat?“ „Já nevím, vy jste polda,“ odvrátila odpovědnost Barbora, „já jsem jenom korunní svědek.“ Marek čučel na snímky z dronu a rovnal si v hlavě jedna a jedna. „V noci se tam podíváme,“ pravil zčistajasna. „Jako jak podíváme?“ vyděsila se Bára. „Prostě tam vlezu a zkusím zjistit, co tam je.“ „Jako polda?“ zkusila to Barbora. „Jako polda tam nemůžu. Musel bych mít důvod. Ale ten důvod budu mít jedině tehdy, když tam vlezu načerno.“ „Copak poldové můžou někam takhle načerno?“ Marek se na ni chvilku upřeně díval. „Báro, celej život bojuju s lidma, jako jste… jako jste byla vy. Myslíte, že legální cestou bych někdy něco vyšetřil? Zejména v oblasti týhle podělaný kyberbezpečnosti?“ Barbora se na něj dívala zkoumavě. „Prostě někdy musíte udělat prasárnu, abyste se dostala k důkazům. Teda spíš abyste se dostala k reálné možnosti, jak ty důkazy následně opatřit legálně.“
[ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261823
„Jak se tam ale dostaneme?“ Marek na ni vytřeštil oči. „Jak jako DOSTANEME? Snad tam nechcete jít taky?“ „A co bych tu jako dělala? Kopala se do zadku a drnkala u flašky na basu?“ „Dobrej nápad,“ přisvědčil Marek. „Tak to ne!“ bouchla Barbora rukou do stolu. „Jednou jsem tu, a přivedla jsem vás na tuhle stopu, a když má být průser, tak v tom jedu s váma.“ „Jenže já, když mě tam někdo chytí, tak mu ukážu placku a nějak se z toho vykecám.“ „Jo, vy mu ukážete placku a vysvětlíte mu, že sice jste polda, ale jste tam inkognito.“ „To je kravina, na tom něco je,“ musel připustit Marek. „Takže tam jdeme spolu a nikdo nás chytit nesmí. Hele, evidentně kdo si na to sám nesáhne, nemá šanci se zorien tovat. A kdo si sáhne moc, tak je pak ale taky v pytli…,“ dodala po chvilce zadumání. „Hezká moudrost, to je v podstatě stejný jak se ženskej ma,“ řekl Marek, který si v duchu zoufal. „Pořád mluvíme o informačním systému, plukovníku!“ vrátila ho do reality Barbora.
❖ „Plukovníku, to je celý blbost,“ napadlo najednou Barboru, „přece neprojdem přes ty ultrazvukový detektory.“ Ukázala prstem na kruh zelených teček na monitoru. „Projdem,“ odvětil stručně Marek. „Jak, proboha? Převlíknem se za veverku?“ „Můžem to zkusit, zrzavej ocas by vám šel k těm dredům,“ zakřenil se na ni. Barboru napadla odpověď, ale radši si ji nechala pro sebe.
[ 99 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261823
Marek vstal a šel k regálu s elektronikou. Vyndal nějaký přístroj. „Šmarjá, co je zas tohle?“ zírala na to Bára. „Tím se odruší ten ultrazvuk z detektorů. Víte, když se vyvíjí nějaká zbraň, vyvíjí se současně i protizbraň, protože nevíte, kdo to kdy použije proti vám. Tenhle zázrak…,“ uká zal na zelený kruh na monitoru, „tenhle zázrak, když znáte topologii detektorů, se dá naprogramovat tak, že projdete tím perimetrem a detektory si myslí, že tam nikdo není.“ „Fajn, a ty žiletky na plotě?“ zapochybovala Barbora. „To je hračka,“ mávl rukou Marek. „Prima, náhradní tričko mám,“ ušklíbla se. „Mám něco lepšího,“ ukázal prstem do jednoho z regálů, „kevlarovou deku.“ „Je něco, co tu sakra nemáte?“ zakroutila hlavou Barbora. Marek se na chvíli zamyslel. „No je fakt, že jsem tu dlouho neuklízel,“ řekl zamyšleně, „ale myslím, že nemám atomovou bombu.“ „Vy jste vůl,“ vyprskla Barbora. „Nedá se ten ostnáč nor málně přešmiknout?“ Marek přemýšlel. „Určitě dá, nůžky by se tu asi našly,“ usmál se, „jenže jednak počítám, že s takovouhle blbostí počítají a někde jim to začne pípat, že je přerušený drát. A kromě toho by si toho někdo všiml druhý den ráno. A to asi nechceme, co myslíte?“ „To teda asi nechceme,“ připustila. „Ještě se mrknem na kameru,“ vzpomněl si najednou Marek. Rejdil myší po monitoru. Před jejich očima se objevil časový snímek pohybů na příjezdové cestě k Opravně země dělských strojů. „Moc toho není. Přijel ten černý Superb, který jsme tam viděli včera. Pak ještě nějaký ford. Z každýho vystoupil jeden chlap. Traktor žádný.“
[ 100 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261823