Chtěl, aby mu Lecter odpověděl. Potřeboval osobní odpověď, teprve pak by mu mohl říci to důležité. Jenže jak to udělat? Prohrabal znovu celou krabici s výstřižky o Lecterovi a všechny je znovu pročetl. Nakonec ho napadlo zcela jednoduché řešení a znovu se pustil do psaní. Když si dopis po sobě přečetl, zdál se mu až příliš nesmělý a ostýchavý. Podepsal se „Věrný obdivovatel“. Nějakou chvíli se na podpis díval a přemýšlel. „Věrný obdivovatel“ opravdu je. Panovačně vysunul bradu dopředu. Palcem v rukavici si vytáhnul z úst protézu a položil ji na piják. Horní část byla velmi neobvyklá. Zuby byly normální, rovné a bílé, ale růžové akrylové patro bylo zprohýbané tak, aby pasovalo do všech pokroucenin a mezer jeho dásní. K patru byla připevněna měkká plastická protéza s obturátorem, který mu při mluvení pomáhal uzavírat měkké patro. Vytáhl z psacího stolu krabičku. Byla v ní další zubní protéza. Horní patro bylo stejné, ale bez obturátoru. Na pokroucených zubech byly tmavé skvrny a vycházel z nich slabý puch. Byly totožné s babiččinými zuby uloženými ve skleničce v přízemí. Dolarhyde nasál pach a nozdry se mu zachvěly vzrušením. Roztáhl ústa do propadlého úsměvu, nasadil si protézu a navlhčil ji jazykem. Na místě podpisu dopis přeložil a zakousl se do něj. Když dopis znovu rozložil, podpis byl orámován oválnou stopou po kousnutí. Jeho notářská pečeť stvrzená starou krví.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261776
12. KAPITOLA
Právní zástupce Byron Metcalf si v pět hodin rozvázal kravatu, namíchal drink a položil nohy na stůl. „Opravdu si nedáte?“ „Až jindy.“ Graham si obíral žmolky z manžet a v duchu děkoval Bohu, že tu mají klimatizaci. „Jacobiovy jsem moc dobře neznal,“ řekl Metcalf. „Byli tu teprve tři měsíce. Párkrát jsme si s nimi se ženou zašli na drink. Ed Jacobi ke mně přišel sepsat novou závěť potom, co se sem nastěhovali, a tak jsme se vlastně seznámili.“ „Ale vy jste vykonavatelem jeho poslední vůle.“ „Ano. Jako první byla uvedená jeho žena, pak já jako náhradník v případě, že by jeho žena nebyla naživu nebo by její zdravotní stav nedovoloval poslední vůli vykonat. Měl sice bratra ve Filadelfii, ale co vím, nebyli si nijak blízcí.“ „Byl jste jeden čas zástupcem okresního prokurátora.“ „Ano, od šedesátého osmého do dvaasedmdesátého. Ve dvaasedmdesátém jsem to zkoušel na prokurátora, ale nevyšlo to. Teď mě to nijak nemrzí.“ „Co si myslíte o tom, co se tu stalo, pane Metcalfe?“ „První, na koho jsem pomyslel, byl Joseph Yablonski, ten odborář…“ Graham přikývl. „Zločin s motivem – v případě Yablonského šlo o získání moci – narafičený jako nepříčetný útok. Spolu s Jerrym Estridgem z okresní prokuratury jsem prošel papíry Eddieho Jacobiho 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261776
slovo od slova. A nic. Není tu nikdo, kdo by na Eddieho smrti mohl vydělat. Plat měl sice dost vysoký a taky mu nesly nějaké patenty, ale zase to všechno rychle utratil. Všechno měla zdědit jeho žena, až na malý pozemek někde v Kalifornii, který byl napsán na děti a jejich potomstvo. Nějaké peníze také odkázal synovi, který to přežil. Zaplatí mu to asi tak ještě tři roky studia na škole. Jsem si jist, že v té době bude pořád ještě v prvním ročníku.“ „Niles Jacobi.“ „Jo. Ten holomek se Eddieho něco natrápil. Původně žil s matkou v Kalifornii. Pak šel kvůli nějaký zlodějně do pasťáku. Podle toho, co vím, je ta jeho máma pěkně švihlá. Loni si tam Eddie pro něj dojel. Vzal si ho k sobě do Birminghamu a nechal ho zapsat na Bardwellovu speciální školu. Chtěl, aby bydlel s nimi, ale mladej se nesrovnal s dětmi, čímž trpěla celá rodina. Paní Jacobiová to nějaký čas snášela, ale nakonec ho odstěhovali na internát.“ „Kde byl v tu dobu?“ „Myslíte v noci na 28. června?“ Metcalf se díval na Grahama a oči měl přivřené. „To policii taky napadlo, stejně jako mě. Šel do kina a pak zpátky na intr. Je to ověřeno. Kromě toho má krevní skupinu 0. Pane Grahame, za půl hodiny musím vyzvednout svou ženu. Jestli chcete, můžeme si promluvit zítra. Řekněte mi, v čem vám mohu pomoct.“ „Chtěl bych vidět osobní věci Jacobiových. Deníky, fotografie, cokoliv.“ „Moc toho tady není, skoro všechno bylo zničeno při požáru v Detroitu, ještě předtím než se sem přestěhovali. Byla to nešťastná náhoda – Ed svařoval něco ve sklepě a od jisker chytla barva, kterou tam skladoval, a od toho pak celý dům. Jsou tu nějaké dopisy. Máme je uložené spolu s několika malými cennostmi v trezoru. Na žádný deník si nevzpomínám. Všechno ostatní je ve skladišti. Niles by možná nějaké fotky mít mohl, ale dost o tom pochybuju. Víte co, zítra ráno musím být sice v půl desáté u soudu, ale mohl bych s vámi zaskočit do banky, abyste se na ty věci mohl podívat, a potom se tam pro vás zastavit.“ „Dobře,“ řekl Graham. „Ale ještě něco. Potřeboval bych kopie všeho, co se týká pozůstalosti – dodatečné nároky na dědictví, 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261776