vzor spolumajitele. Ten mi dali z vedení. Agent pak dostal vkladní knížku a falešný pas, který v bance ukázal, když peníze vybíral. Já jsem znal jen to krycí jméno.“ Slyšel sám sebe mluvit a všechno mu to připadalo úplně absurdně nepravděpodobné. „Byla tahle procedura běžná?“ „Ne. Byla to zvláštní platba. Měla omezené předplatné.“ „Cože měla?“ „Měla kódové jméno známé jen velmi málo lidem.“ „A jaké bylo to kódové jméno?“ „Už jsem říkal – Rolling Stone. Operace zahrnovala nepravidelné platby ve výši deseti tisíc dolarů v různých měnách a v různých hlavních městech.“ „Vždycky v hlavních městech?“ „Pokud vím, tak ano. Vzpomínám si, že ve spisu jsem četl i o jiných platbách pro Rolling Stone, předtím, než jsem do oddělení přišel, ale v těch ostatních případech to vždycky zařizoval místní rezident.“ „Ty ostatní platby, které se uskutečnily před vaším příchodem, kde to bylo?“ „Jedna v Oslo. Tu druhou si nepamatuju.“ „A krycí jméno agenta bylo vždycky stejné?“ „Ne. To bylo ještě další bezpečnostní opatření. Později jsem zaslechl, že celý ten postup jsme čmajzli Rusům. Byl to ten nejsložitější způsob plateb, s jakým jsem se kdy setkal. Stejně tak já jsem pro každou cestu použil jiné jméno a samozřejmě jiný pas.“ Tohle ho potěší, pomůže mu to doplnit mezery. „Ty falešné pasy, které agent dostal, aby si mohl peníze vybrat: věděl jste o nich něco? Jak se vyráběly nebo odesílaly?“
104
care_spion_280.indd 104
23.5.2019 3:25:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261684
„Ne. Vlastně jen to, že musely mít vstupní víza pro zemi, kde se peníze ukládaly. A vstupní razítko.“ „Vstupní razítko?“ „Ano. Předpokládám, že ty pasy nikdy nikdo na hranici nepoužil – ty se předkládaly jen v bance kvůli identifikaci. Agent nejspíš přicestoval na vlastní pas, naprosto legálně vstoupil do země, kde příslušná banka sídlila, a v té bance pak použil falešný pas. Nebo tak bych to aspoň odhadl.“ „Znáte důvod, proč ty předchozí platby prováděli rezidenti a kvůli těm pozdějším musel jet někdo z Londýna?“ „To vím. Ptal jsem se těch ženských z bankovního oddělení, Párku v rohlíku. Řídící se bál, aby –“ „Řídící? Chcete říct, že ten případ měl v rukou Řídící osobně?“ „Ano, to měl. Bál se, že by rezidenty mohl v bance někdo poznat. Tak použil pošťáka, to jest mě.“ „Kdy se ty cesty uskutečnily?“ „Do Kodaně patnáctého června. Ještě ten večer jsem letěl zpátky. Helsinky na konci září. Tam jsem zůstal dva dny, zpátky jsem letěl myslím osmadvacátého. V Helsinkách jsem se trochu bavil.“ Zazubil se, ale Peters si toho nevšiml. „A ty další platby – ty proběhly kdy?“ „To si nevzpomínám. Je mi líto.“ „Ale jedna byla určitě v Oslo?“ „Ano, v Oslo.“ „Kolik času uběhlo mezi prvními dvěma platbami, těmi, co provedli rezidenti?“ „Nevím. Myslím, že moc dlouho ne. Snad měsíc. Nebo o něco víc.“ „Řekl byste, že ten agent už před tou první platbou nějakou dobu působil? Bylo něco takového ve spisu?“
105
care_spion_280.indd 105
23.5.2019 3:25:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261684
„Nemám tušení. Ve spisu byly jen ty konkrétní platby. První začátkem roku 1959. Další data tam nebyla. Takhle to chodí, když je u něčeho omezené předplatné. Různé spisy se zabývají různými součástmi jednoho případu. Jen někdo, kdo má celkový spis, si to může dát všechno dohromady.“ Peters teď psal bez přerušení. Leamas předpokládal, že někde v místnosti je schovaný magnetofon, ale následný přepis nějakou dobu potrvá. To, co teď Peters zapisuje, poslouží jako podklad pro dnešní večerní depeši do Moskvy, zatímco na sovětském vyslanectví v Haagu budou děvčata celou noc vzhůru, budou se střídat po hodinách a telegrafovat doslovné přepisy. „Povězte mi,“ vybídl ho Peters, „jsou to velké sumy peněz, způsob vyplácení je hodně složitý a hodně nákladný. Co vy jste si o tom všem myslel?“ Leamas pokrčil rameny. „Co jsem si mohl myslet? Myslel jsem si, že Řídící nejspíš má zatraceně dobrý zdroj, ale materiál jsem nikdy neviděl, takže nevím. Nelíbilo se mi, jak se to dělalo – bylo to jako s kanónem na vrabce, moc složité, moc chytré. Proč se s ním prostě nemohli sejít a dát mu ty prachy v hotovosti? Opravdu mu dovolovali přejíždět hranice na vlastní pas a s tím falešným v kapse? Pochybuju,“ prohlásil Leamas. Bylo načase případ trochu zamlžit, nastražit vějičku. „Jak to myslíte?“ „No, já vůbec nevím, jestli si ty peníze někdy někdo vyzvedl. Řekněme, že to byl agent v nějakém vysokém postavení za oponou – ty peníze tam pro něj byly uložené, aby si je vybral, až bude moct. Nebo to jsem si aspoň myslel. I když jsem o tom moc neuvažoval. Taky proč bych měl?
106
care_spion_280.indd 106
23.5.2019 3:25:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261684