v arabském světě ho nenosí. Takto uvězněné ženy jsem sice viděla velmi sporadicky i v Emirátech, velmi pravděpodobně však nešlo o místní arabské ženy. Při sportovních aktivitách chodí muslimské ženy v pohodlných teplákových soupravách. Některé si oblékají i tílka s ramínky. Jsou však i takové, které se dokonce ani ve výhradně ženských tělocvičnách nevzdávají kompletně zahalujícího oblečení a šátku na hlavě. Pokud jde o sportovkyně, většina z nich nenosí na hlavě žádný závoj, i když je dost takových, které ho z přesvědčení nosí, což bývá často zdrojem polemiky a kritiky hlavně v zahraničních médiích. Zvláštním tématem je koupání arabských žen, neboť jejich plavky se různí od bikin až po kompletní oblečení, v němž se neobratně motají po břehu moře nebo se snaží vypadat sebevědomě vedle svých manželů, kteří mají na sobě jen koupací šortky.
S koupáním na plážích dostupných veřejnosti to v zemích Zálivu není jednoduché. Pokud žena není na pláži v rámci hotelového komplexu, na volnou pláž ať raději nechodí. Já sama jsem na pláž rozhodně nešla, stačily mi zážitky z klubové pláže za poplatek a jiné z doslechu. Důvod je ten, že koupat se do moře chodí jen celé rodiny přistěhovalců a z nich se koupou jen děti a muži, přičemž ženy poslušně sedí pod slunečníkem. Najdete tam i pár Evropanů, kteří se drží pospolu. A konečně syrské, palestinské a jiné arabské výrostky a muže, kteří civí neuvěřitelným způsobem, v moři vyzývavě postříkají každou ženu v plavkách a dělají jí neslušné návrhy. Oblečené ženy ve vodě si ovšem za žádných okolností postříkat nedovolí. A konečně nezapomeňme na gastarbeitry, z nich ti šťastnější vycházejí ze střežených nocleháren a chodí se na volnou pláž koupat a snad i mýt. Hloučky pákistánských a indických mužů divokými pohledy vysvlékají ženu z plavek, což nezřídka dovrší masturbací pod vodou.
( 98 ) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261555
Egyptská madam Tradiční Egypťanky nosí dlouhou košilovitou tuniku po kotníky s dlouhými rukávy – gallábíji. Ta nejběžnější je nejčastěji z polyesteru. Tento materiál se nosí dokonce i při vysokých letních teplotách. Na hlavu si dávají charakteristicky omotaný a přišpendlený šátek, přičemž špendlíky místy dost hrozivě vyčnívají. Šátek může být opravdu hodně velký – sahá až po pás a volně překrývá gallábíji. Takovému šátku se říká humár, což v překladu znamená osel. Pak opravdu nevíte, kde končí hruď a začíná pas, jenže přesně o to jde. Pod šátkem se nosí háčkovaná čepička. Šátek na hlavě může být uvázaný i „na babku“, s uzlem a cípy visícími dolů. Doma nosí gallábíji bez šátku. K ní si obouvají vietnamky nebo sandály bez punčoch. Přednost dávají bleděmodrým, šedým a černým gallábíjím. Kombinace kalhot s šátkem už představuje modernější typ a spojuje se s mladší věkovou kategorií. Typická egyptská paní ze střední vrstvy – hánim – má na hlavě čapku, která vypadá spíš jako prodloužený baret a má širší lem. Drdol má zachycený v síťce. Její čapka se vzhledem podobá bareto-čepici, jaké nosí konzervativní židovky. Dále nosí volnou blůzku nebo kostýmové sáčko a volnou rovnou sukni do půl lýtek, respektive nad kotníky. Blůzku nemá nikdy zastrčenou v sukni, aby nevynikl pas – přesný opak libanonských módních tvůrců. K tomu nosí středně vysoké babské střevíce. Madám, jak ženy v Egyptě označují samy sebe, a stejně jim říkají i jejich manželé, se v oblečení podobá i jiným ženám z regionu. Mám na mysli hlavně oblast syrsko-palestinskou, ale také maghribské země. V roce 2010 se egyptským módním hitem stala úprava šátku na hlavě. Za plnohodnotný hidžáb se považují spojené čtyři pruhy látky ovinuté kolem hlavy. Celá vlasová část je tak zahalena jakoby baretem a působí velmi přitažlivě, až bohémsky a sexy. Princip zůstává týž – mít na sobě hidžáb a navíc vypadat přitažlivě a elegantně. Když si k tomu mladá žena obleče tenký roláček, na něj princesové sako a třeba i dlouhou áčkovou sukni, vypadá opravdu mondénně a těžko by se dala srovnávat s jejími třebas mladšími kolegyněmi
( 99 ) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261555
s babsky nasazeným šátkem a neforemnou gallábíjí. Nošení posledního módního hitu je zatraceně drahá záležitost. Proto si ženy takovou parádu dávají připravit pouze na svatbu nebo jiné významné příležitosti. Oproti účesu u nejznámějšího a nejprestižnějšího káhirského kadeřníka Muhammada as-Saghíra, který vyjde na přibližně 80 egyptských liber, se cena za zavinutí hidžábu na způsob turbanového baretu pohybuje v rozmezí 75–250 liber a spolu s make-upem celá záležitost vyjde na 300 až 350 liber, což je o něco víc než trojnásobek v korunách (1 EGP = 3,11 Kč; kurz z dubna 2012). Ve všech módních časopisech, včetně nejnovějšího Hidžáb, články a fotografie popisují způsoby, jak si zavinout kusy látky novátorským způsobem. Protože se za poslední dekádu v Egyptě nošení hidžábu rozšířilo, módní byznys se snaží tohoto faktu využít, zatraktivnit ho a samozřejmě zpeněžit. Souvisí to také s kompenzací ekonomické situace kadeřníků, kteří kvůli nastoupivšímu zahalování vlasů už nezkrášlují tolik hlav a ztrátu kadeřnické práce si tímto způsobem vynahrazují. Egyptské tanečnice kromě speciálního tanečního kostýmu používají i malebný styl baladí (venkovský), což je kratší barevná gallábíja sahající těsně pod kolena. Nejčastěji je ze saténu s úzkým véčkovým výstřihem. Střih je volný, kolem boků je buď širší opasek, nebo se přes ně převazuje šátek. Na hlavě mívá tanečnice čelenku vykládanou korálky nebo flitry, z níž po obou stranách visí přes uši korálky navlečené ve více řadách na způsob staroegyptských čelenek.
V Egyptě ještě chvíli zůstaneme. Lidé si vždycky lámou hlavu, jak popustit uzdu fantazii a přenést ji do skutečnosti i ve stísněných podmínkách. Právě tady se nám nabízí výborný příklad. Předtím liberální Egypt se dnes nachází v období příklonu k fundamentálním hodnotám a tohoto historicko-společenského momentu se podařilo využít egyptskému podnikateli Walídovi Mustafá – roku 2004 přišel s myšlenkou segregovaných pláží určených pouze pro ženy, pro ty, které chodí na veřejnosti zahalené. Soukromá pláž na břehu
( 100 ) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261555