„Při posledních velkých náletech brzy na jaře ve městě být nemohl,“ pokračovala a zasmála se nad něčím, co ji zřejmě nerozveselilo poprvé. „Pak jsme si dělali legraci z toho, jak zřídka ještě docházelo k poplachům, když už tu byl.“ Ve vedlejší místnosti teď její muž zřetelně vyslovil její jméno a několikrát je opakoval, jako by se snažil najít vhodný tón, až jeho těžké oddychování opět proniklo do ticha jako do tenounké vrstvy ledu, ale Kateřina se tím nenechala vyrušovat. „Bezpochyby si pak války užil ještě dost a dost,“ řekla, když už konečně nebylo nic slyšet. „Byl u úklidové a demoliční čety, a už jen to mu mohlo otevřít oči.“ Znala jsem ty obrazy celých ulic s domy proměněnými v hromady rozvalin, domy, které už ani nebyly v těch haldách sutin rozpoznatelné, o něco dál budovy, jimž scházely střechy a jejichž prázdná okna poskytovala výhled do kousku nebe, stržené zdi a za nimi kukátková jeviště místností, kde se jakýsi scénický výjev zastavil uprostřed rozházených rekvizit, kam padl zrak, vratká, nakloněná seskupení čehosi v pošetilé rovnováze, jako by se proti sobě všechny cihly posunuly a stačil malý vánek, aby se všechno sesypalo, a já nevím, proč jsem měla problém představit si jednu nepatrnou postavu s lopatou a krumpáčem v ruce, jak bloudí s ostatními kolem, jako by byli široko daleko jedinými přeživšími. Zpětně to zní jako dobrá anekdota, a možná to byla jen bezstarostnost, snad doopravdy to, čemu se říká hrdinství, možná ale prostě jenom nerozvážnost, jestli byla pravda, že se jednou nechal vyprovokovat a z uzavřené zóny v Hyde Parku, kde ležela nevybuchlá bomba, donesl míč, který tam zakopla parta výrostků, ale nemůžu w
102
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261544
si pomoct, u zátarasu vidím jen ležet v lehátkách dámy, které mu za to tleskaly, a když jsem slyšela, jak mu v kině zvlhly oči, když pianista zahrál The White Cliffs of Dover nebo když na konci všichni povstali, vzali se za ruce, rozezněla se hymna a na plátně bylo vidět královský pár s oběma princeznami, nijak mi ho to nepřiblížilo. Připomínalo to dětské omalovánky, v nichž je třeba pospojovat body s čísly, a já mohla pořád jen zase začínat od začátku v naději, že ho přece jen někde dostihnu a nevyjde mi z toho ne ohrabaný klaun s karfiolovým nosem, pracně se kolébající kachna nebo kůň, který strnul v plném cvalu. Kromě Kateřiny neměl v té době téměř nikoho, a když se ho jednou vyptávala na jiné ženy a on jí vyprávěl o Kláře, jako by už byl starý a šlo o mladickou lásku, od níž ho dělila víc než půlka života, spokojila se s odpovědí, že už ji ztratil z očí a dál po ní nepátrá. O přátelích u něho nemohlo být ani řeči a organizovaným setkáním s dalšími utečenci se vyhýbal stejně jako před válkou, dvakrát nebo třikrát se zúčastnil jakési večeře, kam ho odvlekli jeho dva krajani, jež poznal v internaci, rozčilován stále stejnými řečmi, které se točily jen kolem toho, oč to všechno bylo doma přece jen lepší, a jednou ho tam na začátku na jeho žádost doprovázela. Bylo to v jednom domě v Marylebonu, šlo o společnost, která předstírala konspirativní vlastenectví, měla zálibu ve spiritismu a skončila po půlnoci, když se pohnul stůl, zatímco on seděl s úsměvem vedle ní a s údivem sledoval rychle po sobě se střídající řečníky, kteří povstávali, ťukali lžícemi o skleničky a vystrkovali břicha pokaždé, když si jako vážení druhové připíjeli na zdraví nebo na znovuzrození vlasti, zatímco on do ní pod stolem strkal nohou a jako hypnotizovaný zíral do výstřihu w
103
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261544
hostitelce, dcerce z vyšších vídeňských kruhů, která se do Anglie provdala už začátkem dvacátých let. Zjevně se bavil, ani stopy po pochmurné roztrpčenosti, která ho často mezi lidmi přepadávala, a ona ho ještě později slýchávala, jak o tom grandiózním tyátru vtipkuje, když všichni najednou houfně objevovali svou ruskou duši, což přišlo do módy od chvíle, kdy se útoky přesunuly na východní frontu, když si všichni ze sebemenšího podnětu padali za slyšitelných vzlyků do náručí, náchylní k ovíněnému bratření, bezhlavé touze po domově a zcela anachronické víře v dobro ve světě, ale on o tom nechtěl ani slyšet, mávl rukou, když se na něho obrátila s tím, že se přece sám nechal pobídnout jednou dámou s vosím pasem, aby si s ní zatančil kozáčka, hubenou dráždivou osůbkou v dlouhých hedvábných šatech, která zdůrazňovala svou demi-vierge a přirozeně klábosila francouzsky, dělal, že si nevzpomíná, jak svou dopitou sklenku odhodil přes rameno nebo jak ještě k ránu ležel na koberci u plápolajícího krbu, aby se vyslovoval k Bohu a světu či jen prázdně a trudnomyslně civěl do plamenů. Nebylo pochyb, že ji baví o tom mluvit, a když ji smích přinutil na chvíli přestat, pokaždé se mi zdálo, že sama nevěří, že ho někdy zažila v tak rozpustilé náladě a chce se o tom jen ubezpečit. „Tehdy musel taky mluvit o tom, že jeho rodina pochází z jakési vsi na bývalé rakousko-ruské hranici,“ řekla. „Už jsem zapomněla, kde to přesně mělo být, ale mluvil o příbuzných v Berdyčivě, a ten leží na Ukrajině.“ Nevěděla jsem, co na to říct, a pokud možno nenápadně jsem si ji prohlížela. Světlo jí vrhalo na tvář polostín, v němž jí trochu ustoupily oči, jako by se skryly w
104
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261544