Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi
Kvalitu komplexního plánu podniku z hlediska propojenosti předurčuje konzistentní soustava cílů. Zabezpečení finančních cílů předpokládá plnění cílů obsažených v jiných dílčích cílech, jako je plán prodeje, plán výroby, plán výzkumu a vývoje apod. Vrcholový management stanovuje pro tvorbu finančního plánu dvě skupiny cílů: široké a specifické. Široké cíle se vyznačují svým verbálním vyjádřením, které nebývá podpořeno číslem. Svým charakterem jsou blízké poslání podniku, nicméně jsou zpravidla zaměřeny i na interní fungování společnosti (nemusí tedy reprezentovat firmu navenek). Například základním širokým cílem může být nepřetržitý růst tržní ekonomiky společnosti. Další široký cíl může spočívat v tom, že v podniku budou vytvořeny takové podmínky, které budou maximalizovat zájem a motivaci pracovníků. Prostředí musí být charakteristické vysokou etikou, čestnými činnostmi, vysokým standardem práce, spravedlivým odměňováním. Práce musí být realizována na ziskové bázi a na růstu zisku (což je další širší cíl podniku), na zabezpečení širokého okruhu zákazníků, kterým budeme nabízet kvalitní výrobky. Posledním a velmi významným cílem pak může být pozitivní a dynamická filozofie managementu, což je základní předpoklad růstu každé společnosti. Specifické cíle vycházejí z cílů širokých a určují konkrétní úkoly pro definovaný časový horizont. Ke specifickým cílům patří například 10% meziroční nárůst objemu prodeje v následujících třech letech, přičemž v nejbližším roce to bude nárůst o 4 %. Návratnost celkových investičních výdajů má dosáhnout 12 % a návratnost v nejbližším roce bude činit 8 %. Předpokládáme rovněž nárůst zisku ve výši 1,5 % apod. Význam formulace cílů nespočívá pouze v tom, že tvoří základ pro tvorbu finančního plánu, ale současně také plní funkci motivační a jsou normou pro měření jejich výkonnosti. Formálním impulzem plánovací aktivity je formulace plánovacích premis, která ve své podstatě představuje souhrn instrukcí vrcholového managementu pro tvorbu finančního plánu. Jak jsme již předeslali, z pohledu plánování je velmi důležitý časový horizont a též správná volba informací vstupujících do procesu plánování v různých časových rovinách. Nicméně jsme také zdůraznili, že mezi jednotlivými plány existuje vzájemná provázanost, která je stejně důležitá jako časový horizont. Plány však mají svou autonomii a své specifické úlohy, což je patrné i z tabulky 14. Tabulka 14 Charakteristické rysy jednotlivých druhů plánování Druh plánu Dlouhodobé plánování
Obsah
• plán výsledku hospodaření • plánová bilance • ukazatele Roční plánování • peněžní toky • finanční účty • plán výsledku hospodaření • plánová bilance Krátkodobé • peněžní toky plánování • běžný stav hotovosti
Vnitřní členění po letech
Celková doba zpravidla 5 let
po měsících
1 rok
dny, týdny, dekády
do 3 měsíců
Plánovací základna • roční uzávěrky • minulé zkušenosti • ukazatele • zásadní rozhodnutí • poslední uzávěrka • údaje o odbytu, nákupu, personálu a investicích • smluvní závazky (objednávky, závazky vůči dodavatelům apod.)
Pramen: GRÜNWALD, R., TERMER, T., HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza a plánování. VŠE, Praha 1999. ISBN 80-7079-587-5. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261542
Plánování jako nezbytná součást finančního řízení
Z této tabulky vyplývá, že pro delší časové období je jen velmi málo konkrétních údajů, na jejichž základě by byl dlouhodobý plán sestavován. Kvalitně řízený podnik však má představu o investicích, o změnách týkajících se financování (především z hlediska struktury), případně o změnách týkajících se personálního složení. Toto plánování je poměrně složité a také obtížně opravitelné, neboť je zaměřeno na globální otázky fungování příslušné společnosti, v nichž ujasňuje a plánuje budoucí rozhodnutí. Z tohoto pohledu by vyplývalo, že dlouhodobé plánování je nejméně pracné, na druhou stranu však vyžaduje mnohem větší podnikatelskou prozíravost a intuici. O víceletém či dlouhodobém plánování se velmi často hovoří jako o plánování strategickém – což je především dáno povahou rozhodovacího procesu, neboť nosným prvkem dlouhodobého plánu jsou strategická rozhodnutí. Strategické plánování se nejčastěji dotýká velkých firem, protože ty mají k tomuto účelu obvykle zřízeny štáby. Roční plánování je již podrobnější a je členěno obvykle podle měsíců, přičemž se neobejde bez podrobnějších informací, které se bezprostředně dotýkají prodeje a celkových výkonů podniku. Podstatou tohoto plánování je převod strategie do praxe. Představuje již detailnější strukturu. Krátkodobá předpověď se bezprostředně dotýká platebních termínů, rentability a likvidity, plánuje denní podnikové operace a je charakteristická nízkou nejistotou z hlediska nedostatků v plánu. Krátkodobé plánování bývá označováno jako plánování operativní, neboť je více spojeno s rozhodnutími taktické povahy. Struktura a obsah finančního plánu závisejí také na velikosti podniku, na objemu vyráběné produkce, na příslušnosti k odvětví. Je-li u firmy jednoho vlastníka (máme tím na mysli firmu malou) docela možné, aby finanční plán nosil pouze v hlavě, pak ve velkých a středních podnicích je finanční plán významným a nevyhnutelným nástrojem řízení všech podnikatelských aktivit. Kromě toho struktura a obsah finančního plánu může záviset na časovém horizontu zpracování finančního plánu. Různý přístup k finančnímu plánování může být také dán rozčleněním celého systému finančního plánování na jednotlivé subsystémy a v jejich rámci na jednotlivé prvky. Ať již podnik zvolí jakoukoliv strukturu, v každém případě by při sestavování finančního plánu měly být splněny následující cíle: zajištění horizontálních a vertikálních vazeb finančního plánu, zabezpečení jeho propojenosti s informační soustavou podniku (tj. účetnictví, rozpočetnictví, statistika apod.) a poskytnutí nutných informací finančnímu trhu (tj. investorům, akcionářům, věřitelům atd.). Jaká může být struktura finančního plánu podle velikosti podniku názorně ukazuje tabulka 15. Tabulka 15 Struktura finančního plánu podle typu podniku Typ podniku Vznikající podnik a malá firma
Velký a střední podnik
Struktura finančního plánu cíle podniku projekty roční finanční plán a operativní plán systém sledování, kontroly a hodnocení plánu cíle podniku a základní strategie dlouhodobý (strategický) finanční plán krátkodobý (operativní) finanční plán hlášení o průběhu plnění plánu a systém kontroly 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261542
Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi
6.2.1 Dlouhodobé fi nanční plánování
Strategické finanční plánování je nedílnou součástí podnikového strategického plánování. Je tedy potřeba si uvědomit, že v rámci firmy se neplánují pouze finanční oblasti, ale také jiné oblasti, které však spolu velmi úzce souvisejí. Finanční strategický plán tak tvoří základní pilíř celkového strategického plánu. Tvorba strategického plánu jako takového předpokládá, že se budeme postupně zabývat jednotlivými složkami, které jsou znázorněny na schématu 21. strategický plán
analýza a hodnocení podniku
analýza a prognóza vývoje okolí podniku
stanovení poslání a cílů podniku
tvorba a hodnocení variant strategie
vlastní zpracování plánu
Schéma 21 Složky strategického plánu
Analýza a hodnocení podniku, u které je potřeba, aby byly získány a vyhodnoceny takové soubory informací, které charakterizují jednotlivé oblasti činnosti podniku (výroba a její modernizace, inovace výrobků, zvládnutí technologií, prodej výrobků a s tím související zajištění finanční stability, reprodukce a rozvoje firmy). Jde tedy o soubor analýz, které se zaměřují na jednotlivé stránky podniku. K těmto analýzám patří: • analýza zdrojů podniku; • analýza výrobního programu; • hodnocení ekonomické a finanční situace podniku (existující zdroj podniku bude potřeba analyzovat nejen z hlediska současných, ale především z hlediska očekávaných budoucích rozvojových potřeb firmy); • analýza silných a slabých stránek podniku (silné stránky jsou ty činnosti, které podnik zvládá lépe než konkurence; závěrem z této analýzy by mělo být porovnání s hlavními konkurenty a stanovení specifických podnikatelských předností). Z uvedených analýz finančnímu plánu přísluší především analýza a hodnocení ekonomické a finanční situace firmy, která se opírá především o poměrové ukazatele a primárně vychází z rozvahy a z výkazu zisku a ztráty. Z poměrových ukazatelů se volí ukazatele zadluženosti, likvidity, aktivity, rentability a tržní hodnoty. Kromě nich je možno využít také statickou analýzu (srovnání skutečných hodnot jednotlivých poměrových ukazatelů s doporučenými či se žádoucími nebo také s plánovanými hodnotami) a dynamickou analýzu (posuzuje časové řady ukazatelů a hodnotí tempo růstu či poklesu). K těmto analýzám je možno připojit ještě mezipodnikové srovnání. Analýza a prognóza vývoje okolí podniku vychází z předpokladu, že každá firma funguje v konkurenčním prostředí, a je proto nezbytně nutné, aby vyhodnocovala firemní pozici nejen uvnitř, ale také navenek. Navíc je potřeba si uvědomit, že okolí je velmi proměnlivé a frekvence změn se v posledních letech zrychluje. To souvisí především se 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261542