9
Management nežádoucích událostí ve zdravotnictví ■■ ■■ ■■ ■■ ■■
Před aplikací zkontrolovat exspiraci infuzního roztoku. Dodržovat vždy aseptický přístup. Dodržovat ordinaci lékaře, pokyny výrobce léku (rychlost podání, vedlejší účinky). Sledovat pečlivě všechny reakce na lék. Všechny i.v. léky (infuzní roztoky, i.v. injekce) k přímé aplikaci pacientovi čitelně popsat – jméno a příjmení pacienta, ročník narození, čas naředění (u některých PZS může být používán pojem shodně jako „upravený“), podpis sestry a léčiva aplikovaná do infuzního roztoku. ■■ Nespotřebovaná ředěná ATB a jiné léčivé přípravky lze po otevření použít pouze v souladu s doporučením výrobce. Rozředěné a otevřené LP musí být označeny názvem, koncentrací, exspirací, jménem a podpisem osoby, která lék rozředila (Bačová, Gregorová, Netíková, 2008). Léky/medikace je třeba uchovávat v souladu s doporučením výrobce. V případě léků definovaných jako léky s vyšší mírou rizika platí vnitřní směrnice zdravotnického zařízení nebo kritéria rezortních bezpečnostních cílů MZ ČR.
9.4.3 Intramuskulární injekce ■■ Do stehenního svalu se aplikuje i.m. injekce pod úhlem 60°, do ostatních míst pod úhlem 90°. ■■ U dětí se při podání i.m. injekcí vytváří kožní řasa. ■■ Zajistit aseptický postup, intimitu výkonu a správnou polohu pacienta.
9.4.4 Intrakutánní a subkutánní injekce U aplikace i.c. a s.c. injekcí je třeba: ■■ Věnovat pozornost místu vpichu, délce jehly a poloze pacienta. ■■ Pokud je použita k subkutánní aplikaci krátká jehla, následuje aplikace léčiva pod úhlem 90°, u delší jehly pod úhlem 45°. ■■ Po aplikaci inzulinu nebo nízkomolekulárního heparinu (např. Clexanu) nemasírovat místo vpichu. ■■ Dbát na střídání místa vpichu podle aplikované látky a doporučení výrobce. ■■ Neaplikovat do míst, kde je otok, zarudnutí, hematom či zduření (boule). ■■ Lék připravit vždy za aseptických podmínek, z originální preskripce. ■■ Lék připravit bezprostředně před aplikací.
9.4.5 Léky podávané per rectum ■■ Při zavádění čípku nepoužívat násilí a postupovat zvlášť šetrně u pacienta s hemoroidy. ■■ Léčivo vyjmout z obalu těsně před aplikací – důležité zejména u vysoce termolabilních léčiv. ■■ Požádat pacienta, aby zatlačil jako na stolici, a jemně zavést čípek tak, aby jej plně skryla kožní řasa zevního svěrače. ■■ Zachovat intimitu pacienta.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261536
Nežádoucí událost – medikace/i.v. roztoky
9
9.4.6 Léky podávané do nosu ■■ Kapátko či aplikátor na tubě musí vždy používat jen jeden pacient (individualizované pomůcky). ■■ O podání léku musí být proveden standardní zápis v dokumentaci (Mikšová, Froňková, Zajíčková, 2005).
9.4.7 Léky podávané do očí ■■ Kapátko nebo kapací část lahvičky se nesmí dotknout oka ani řas, dotek vyvolá obranný mrkací reflex (Pokorná, Komínková, 2013). ■■ Je‑li ve spojivkovém vaku hlen nebo hnis, je nutné jej před aplikací odstranit výplachem. ■■ O podání léku musí být proveden standardní zápis do dokumentace nemocného. ■■ Má‑li pacient předepsané kapky a mast současně, je třeba aplikovat nejdříve kapky a o několik minut později mast – mast by mohla zabránit vstřebání kapek (Workman, Bennett, 2006).
9.4.8 Pět zásad správného podání léku Z důvodu prevence medikačního pochybení je třeba před podáním léku/medikace zkontrolovat následující: 1. správný pacient 2. správný lék 3. správná dávka 4. správná doba 5. správný způsob (JCI, 2015)
9.5
Nástup účinku po podání léků
Pro možnost sledování účinku léku je nezbytná znalost doby nástupu účinku léků tak, aby bylo možné odlišit účinek terapeutický od nežádoucího a sledovat efekt terapie. Níže jsou uvedeny doby nástupu účinku u nejčastějších forem aplikace léků: ■■ intraarteriálně (do tepny) – ihned ■■ intralumbálně (do páteřního kanálu) – ihned ■■ intravenózně (do žíly) – za 1 min ■■ sublingvální aplikace (ústy na sliznici úst a jazyka), nazálně (na nosní sliznici) – za 1–2 min ■■ inhalačně, bronchiálně, pulmonálně (do dýchacích cest) – za 2–3 min ■■ intramuskulárně (do svalu) – za 5–10 min ■■ intrakutánně, intradermálně (do kůže), subkutánně (pod kůži) – za 15 min ■■ per rectum (do konečníku), per vaginam (do pochvy) – za 15 min ■■ dermálně, epikutánně (na kůži) – místně ■■ per os (do trávicího traktu) – za 30 min (Workman, Bennett, 2006)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261536
9
Management nežádoucích událostí ve zdravotnictví
9.6
Zvláštní upozornění před a po podání medikace
Pozn.: Jako podávající osoba je pro zjednodušení v textu uváděna všeobecná sestra, podávat léky však mohou také lékaři a osoby oprávněné podle platné legislativy. Všeobecná sestra podává léky u lůžka pacienta a je za správnost podání odpovědná. ■■ Z dokumentace pacienta musí být jasné, kdy a která sestra lék podala. ■■ Všeobecná sestra musí znát účinky léku, který podává, musí důkladně prostudovat návod u léků, které nezná. Pro podávání opiátů platí zvláštní předpis. ■■ Podávat lze jen léky jasně označené, s platnou exspirací. ■■ Nikdy nesmí nechat otevřenou lékárnu nebo vozík s léky bez dozoru. Léky/medikace musí být vždy zajištěné, existuje riziko zneužití či chybného užití. ■■ Tekuté léky, které jsou zkalené nebo mají změněnou barvu, popř. jsou prošlé, je nutné vyřadit a vrátit do lékárny, popř. likvidovat podle vnitřní směrnice PZS. ■■ Před podáním léku je nezbytné ověřit totožnost pacienta (viz Pět zásad správného podání léků). ■■ Léky se nesmí nechávat volně u lůžka pacienta, kromě tzv. přípravku SOS, jako je např. nitroglycerin, ventolin apod. V případě, že má pacient v rámci hospitalizace léky/medikace u sebe k samostatnému užití, musí existovat v dokumentaci zápis. Je třeba brát v potaz, že jakékoli léky/medikace uložené volně u pacienta jsou rizikem, a to nejen pro nemocného (riziko chybného užití), ale i pro spolupacienta (riziko zneužití, užití omylem apod.). ■■ Pacient má právo lék odmítnout. Tuto situaci je třeba ihned hlásit lékaři a zaznamenat do zdravotnické dokumentace. ■■ Jestliže pacient po podání léku ústy zvrací, je nutné tuto skutečnost nahlásit co nejdříve lékaři, zaznamenat do dokumentace a postupovat podle pokynů lékaře (zejména u léčiva, které má významné terapeutické dopady). ■■ Podávání některých léků vyžaduje mimořádnou opatrnost, např. podávání antikoagulancií, perorálních antidiabetik, opiátů apod. – sestra věnuje zvýšenou pozornost jak terapeutickým, tak vedlejším účinkům. ■■ Vždy je třeba dodržet zásady asepse při podání. ■■ Léků se nedotýkat, připravovat je pomocí pinzety (z lahvičky) nebo vytlačením z blistru bez doteku prstů. ■■ Jestliže se v podání léků vyskytne neshoda, všeobecná sestra tuto skutečnost musí ihned nahlásit ošetřujícímu lékaři/službu konajícímu lékaři a vrchní/staniční sestře. O neshodě sestra provede záznam do dokumentace pacienta a zaznamená NU (Hughes, Blegen, 2008).
9.7
Výběr právních předpisů upravujících oblast podávání léků
Uvádíme výběr předpisů z vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261536