Č Á S T I I – U P L AT Ň O VÁ N Í D A N Ě Z P Ř I D A N É H O D N O T Y
některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve. Prakticky to znamená, že povinnost podat dodatečné daňové přiznání tedy nemá plátce, jemuž vznikl u příslušného zdanitelného plnění plný nárok na odpočet daně, ale tuto povinnost má vždy plátce, který je povinen krátit nárok na odpočet daně koeficientem. Tím by mělo být zajištěno, aby uplatňoval nárok s použitím koeficientu příslušného roku, v němž nárok na odpočet daně vznikl. Současně však pro výše uvedený postup platí výjimka pro plátce, kteří mají vypořádací koeficient vyšší než 95 %, kdy však tato výjimka neplatí, pokud by předmětem daného odpočtu byl dlouhodobý majetek. § 73 odst. 5 ZDPH
Daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny zákonem předepsané údaje. Pokud doklad všechny údaje neobsahuje nebo jsou uvedeny chybně, může plátce prokázat oprávněnost odpočtu daně jiným způsobem. Od 1. 4. 2011 do 31. 12. 2011 však tento postup nebylo možné uplatnit, pokud chybějícími náležitostmi byly údaje rozhodné pro výpočet daně nebo DIČ.
§ 73 odst. 6 ZDPH
Pokud částka uvedená na daňovém dokladu převyšuje výši daně, která měla být uplatněna dle zákona, tj. poskytovatel plnění na daňovém dokladu omylem uvedl vyšší daň, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet pouze ve výši daně, která měla být správně uplatněna. V opačném případě, tj. jestliže poskytovatel plnění uvedl na daňovém dokladu nesprávně nižší daň, má plátce nárok na odpočet ve výši daně uvedené na daňovém dokladu. J U D I K AT U R A
Plátce daně, který je jako příjemce služby povinen přiznat a zaplatit daň v souladu s čl. 21 Šesté směrnice, není povinen dokládat nárok na odpočet daně daňovým dokladem. Rozsudek Evropského soudního dvora (C-90/02 Bockemuehl) J U D I K AT U R A
Nárok na odpočet daně na vstupu z přijatých plnění vzniká pouze v rozsahu, v jakém je daň skutečně splatná podle zákona. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit na základě pouhé skutečnosti, že daň je uvedena na daňovém dokladu. Daň uvedená na daňovém dokladu musí být sice dodavatelem odvedena v souladu s čl. 21 odst. 1 písm. c) Šesté směrnice, ale odběrateli nárok na odpočet této daně dle čl. 17 odst. 2 písm. a) nevzniká. Nárok na odpočet daně nemůže být uplatněn v případě, kdy daň nekoresponduje s předmětnou transakcí, ať už z důvodu, že daň uvedená na faktuře je vyšší než daň splatná podle zákona, nebo se jedná o plnění, které není předmětem daně. Rozsudek Evropského soudního dvora (C-342/87 Genius Holding) J U D I K AT U R A
Pojem „daňový doklad“ musí být vykládán s odkazem na čl. 18 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 22 odst. 3 Šesté směrnice, v němž jsou uvedena pravidla pro povinný obsah náležitostí daňového dokladu, a čl. 22 odst. 3 písm. c), jenž umožňuje členskému státu stanovit kritéria určující, zda doklad slouží jako daňový doklad, a umožňuje členskému státu považovat za fakturu ne pouze originál faktury, ale i jiné dokumenty, které naplňují kritéria stanovená členským státem. Článek 18 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 22 odst. 3 Šesté směrnice dovolují členskému státu považovat za daňový doklad jakýkoliv jiný dokument sloužící jako faktura naplňující kritéria stanovená samotným tímto státem. Citovaná ustanovení směrnice udělují členskému státu plnou moc požadovat předložení originálu faktury zakládající nárok na odpočet daně, jakož i plnou moc připustit jiné důkazy tam, kde plátce nemá originál faktury v držení, na základě kterých je možné prokázat, že se plnění skutečně uskutečnilo. Rozsudek Evropského soudního dvora (C-85/95 Reisdorf) 88
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261530
ODPOČE T DANĚ A VRACENÍ DANĚ
7.1.3 Odpočet daně při změně režimu Nový plátce daně je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u zdanitelného plnění pořízeného v období 12 měsíců přede dnem, kdy se stal plátcem, pokud jsou součástí jeho obchodního majetku. Přičemž při uplatnění tohoto odpočtu musí plátce vycházet z podmínek daných § 72 a násl. ZDPH, tj. i zde musí zohlednit účel použití a uplatnit odpočet daně případně v částečné výši, dále musí mít daňový doklad apod. Tento nárok na odpočet daně pak uvede do daňového přiznání za to zdaňovací období, v němž se stal plátcem. Prakticky to znamená, že je uvede do prvního daňového přiznání, které bude podávat.
§ 79 ZDPH
Toto ustanovení také umožňuje uplatnit nárok na odpočet daně u dlouhodobého majetku pořizovaného v období 5 let přede dnem, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem. První podmínkou pro využití tohoto ustanovení je, že přijatá zdanitelná plnění (dílčí plnění) jsou součástí pořizované investice (dlouhodobého majetku) do doby, než byl tento dlouhodobý majetek uveden do užívání. Další podmínkou je, že v období 12 po sobě jdoucích měsíců před tím, než se osoba povinná k dani stala plátcem, byl uveden tento dlouhodobý majetek do užívání. V praxi půjde nejčastěji o situace, kdy osoba povinná k dani provádí investiční činnost v delším časovém horizontu.
!
Dále je také umožněn odpočet daně v případě, kdy 6 měsíců před registrací pořídila osoba povinná k dani majetek, který použila pro vývoz zboží, i když v okamžiku registrace již není součástí obchodního majetku.
!
Současně toto ustanovení obsahuje specifické pravidlo pro uplatnění odpočtu daně. Osoba povinná k dani, která přijala plnění, a v okamžiku, kdy se stává plátcem, toto plnění v majetku nemá a současně u něj nemůže uplatnit vracení daně podle zákona, tak se jí za splnění zákonných podmínek umožňuje uplatnit odpočet daně.
!
J U D I K AT U R A
Osoba, jež má záměr zahájit nezávisle ekonomickou činnost a jež podložila tento záměr objektivními důkazy a která vynaložila první investiční výdaje, musí být považována za osobu podléhající dani. Tato osoba má bezprostřední nárok na odpočet daně splatné nebo zaplacené daně z investičních výdajů a nemusí čekat do doby, než začne uskutečňovat zdanitelné plnění. Článek 17 zamezuje členskému státu podrobit nárok na odpočet daně osobou podléhající dani před započetím pravidelné ekonomické činnosti určitým podmínkám jako v uvedeném případě splnění požadavku na předložení promptní žádosti o uplatnění odpočtu před splatností daně a splnění jednoletého limitu pro skutečné zahájení ekonomické činnosti od data podání žádosti. Rozsudek Evropského soudního dvora (C-110/98 až 147/98 Gabalfrisa S. A. a další)
Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. Snížení odpočtu daně se vztahuje na vymezený majetek, tj. zejména na hmotný majetek, odpisovaný nehmotný majetek a zásoby. Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně za poslední zdaňovací období před zrušením registrace, a to jako částku snižující odpočet daně za toto zdaňovací období.
§ 79a ZDPH
Plátce má povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně alespoň ve výši 2 100 Kč, pořízeného v období zahrnujícím 11 kalendářních měsíců před zrušením registrace a také kalendářní měsíc, v němž došlo ke zrušení registrace. Odpočet se snižuje o poměrnou část výše uplatněného odpočtu za období, po které daný majetek nebyl obchodním majetkem plátce.
!
89
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261530
Č Á S T I I – U P L AT Ň O VÁ N Í D A N Ě Z P Ř I D A N É H O D N O T Y
7.1.4 Zkracování nároku na odpočet daně § 76 ZDPH
Povinnost zkracovat nárok na odpočet daně má plátce v případě, že přijatá plnění použije jak pro svá plnění, u kterých má nárok na odpočet daně, tak i pro svá plnění, u kterých nemá nárok na odpočet daně, tj. plátce uplatňuje odpočet daně v krácené výši. Zkrácená část nároku na odpočet daně se vypočte jako součin daně na vstupu u krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu, který se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet částek bez daně za veškerá plátcem uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně a ve jmenovateli celkový součet údajů v čitateli, a navíc součet uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (řádek 50 daňového přiznání). Do čitatele i jmenovatele se započítávají i přijaté platby, pokud z těchto přijatých plateb plátci vznikla povinnost přiznat daň. Vypočtený koeficient se zaokrouhluje na celé procento nahoru.
§ 76 odst. 4, 5 a 6 ZDPH
Z výpočtu koeficientu se vylučují některá příležitostná plnění, která by mohla zkreslit jeho výši. Jedná se o: ūū dodání nebo poskytnutí hmotného majetku i odpisovaného nehmotného majetku nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem, které plátce užíval pro svou ekonomickou činnost; to neplatí, pokud uskutečnění tohoto plnění je nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti plátce, ūū finanční služby, včetně finančních činností (§ 54 ZDPH), dodání nemovité věci a nájem nemovité věci (§ 56 ZDPH) pouze v případě, že jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně, ūū plnění podle § 13 odst. 4 písm. b) ZDPH. Jestliže je koeficient vyšší než 95 %, lze odpočet daně uplatnit v plné výši, protože koeficient se považuje za roven 100 %. V ostatních případech se tedy pak bere jeho vypočtená výše. Pouze pokud by byl čitatel nulový nebo záporný, bere se pak koeficient ve výši 0 %.
!
Zákon také ve vazbě na stanovení zálohového koeficientu obsahuje úpravu pro situace, kdy po skončení kalendářního roku není vyměřená daň za některé ze zdaňovacích období tohoto roku, čímž nejsou známy potřebné údaje pro vypořádání odpočtu daně za všechna zdaňovací období tohoto roku, a tím není vyměřena daň ani za poslední zdaňovací období tohoto roku. Do doby, než dojde k vyměření daně za všechna zdaňovací období předchozího kalendářního roku, se použije ve zdaňovacích obdobích následujícího kalendářního roku zálohový koeficient stanovený podle údajů tvrzených plátcem. Pokud v následujícím kalendářním roce dojde k pravomocnému vyměření daně za poslední zdaňovací období předcházejícího roku a hodnota zálohového koeficientu se odchyluje od hodnoty koeficientu původně tvrzené plátcem, použije se nová hodnota koeficientu od prvního zdaňovacího období následujícího po dni nabytí právní moci příslušného platebního výměru. POZNÁMKA
Plátce daně nepočítá koeficient samostatně za každé zdaňovací období, ale ve zdaňovacích obdobích běžného kalendářního roku odpočet daně krátí tzv. zálohovým koeficientem (tento pojem byl v zákoně dříve zaveden, nicméně v aktuálním znění již není používán, nicméně pro praxi jde o stále používaný termín). Tento koeficient se vypočítá z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku zjištěných při vypořádání odpočtu v posledním zdaňovacím období příslušného roku. Pokud tyto údaje za předchozí kalendářní rok neexistují (např. u nově registrovaného plátce), stanoví se podle předběžného odhadu plátce. Správce daně je oprávněn výši koeficientu stanoveného odhadem ověřit v rámci vytýkacího řízení a s plátcem daně v rámci
90
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261530