Stabenow1-zlom.qxd28.5.201920:41Stránka98
Na zdůraznění svých slov do stěny ještě pořádně kopla. „Zůstaň!“ přikázala Obludě a vrátila se za závěj. Odvážila se vykouknout přes okraj. Nic. Lehla si na břicho a doplazila se po pěšince k hlavní ulici. Znovu vykoukla přes horu sněhu nahrnutou na stranu, ale nic nezahlédla. Zvedla se na všechny čtyři a pokračovala dál. Opatrně se vyhýbala psím hromádkám, obalům od snickers a prázdným plastovým lahvím od whisky a celou dobu si dávala pozor, aby nezvedla hlavu nad linii závěje. U školního parkoviště závěj končila a Kate se zarazila, na chviličku strnula a pak se odvážila znovu vykouknout. Ozvala se další rána a na Kateinu tvář dopadla sprška sněhu. Ve stejnou chvíli do ní zezadu kdosi vrazil a strhl ji na zem. Obluda zavrčela a vyštěkla a vzápětí se k nim rozběhla. Náraz Kate vyrazil dech a chvíli jen tak ležela a snažila se ho získat zpět. Čekala, až Obluda uhryzne hlavu tomu, kdo ji srazil k zemi a stále na ní ležel. Fena se zastavila ani ne metr od nich. Kate na ni s tváří přitisknutou do sněhu jasně viděla. Obluda jednou vrkla, štěkla a pak připlácla uši k hlavě a zavrtěla ocasem. „Seš celá, děvče?“ zachroptěl jí dotyčný u ucha. Kate se zajíkavě nadechla. „Abele?“ „Kdo jiný?“ „Slez ze mě, ty prašivý dědku!“ Abel sklouzl do sněhu vedle ní a nabil svoji winchestrovku, která bylo skoro stejně stará jako on a kterou s sebou neustále nosil, pro případ, že by mu zkřížil cestu los v říji nebo státní úředník. Přitáhl si nohy k sobě, nadzvedl se nad závěj a několikrát vypálil směrem ke škole. „Jen ať ten šmejd vidí, že taky máme zuby,“ prohlásil sebejistě a sehnul se zpět k ní. „Kdo to je?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261367
Stabenow1-zlom.qxd28.5.201920:41Stránka99
„Nevím.“ „Hmm.“ Abel znovu natáhl kohoutek pušky a nadzvedl se. „Abele, ne!“ Tentokrát na něj střelec čekal. Sotva se Abel vytáhl nad okraj závěje, ozvala se palba. Abel ji opětoval a s žuchnutím dopadl zpět vedle Kate. „K čertu s tebou, dědku bláznivá!“ Abel pevně svíral víčka a prohmatal si pravé rameno. Jedno oko se otevřelo a káravě se na Kate zahledělo. „Začínáš se opakovat, holka.“ Kate si k němu přidřepla a strhla mu ruku z ramene. Spolu s ní se do vzduchu vznesl obláček prachového peří z roztrženého rukávu Abelovy péřovky a zachytil se Kate ve vlasech, zalechtal ji v očích i v nose. Hlasitě kýchla a zadívala se na trhlinu v látce. Nebyla tam žádná rána, žádná krev. Záchvěv hrůzy vystřídala úleva. Kate se na Abela temně zamračila. „A budu se opakovat tak dlouho, dokud si to nevtlučeš do té svojí zabedněné palice. Pořád se mi pleteš pod nohy, zatraceně. Nebudu ti to dál trpět, slyšíš?“ Zvedl hlavu ze sněhu. „Jo.“ „Jo co?“ „Jo, slyším, jak ten sráč, co po nás střílel, bere nohy na ramena.“ To už dusot kroků vzdalujících se od školní tělocvičny zaslechla i Kate. Projel jí vztek a jediným plynulým pohybem vyskočila na nohy. „Obludo! Vem si ho!“ Fena vystřelila vpřed, šedá šmouha vznášející se nad sněhem jako přízrak, a zmizela za temným obrysem tělocvičny. V tu chvíli se ozvalo zařvání sněžného skútru a Kate zaklela a rozběhla se za Obludou. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261367
Stabenow1-zlom.qxd28.5.201920:41Stránka100
Na parkovišti nebyla ani noha, jen sníh, led a podvraťák, něco mezi huskym a vlčákem, který vypadal jako jeden z kříženců Dandyho Mikea. Sotva ji spatřil, doťapkal k ní a zvědavě jí vrazil čumák do rozkroku. Obluda na sebe měla vztek za to, že nechala uprchnout osobu, která měla tu drzost střílet po jejím vlastním soukromém člověku, a očividně si ji hodlala vybít na nebohém voříškovi. Hlasitě zavrčela a vycenila na něj zuby. „Klid, Obludo,“ krotila ji Kate a snažila se zaplašit její hněv i strach. Věděla, jak se Obluda cítí. Odstrčila čumák druhého psa a začala v předklonu prozkoumávat okolí, div že neryla nosem ve sněhu. Marně. Ať už na ni střílel kdokoli, zmizel beze stopy. Buď si prozřetelně posbíral nábojnice, nebo je ve tmě přehlédla, a ve starém sněhu, udusaném energickými kroky studentů od první do dvanácté třídy, neviděla ani útočníkovy šlápoty. Sníh by tak suchý a ztvrdlý, že jí vrzal pod nohama. Kate si znechuceně odfrkla a vydala se zpět k silnici. „Asi jsme toho sráče vystrašili,“ konstatoval Abel spokojeně. Kate zavrtěla hlavou. „Abele, Abele, Abele,“ povzdechla si a ze všech sil se snažila přemoct třas v nohách. „Co mám s tebou dělat? Mohli tě postřelit. Nebo zabít.“ „Ale nestalo se,“ namítl dotčeně, „a mám dojem, že bychom se měli spíš snažit zjistit, co byl ten zmetek zač, a ne tady postávat na mrazu a tlachat o tom, jestli jsem tu měl nebo neměl být!“ „Co tu vlastně děláš?“ zeptala se Kate. Ticho. Abel se sehnul pro svou hubitelku sobů a jal se ji pečlivě čistit od sněhu a ledu, které by mohly proniknout dovnitř. „Myslíš, že se o sebe nedokážu postarat?“ zatlačila na něj Kate napůl pobaveně a napůl pobouřeně. „Vždyť jsi mě vychoval, abych to zvládla.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261367