Ideální investiční portfolio
či bankéř prodává produkt. Ne myšlenku, vizi, strategickou alokaci, ale produkt, jako housky na krámě. Do jisté míry je to přirozené a vyplývá to z psychologie investorů. Žádného klienta neuspokojí, pokud mu jeho poradce na otázku: „Co pro mě máte nového?“ odpoví: „Nic.“ „Co je to za neschopného moulu, když za půl roku od poslední schůzky nevymyslel nic nového?“ řekne si klient… A obchodní a marketingová oddělení investičních společností mu vycházejí vstříc stále novými a novými investičními nápady. Kup si vodní akcie, milý kliente. Letos frčí dividendy. A teď zase frčí něco jiného… Frekvence těchto nabídek souvisí zhruba s frekvencí bonusů ve firmě. Klient tak vrství v portfoliu různé smíšené fondy a specifické strategie a ani on ani poradce nemají přehled o tom, jak vlastně reálně investuje. Autor těchto řádek to už do značné míry zmiňoval v Průvodci úspěšného investora, ale opakování je matkou moudrosti. Od té doby se navíc vyskytly další hezké ilustrační příklady. Jedna investiční společnost například spustila řadu „dividendových“ fondů. Jeden z nich je zaměřený na globální akcie, druhý na evropské, třetí je smíšený (zhruba v poměru 60 pro akcie : 40 pro dluhopisy). Z těchto tří fondů lze sestavit optimální portfolio, jen to vyžaduje trochu trojčlenky. S tou se ovšem v praxi mnoho prodejců nezdržuje, takže akciové portfolio rozvrhnou v poměru 1 : 1 mezi globální a evropský fond. Problém takového portfolia je celkem zjevný, velmi výrazně nadvážené evropské akcie. Americké akcie mají v tomto složení zhruba jen čtvrtinový podíl. Vzhledem k vysokým valuacím možná podvážení dává smysl, ale asi těžko tak výrazné. Tomuto postupu se říká „naivní diverzifikace 1/n“ – kolik mám k dispozici fondů, na tolik dílů majetek rozdělím. Výjimkou tak nejsou ani situace, kdy má klient třeba 5 různých smíšených strategií najednou. Už v předchozí kapitole jsme zmínili důležitost důkladného rentgenu investorových financí.13 To se netýká jen výše příjmů a celkového majetku, ale i konkrétního složení stávajícího portfolia. 13 „Rentgen“ zní trochu lépe než „striptýz“, že ano…
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261340
Strategická alokace
Nezanedbatelná část finančních poradců a osobních bankéřů se tím příliš nezdržuje, protože potřebují hlavně prodat novou investici. To je ovšem velká chyba. Je zásadní rozdíl, jestli klient, který chce investovat 200 tisíc, má dalších 200 tisíc na stavebním spoření, nebo v akciovém fondu. I když tyto ostatní peníze slouží třeba na jiné cíle, je vhodné je v procesu návrhu portfolia zohlednit. Pokud to poradce neudělá, výsledná alokace může být zbytečně konzervativní (různé nudné konzervativní balíčkové fondy, při jejichž prodeji obvykle distributoři neberou v úvahu další konzervativní úspory klienta), nebo naopak příliš agresivní. Ve druhé kapitole jsme na základě investičních cílů, horizontu, vztahu k riziku atd. stanovili optimální míru rizikovosti portfolia. Máme tedy ideální zastoupení rizikových a bezpečných investic, stačí ho už jen naplnit. V praxi to nemusí být žádné vyčerpávající cvičení s kalkulačkou, stačí otevřít tabulkový procesor a poznamenat si, jaké částky v bezpečných a rizikových investicích máte teď. Druhý krok je porovnání s cílovou strategickou alokací a pak už zbývá jen nové peníze rozložit tak, abychom se cílovému rozložení co nejvíce přiblížili (je možné, že se ho nepodaří naplnit, protože máte třeba velký zůstatek na termínovaném vkladu s dlouhou dobou do splatnosti, ale důležité je udělat krok správným směrem). V tomto jednoduchém příkladu má klient veškeré svoje úspory v bezpečných „garantovaných“ produktech. Protože jde o konzervativního investora, který bude za 5 let odcházet do penze, dejme tomu, že mu náš postup „vyplivl“ optimální podíl akcií 30 %. Bez zohlednění ostatních úspor by mu bankéř doporučil dát 400 tisíc do nějakého opatrného fondu nebo 120 tisíc (30 % z 400) do akciového fondu a zbytek do dluhopisů. Podíl akcií na celkovém majetku investora by tak byl jen 12 %, což je zbytečně opatrné, pokud nebude v penzi vybírat peníze jednorázově na cestu kolem světa, ale čerpat postupně více let.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261340
Ideální investiční portfolio
Tab. 3.2 Jak na rentgen portfolia „Bezpečná“ aktiva
„Riziková“ aktiva
Stávající úspory Stavební spoření
200 000 Kč
Termínovaný vklad
200 000 Kč
Penzijní připojištění
200 000 Kč
Cash (vč. částky k investici)
400 000 Kč
Současná váha Cílová váha, např. Nová akciová investice
100 %
0 %
70 %
30 % 300 000 Kč
Jak se obrázek změní, když vezmeme v úvahu konzervativní produkty, je zjevné z tabulky. Z celkového finančního majetku 1 milion by v akciích mělo být 300 tisíc. Zbylých 100 tisíc může investor uložit na termínovaný vklad nebo do nějakých nízkorizikových dluhopisů. Co kdyby optimální váha akcií byla 50 %? Snadno spočítáme, že maximum dosažitelné s volnou hotovostí je 40 %, takže je zainvestujeme a uděláme si poznámku, že zbytek investice doplníme při splatnosti termínovaného vkladu. Jak vidíte, stačí jedna excelová tabulka nebo výpočet na jednu A4. Přesto si s tím málokdo dá práci. V předchozím příkladu jsme pracovali s jasně zařaditelnými produkty. Jak ale postupovat, když má investor vyvážený fond DPS (doplňkového penzijního spoření) a k tomu ještě nějaké dřívější investice? V tom případě se tabulka malinko zkomplikuje, ale pokud máte velmi pečlivého poradce (nebo jím jste), bude vám to (nebo jemu) za tu trochu práce navíc stát. Pojďme se podívat na lehce upravený modelový příklad. Klient má šest různých finančních produktů s různým složením a různou mírou rizikovosti.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261340