Prokletá magistrála
domovská obec zůstala Maďarsku: ‚čo s námi budě?‘ ptali se, zajisté, že oprávněně.“210 Ohromné vzrušení vyvolal válečný kon‑ flikt s Polskem o Těšínsko – tzv. sedmidenní válka. Vojáci toužili po návratu také z toho hlediska, aby bránili vlastní domov, ne pou‑ ze Rusko. Lze dodat, že na obou bojištích (Slovensko i Těšínsko) se uplatnily jednotky francouzských či italských legií, případně čes‑ koslovenské domobranecké prapory z Itálie. Boje o republiku a její hranice však ležely také na bedrech bývalých c. a k. důstojníků nebo vojáků, kteří svou novou vlast bránili s největší rezolutností, odvahou a nemálo jich padlo nebo bylo vážně zraněno. Vojtěch Prášek poznamenal: „Zprávy ze západní a střední Evropy, které bratry v rotě nejvíce zajímaly, přicházely do Tom‑ ska s velkým zpožděním a jejich největším tlumočníkem byl Československý denník, oficielní orgán čs. vojska. Z něho se bra‑ tři 2. VII. dozvěděli, že 28. června 1919 odpoledne ve 3 hodiny v zrcadlové galerii ve Versailles byla podepsána mírová smlouva s Německem, z něho se také dovídali kusé a nepříliš potěšující zprávy o bojích na Slovensku a o různých domácích nesnázích republiky, jichž příčinu často nemohli pochopiti a které jim pů‑ sobily mnoho starostí a rozplameňovaly jejich touhu po brzkém návratu domů ke zjednání pořádku a na pomoc obráncům mladé republiky. Situace a poměry ruské stávaly se pro ně nyní již jaksi druhořadými.“211 František Vyhnánek teprve v říjnu 1919, po třech letech (!), poslal po jednom z invalidů mířícím do transportu dopis matce. Ukon‑ čil ho: „Jsem zdráv a doufám, že už se brzy uvidíme – Váš syn.“212 K listu přidal fotografii v legionářské uniformě. V celém deníku není vlastně vysvětleno, proč se domů neozval dříve. Možnos‑ tí před říjnem 1918 mnoho nebylo, ale on měl rok na to, aby se o poslání zprávy pokusil. Skrývalo se za neochotou psát dopis něco zásadnějšího? To se asi už nikdy nedozvíme. 210 211 212
KYNCL, J., V zadním voji…, s. 555. PRÁŠEK, V., c. d., s. 126. VYHNÁNEK, F., c. d., s. 43.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261325
Úpadek morálky
K deníkovému záznamu Jindřicha Bejla pak také není mnoho co dodat: „Mnoho dobrovolců, i mezi důstojníky, hledá zapomnění v alkoholu, čistém spirtu, stávají se z nich pijani z lamentace a snad i notoričtí, i tací, kteří dříve nikdy nepili!“213 Bejl sám na sobě pozoroval změny k horšímu: „Také mně se někdy zdá, že to se mnou není v pořádku; nechce se mi pracovat, nechce se mi myslet, nechce se mi psát, nic… nic… jen taková můra tlačí, že všechno se zdá beznadějné, že by bylo lépe zhynout a se vším skončit.“214 Srovnávat lze se zápisky stejného muže, jen o pár měsíců později: „Potřeboval bych jen někoho, kdo by mne měl rád, chápal moje vidiny fantazie a občas mne pohladil; nebo mi řekl ‚Blázne!“, sku‑ tečnost je jiná, tu vidíš kolem sebe! – Snad se již odsud pohnem z té bezútěšné Sibiře, s jejím mrazem, zimou a beznadějí…“ Alkohol se získával různými způsoby, třeba i podloudně, jak o tom hovoří armádní rozkaz generála Syrového: „Dovídám se, že ve zdravotních ústavech se upotřebuje velké množství lihu, určeného pro nemocné, k výrobě kořalek pro vlastní potře‑ bu velitelů. Zakazuji zcizování českého státního majetku, ať již ve formě lihu nebo jiných produktů jako zavařenin, mouky, cukru, hrozinek aj.“215
BEJL, J., c. d., s. 303–304. Tamtéž, s. 303. 215 Rozkaz československému armádnímu sboru číslo 19 ze dne 4. března 1919; Cit. dle: Rozkazy. 213 214
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261325
Novodobé Lipany?
Občanská válka v československém vojsku
Pečlivý zpravodaj Adolf Zeman ukazuje, jak někdy probíhalo odmítání rozkazů „jemným“ způsobem: „Bratře poručíku, nemů‑ žeme poslechnout.“ Literární poručík však nemůže nebo nechce pochopit. Tedy mu to vysvětlili jasněji: „Žandáry Kolčakovi dělat nebudeme. Já ti to řeknu zkrátka… Nedáme ani ránu! Nikam ne‑ pudem! Četníky a kolčakovské katany dělat nebudem. Ať si to Rusáci vyříděj s povstalcema sami!“216 Největší spornou otázkou bylo svolání či nesvolání vojenského sjezdu, Zeman poznamenal: „Československá posádka sama byla již zmítána sjezdovou horečkou. Od jekatěrinburských předporad minul již měsíc a politické vedení trvalo na svém odmítavém stanovisku. Předsednictvo mimořádného sjezdu se tedy rozhodlo svolati sjezd samo i proti politickému a vojenskému vedení, a právě v těchto dnech sjížděli se již do Tomska delegáti jednotlivých pluků k novým předporadám, aby rozhodli, kde se má konati II. vojenský sjezd na Rusi. Nálada mezi vojskem byla dusná. Hlavní příčinou této nálady byly různé zprávy z vlasti, ale hlavně pověsti, které po‑ letovaly jako mikroby sibiřským vzduchem.“217 K nejčastějším proviněním patřilo odpírání poslušnosti a odmí‑ tání rozkazů. Jindřich Bejl mimo jiné připomíná jednoho z rotných důvěrníků z jeho 5. střeleckého pluku, desátníka Petržílku, který odmítl rozkaz odejet na služební cestu se zásobovači, protože se domníval, že jeho přítomnost u jednotky je důležitější.218 Bejl dává do přímé souvislosti konflikty ve vojsku a narušené duševní zdraví vojáků: „Na plukovní ošetřovně máme dva vojáky, kteří se z toho zbláznili; jeden z nich, chrabrý a statečný voják od 5. roty Vrňata 216 217 218
ZEMAN, A., Proklatci…, s. 159. Tamtéž, s. 202. BEJL, J., c. d., s. 301.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261325