Filozofie vždy měla a má metodu svého poznání světa: Metoda obecné teorie světa a teorie poznání vždy spočívala v: a) kategoriální analýze bytí; b) kategoriální analýze jednotlivých druhů bytí jsoucna, tj. přírody, kultury, člověka a dějin. Celé filozofické a vědecké poznání zakládá nejen ontologie, ale i gnozeologie.
Filozofická teorie poznání: Již po staletí klade a řeší zásadní otázky po původu poznání a povaze zkušenosti, po limitech poznání, typech poznávací činnosti. Je filozofická disciplína, jejíž předmětem je zkoumání předpokladů, podmínek, struktury, forem, cílů a výsledků procesu poznání. Základní problematika: a/ co je poznání a co znamená poznávat; b/ proč člověk poznává; c/ co je předmětem poznání; d/ jak se poznávání uskutečňuje; e/ jak je nositeli poznávací předmět dán a jakými způsoby jej zkoumá; f/ spolehlivost a pravdivost poznání.
Základní charakteristika významu termínů filozofie poznání: (podle Lukáše Nováka a Vlastimila Vohánky) Noetika – filozofická disciplína řešící tzv. noetický problém, tj. otázku, zda lidské poznání je principiálně schopno dosahovat pravdy a jistoty.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261283
Gnozeologie – filozofická disciplína zkoumající povahu, vlastnosti a průběh lidského poznání. Teorie poznání – filozofická nauka o lidském poznání, zahrnující jak noetiku, tak gnozeologii. Epistemologie – teorie poznání orientovaná především na pojem vědění. Epistemický – vztahující se k poznávání, zejména z hlediska jeho míry, hodnoty a kvality. Často se můžeme setkat s názorem že pojmy noetika, gnozeologie, epistemologie jsou shodné názvy pro filozofii poznání (teorie poznání). Tomu pak odpovídá obecná charakteristika poznání jako: a) pravdivé uchopování skutečnosti; b) výraz lidského bytí, jak pobývá ve světě, jak svět vnímá a vidí; c) to, co je otevřeno a poznáno, se stává pro poznávajícího (skrze jevení) zjevným (včetně transcendentního poznání jednoty bytí či božského); d) proces syntetizování jednotlivých aktů vnímání, představování, myšlení, cítění a perspektiv vidění předmětu na základě intuitivního vhledu a myšlení.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261283
14. Poznávací (kognitivní) proces a jeho struktura (Cesty poznání – úloha vnímání, představy a myšlení. Tři články poznání – objekt, subjekt, vědění.) Do poznávacích procesů řadíme: vnímání; představivost; fantazii; myšlení; řeč; paměť; emoce; motivace; vůle. Zaměříme se na tyto cesty poznání: 1. vnímání; 2. představivost; 3. myšlení.
Vnímání (percepce): a) zkušenost (akt), v níž se vědomí chápe určitého smyslového obsahu, když se vztahuje k určité skutečnosti; b) znamená fakt, že jedinec prostřednictvím smyslů a s nimi souvisejících nervových center získává informace o okolních objektech, jevech, kvalitách, o vlastním vnitřním světě; c) proces, prostřednictvím něhož poznáváme to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány; d) na tomto procesu se podílejí faktory fyziologické, psychické a sociální. Druhy vnímání: 1/ zrakové a sluchové; 2/ čichové a chuťové; 3/ vnímání dotyku. Výsledkem vnímání je:
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261283