vzrušující události soustředili hlavně na učení a rozloučila se citátem „kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“. Nakonec jim popřála hodně studijních úspěchů a odešla ze třídy. Za dveřmi si vydechla. Ještě ten den dala výpověď. Doma přemýšlela, co dál. Nemusela dlouho čekat. Během jednoho měsíce ji kontaktovaly dvě základní a jedna střední škola ve městě. Dnes by se tato situace zdála banální, ale tehdy přišla vhod každá maličkost. Obzvlášť v malém městě, které nikdy velkou politickou angažovaností nevynikalo. A tak jako vždy, za každé doby, se ke korytům dostali ti největší křiklouni a slušní, poctiví lidé zůstali v pozadí. Karolína si tuto vzpomínku nechala pro sebe. Dnes už byla bezvýznamná. Když Stáňa před koncem pracovní doby opatrně nakoukla do knihovny, viděla, jak obě mladé ženy sedí blízko sebe a potichu si povídají. Uklidnilo ji to. Doufejme, že spolu budou dobře vycházet. Na žabomyší války nebyla stavěná a nerada by se rozhodovala mezi Karolínou a Alicí. S radostí slyšela, že si i potykaly. Na oslavu prvního pracovního dne chtěla Alice obě nové kolegyňky pozvat na skleničku do vinárny. Karolína se s politováním omluvila, že jí každou chvíli přijede přítel z Hradce. Alice zmateně koukla na orchidej na stole a Karolína si toho všimla. Ovšem také Stáně se to nehodilo, byla objednaná k švadleně na zkoušku šatů. „Za měsíc žením syna, musím se hodit do gala,“ řekla s takovým nadšením, že jedna vyprskla smíchy a druhá udiveně vyvalila oči. „Mimochodem, jak ses rozhodla, pojedeš se mnou?“ zeptala se 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261278
Karolíny a dala tak najevo, že dnešní ráno je zapomenuto. Ta přikývla. „Ale musím se domluvit s Romanem, ještě jsem mu o tom neřekla.“ „A co zítra?“ nenechala se vyvést z míry Alice. Byly pro. Roman už na ni čekal. Seděl v autě, poslouchal hudbu a hrál si s novým mobilem. Karolína tohle zaujetí pro nové typy nechápala. Byla ráda, že ovládala základní funkce. Roman nebyl jen perfektní matematik a fyzik, ale také velmi nadaný počítačový fanatik a pravidelně sledoval vývoj a nabídku trhu. Vedle něj parkoval červený mini Rower s pražskou značkou. Paní magistra si zřejmě nežije špatně. Ob řadu dále parkoval modrý VW. Za volantem se krčil Bohdan. Rychle pryč, než přijde Alice a všimne si ho. Na dnešek toho bylo až dost. To, co ona tají už dva měsíce, zjistí ta pražanda během jednoho dne. Ztěžka dosedla a místo pozdravu hlesla: „To byl den, praskne mi hlava.“ Roman vypnul CD a schoval mobil. Tohle od své přítelkyně neslýchal moc často. Tázavě na ni pohlédl. „Až doma.“ Bez řečí nastartoval a bravurně vyjel z parkoviště. Doma ze sebe servala džíny a plácla sebou na pohovku. Roman postavil vodu a nabídl jí, že udělá kávu. „Ne, dnes jsem měla už čtyři. Nalej mi prosím vinný střik.“ Podíval se do lednice. „Nemáme sodovku.“ „Neva, hlavně, že je tam ještě trochu vína.“ Přinesl jí skleničku a 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261278
pohladil ji po vlasech. „Tak povídej.“ Začala svým pozdním příchodem, rozhovor s Bohdanem, který ji tak rozhodil, samozřejmě vypustila. Vyprávěla mu o Alici. „Je tak dokonalá, sebevědomá, je jako reklama na superženu.“ „Je ti tak moc nesympatická?“ „Ze začátku jsem ji přímo nesnášela. Ale ona je zároveň tak vstřícná, přátelská, milá. Já nevím, něco mi na ní vadí. Zítra nás pozvala na seznamovací večírek.“ „Dej jí čas,“ radil Roman. Karolína znovu vybuchla. „To jste celí vy, chlapi, vidíte krásnou ženskou a zbláznili byste se.“ Roman se rozesmál. „Já jsem přece neřekl, že je krásná, vždyť jsem ji vůbec neviděl.“ „Jsem ti o ní teď vyprávěla.“ „Jestli je jen tak naaranžovaná, tak ji Stáňa brzy prokoukne.“ „No, vidíš, málem bych zapomněla, Stáňa nás zve na svatbu, na Slovensko.“ „Koho tam má?“ „Petr se žení. Musí. Má s námi počítat?“ „Proč ne, alespoň si to omrkneme.“ Karolína dopila skleničku a vzdychla. „Škoda, že nemám pořádnou vanu. Dnes by mi taková koupel bodla.“ „Dočkáš se. Domluvili jsme se s tátou, že pro nás dva uděláme novou koupelnu už příští měsíc. Abychom ji měli hotovou do Vánoc. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261278