Shriver-zlom.qxd18.5.201922:57Stránka98
přechod pro chodce nebo zakázala v Gladstone útulky pro bezdomovce. Z toho důvodu se její předchozí představa katastrofy rovnala odmítnutí financí na nový přechod nebo příchod ježatého pobudy na zdejší předměstí. Neumím si představit, jak lidi zvládnou pochopit skutečnou tragédii, když dosud si všechno své zoufalství opakovaně vybíjeli na místní dopravě. Takže chápu, že ženě, která dlouho neklidně spala na hrášku, dělá potíže ležet ve výhni. Přesto mě mrzí, že nedokázala zůstat v tiché, velebné šachtě ryzí nechápavosti. Och, já vím, že člověk nemůže tonout ve zmatku napořád – touha pochopit nebo přinejmenším pochopení předstírat nakonec převládne –, ale já osobně jsem se přesvědčila, že bílé nepopsané místečko, které jsem si našla v mysli, nabízí požehnaný klid. A obávám se, že Maryina zástupná nenávist, její horlivý zápal dohnat viníky k zodpovědnosti, je pouze prázdným povykem, vytvářejícím iluzi cesty, dosažitelného cíle, ale jen na tak dlouho, dokud cíl zůstává mimo dosah. Čestně, že u toho občanského soudu jsem měla sto chutí vstát a vlídně jí říct: „Jistě nevěříš, že kdybys vyhrála, nějak se ti uleví, viď?“ Popravdě, začínám věřit, že by našla větší útěchu, kdyby nerozjela překvapivě nepodložené soudní řízení o zanedbání rodičovské péče, samozřejmě zamítnuté, protože pak by si mohla budovat teoretický alternativní vesmír, v němž úspěšně přehodila svou trýzeň na necitelnou, lhostejnou matku, která si to zaslouží. Mary, kdoví proč, neměla jasno, v čem je vlastně problém. Problém nebyl v tom, kdo bude za co potrestaný. Problémem byl fakt, že její dcera je mrtvá. A i když jsem s ní soucítila sebevíc, tohle břemeno nemohla hodit na nikoho jiného. Kromě toho, možná bych se stavěla vstřícněji i k tomu vrcholně světskému přesvědčení, že za všechno zlé musí někdo nést zodpovědnost, kdyby podivná svatozář nevinnosti nehalila právě ty lidi, kteří věřili, že uvízli v obklíčení původců všech zlotřilostí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261226
Shriver-zlom.qxd18.5.201922:57Stránka99
Takhle se zdálo, že jde o stejné osoby, které ženou k soudu stavitele, co je stoprocentně neochránili před škodami při zemětřesení, kteří přispěchají s tvrzením, že jejich syn pohořel při písemce z matematiky jen proto, že trpí poruchou pozornosti a ne proto, že celý předchozí večer strávil u videoher a ne u studia složených zlomků. A dále, kdyby tento nedůtklivý postoj vůči katastrofám – charakteristický rys americké střední vrstvy – podtrhovalo ještě nezlomné přesvědčení, že zlé věci se prostě nemají stávat, tečka, pak by mi taková naivita mohla připadat odzbrojující. Ovšem jádrem přesvědčení těchto popudlivých typů – jež lačně očumují hromadné bouračky na mezistátních dálnicích – je spíš víra, že nic zlého by se nemělo stát jim. A nakonec, ty sice víš, že nejsem věřící ani po těch ortodoxních žvástech, co do mě v dětství hustili (i když naštěstí ještě než mi bylo jedenáct, maminka už nedokázala ujít ty čtyři bloky do kostela a pořádala nemastné neslané „mše“ doma), ale stejně žasnu, že lidská rasa si dokázala vypěstovat takovou sebestřednost, že za všechny katastrofy, od sopek až po globální oteplení, nesou zodpovědnost jednotlivci. Přece celá lidská rasa je skutkem, neznám lepší slovo, božím. Osobně bych argumentovala, že zrození jednotlivých nebezpečných dětí je božím skutkem jakbysmet, ale v tom právě spočívá jádro sporu. Harvey zastával už od začátku názor, že mám nabídnout vyrovnání. Pamatuješ si na Harveye Landsdowna; podle tebe byl samolibý. To je, ale vypráví fantastické historky. Teď obráží večírky jiných lidí a vykládá historky o mně. Harvey mě trochu vystrašil, protože je to dost věcný člověk. U něj v kanceláři jsem koktala a plácala nesmysly a on se hrabal v papírech a dával tak najevo, že marním jeho čas nebo svoje peníze – což vyšlo nastejno. Rozcházeli jsme se v pojetí, co tvoří pravdu. On chtěl jádro problému. Já jsem soudila, že k jádru se člověk dopracuje jen tím, že shromáždí drobné neprůkazné historky, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261226
Shriver-zlom.qxd18.5.201922:57Stránka100
které by u stolu na večírku nudily a zdají se nedůležité až do chvíle, kdy je snesete na jednu hromadu. Možná že právě o tohle se teď pokouším, Frankline, protože i když jsem se snažila odpovědět na tvé otázky přímo, tak kdykoliv jsem pronesla jednoduché, ospravedlňující prohlášení jako třeba: „Pochopitelně že svého syna miluju!“, cítila jsem, že lžu a každý soudce nebo porota to prokouknou. Harveymu to bylo jedno. Patří k těm advokátům, kteří zákon berou jako sportovní utkání, ne jako alegorické divadlo. Prý bys to tak chtěl. Harvey s oblibou hlásá, že být v právu ještě neznamená vyhrát proces, a dokonce ve mně zanechal neurčitý dojem, že když právo stojí na něčí straně, lehce ho to znevýhodňuje. Pochopitelně jsem si vůbec nebyla jistá, že právo je na mé straně, a Harveyho moje věčné lomení rukou nudilo. Nařídil mi, ať přestanu šílet z toho, jak to vypadá, že vyfasuju pověst Špatné matky; jemu bylo očividně ukradené, jestli skutečně jsem špatná matka. (A, Frankline, to jsem byla. V tomhle jsem byla příšerná. Ráda bych věděla, jestli mi někdy dokážeš odpustit.) Uvažoval přímočaře ekonomicky a já tuším, že právě tohle rozhoduje o výsledku procesů. Doporučoval mi, že nejspíš bychom dokázali rodiče vyplatit mimosoudně mnohem menší částkou, než by určil sentimentální soudce. A rozhodně nemáme záruku, že v případě vítězství nám uhradí soudní náklady. Takže to znamená, shrnula jsem zvolna, že v téhle zemi, kde člověk je „nevinný, dokud mu neprokážou vinu“, mě kdokoli smí obvinit z čehokoliv a já můžu přijít o stovky tisíc dolarů, i když se obhájím, že obvinění je nepodložené? Vítejte do Spojených států amerických, odpověděl pobaveně. Vaše kritika mi vážně chyběla. Harveyho moje podráždění nezajímalo. Tyhle ironie zákona mu připadaly zábavné, protože to nebyla jeho firma, která začínala z jediné zlevněné letenky na celé trase. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261226