Hubou ke zdi
N
ávrat do reality byl krutý. Taťka v létě nezahálel a přestěhoval všechny naše věci do Prahy. Pokojík bez mých oblíbených věcí zel prázdnotou, všechny moje vzpomínky, knížky, fotky, plyšáci i obrázky byly pryč. Neměla jsem doma stání. „Jdu za Sebem,“ zavolala jsem do kuchyně a dělala, že neslyším mamky lamentování, že jsem s nimi nestrávila ani pět minut a už zase mizím. Potřebovala jsem utéct. Ani ne tak před nimi a jejich problémy, jako sama před sebou. Příliš často se mi do myšlenek vkrádal Nik. „Ahooooj,“ hulákala jsem na Seba už zdálky. Seděl na verandě ve svém křesle, pusu roztaženou do širokého úsměvu. Vlítla jsem mu rovnou do náruče. „Pane jo, ty jsi samej sval,“ ocenila jsem a mačkala mu bicepsy. „Ty jsi tam snad celý léto posiloval. Povídej, přeháněj, jaký to bylo? Co říkali? Co nohy?“ „Zábava, co ti budu povídat. Samá party, kino, rande.“ „Fakt?“ vykulila jsem oči a Seb protočil zrak. „Ty jsi fakt pakouš, viď? Celý prázdniny rehabilitace, cvičení, masáže, vodní terapie, speciální proudy… Ani nevím, jak kino vypadá.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261165
p e t r a m a r t i š k o vá
•
léto na maximum
„A?“ celá nedočkavá jsem se podívala na jeho stále nehybné nohy. „Vidíš,“ trhl vzpurně rameny. „Žádná změna, ale přihlásil jsem se do nějakého experimentu. Doktor mi říkal, že zatím všechny, co ho absolvovali a měli stejné poškození jako já, postavili na nohy. Je to prý ale dost drsný a tvrdý.“ „A ty do toho jdeš?“ „To je jasný, ty blázne. Zkusím cokoliv, co by mě mohlo postavit na nohy. O tom nepochybuj. Ale jinak to byla pěkná nuda, jen jedna pěkná sestřička, jinak samé staré rakety. V životě jsem neviděl tolik seriálů a nepřečetl tolik knížek. Jeden starší chlápek mě dokonce přesvědčil, abych s ním chytal ryby. Až tak hluboko jsem klesl.“ Při představě Seba, jak trpělivě čeká, až mu ryba brnkne do splávku, mi nebezpečně cukaly koutky. „No, spíš povídej, co ty. Jaký to bylo? Mimochodem dík za všechny ty zprávy a telefony, nemusela jsi mi volat a psát tak často, nestíhal jsem odepisovat.“ „Promiň,“ zakvílela jsem. Sice to nebylo tak strašné jako s mamkou, ale je fakt, že jsem se omezila tak na jednu zprávu denně a telefon jsem vytočila za celé prázdniny s bídou pětkrát. „Jsem nejhorší kamarádka na světě.“ „Nejsi, ale jsi jiná,“ řekl a zkoumavě si mě prohlížel. „Jiná? Jak jiná?“ „Něco se v létě stalo.“ „Asi fakt nechápu, co myslíš.“ „Izi, jsem mrzák, ne debil.“ Zamračila jsem se na něj. „Víš, jak tohle nesnáším!“ „A ty víš, že neumíš lhát. Nikdy jsi to neuměla. Takže to vysyp. Nebo mám zavolat Lee a pokecat s ní? Je fakt,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261165
p e t r a m a r t i š k o vá
•
léto na maximum
že už jsem s ní dlouho nemluvil,“ podrbal se na bradě a dělal, že o tom vážně uvažuje. „Tak to ani nezkoušej!“ prskla jsem po něm a pak na něj vychrlila ve stručnosti svoje prázdniny. „Páni, člověk tě nechá chvíli o samotě…,“ řehtal se mi Seb, ale pak úplně vážně dodal: „Co s tím hodláš dělat?“ „Nic,“ pokrčila jsem rameny. „Nic? Jakože vůbec nic? Necháš ho, aby ti zmizel ze života?“ nevěřil svým uším. „Už se stalo,“ přikývla jsem. „Nic jsme si neslibovali. Ani na něj nemám telefon, jsme ve spojení jen přes Insta a Messenger.“ „A takhle to doopravdy chceš?“ „Takhle je to prostě správný. Letní lásky mají jepičí život. Navíc je někde z druhýho konce republiky, ani netuším, kde bydlí.“ „Jo, to je moc těžký se mu podívat na profil,“ ironizoval Seb. „Jo, vztah na dálku, to má smysl,“ oplatila jsem mu ironicky. „Řekli jsme si, že si užijeme léto. A to jsme udělali na maximum. Jsem fatalista. Jestli ho mám mít v životě, tak ho prostě potkám.“ „Jo, všechny dobrý plány začínají takhle,“ ušklíbnul se, ale už do mě nevrtal. Sama jsem mu nakonec vyprávěla každou pitomost, co jsem s Nikem zažila, a měla tak alespoň na chvíli pocit, že je zpátky a necítím tu děsivou prázdnotu a bolest. „Kdy jsi měla v plánu mi to říct?“ zeptal se Seb tiše večer, když jsem se zvedla k odchodu. „Co myslíš?“ Neodpověděl, jen se na mě podíval a mně vyhrkly do očí slzy.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261165