Ta m a r a M cK i n l e y
•
Vz p o m í n k y
vyblednou
dojem, že je to ten nejhezčí a nejchytřejší kluk na světě a každou noc se mi o něm zdálo.“ Anne na ni úkosem pohlédla. „O tom jsem nevěděla.“ „Bylo to moje malé tajemství,“ odpověděla Kathryn. „Nikomu jsem neřekla, jak mi zlomil srdce, když se pak s rodiči odstěhoval do Adelaide.“ Otočila se zpět k babičce. „Tak co se stalo s tebou a Fraserem?“ „Fraserova rodina se spolu se dvěma dalšími přihlásila do programu pro pomoc při přesídlování. Chtěli dostat příležitost jinde, protože se báli, že čistky přijdou i do tohoto klidného, odlehlého koutu ostrova.“ Christy sklonila hlavu. „Jenže neměli štěstí. Zamluvili si místo na lodi Aramis do Austrálie, ale na palubě vypukla horečka. Většina pasažérů zemřela, než se dostali do Irska, a s nimi i Fraserovi.“ „Ale ne,“ vydechla Kathryn, „to je strašné.“ „Je. A kvůli tomu už nikdo další nechtěl takové riziko podstoupit. Podmínky na těch lodích byly nelidské, nevhodné i pro transport dobytka, natož žen a dětí, takže brzy byl celý program pro Vysočinu a ostrovy ukončen.“ „A vy jste tady zůstali i přes hrozbu vyhoštění.“ Christy přikývla. „Stejně jako ostatní lidi odsud jsme neměli kam jít a otec odmítl uvažovat o tom, že bychom odjeli do ciziny. Naivně jsme věřili, že nás správci nechají na pokoji, protože jsme poctivě platili nájem a někteří dokonce pracovali na pánových pozemcích.“ Christy se zadívala na prázdné údolí a tiché vody zátoky, potom si přitáhla babiččin šál blíž k tělu a zachvěla se. „A pak to přišlo jako blesk z čistého nebe. V den mých patnáctých narozenin. Té vzpomínky se nikdy nezbavím.“ A začala vyprávět další část příběhu, který jí ležel na mysli i na srdci celých padesát let. * * * 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261163
Ta m a r a M cK i n l e y
•
Vz p o m í n k y
vyblednou
Seděla před domkem na sluníčku a pracovala na matčině stavu. Vyráběla přikrývku z jemných vláken ovčího rouna, co posbírala na pastvinách během zimy. Vlnu uvízlou na trní, vřesu a na zídkách, kde stáda hledala útočiště před deštěm, smotala do příze. Správce by ji nejspíš obvinil z krádeže, i když Christy věděla, že v továrnách v Inverness, kde pro velké stavy potřebovali celá rouna, by ta trocha vláken byla k ničemu. Byl teplý den pozdního léta. Od moře vál svěží vítr, v mělčinách zátoky se brodili bahňáci a na kamenech se s roztaženými křídly hřáli kormoráni. Muži ráno vyrazili lovit ryby a měli se vrátit teprve za dva dny. Ženy pracovaly buď na svých políčkách anebo praly prádlo na pláži – v nádrži, pod níž topily rašelinou a mořskými řasami. Maminka byla v kostele, kde si přivydělávala úklidem před nedělní bohoslužbou, a Jamie, už třináctiletý, odjel s Josephem MacInnesem, u nějž se učil na tesaře, opravovat okna do pastorova domu. Christy pokračovala v práci u stavu a přemýšlela, kam se asi poděl Callum. Sice už mu minulo deset, ale zůstal drobný a vyhublý. Byl slabý na plíce, což se projevilo hlavně během vlhké zimy. Rád se někde schovával, přestože měl pomáhat tetě Morag s nošením čisté vody z potoka v kopcích. Christy ho nikde neviděla, ať se rozhlížela sebevíc, a tak ji napadlo, že je zase u jednoho ze svých oblíbených skalních jezírek a pozoruje vodní život. Věděla, že ho trápí chromá noha, přesto byl ochotný pomáhat s každou nevděčnou prací a neztrácel dobrou náladu. Když si vzpomněla na jeho uličnický úsměv a zvědavé oči, sama se pousmála. Byl slaboučký, ale všichni ho měli rádi.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261163
Ta m a r a M cK i n l e y
•
Vz p o m í n k y
vyblednou
Christy si představila i tatínka a Finlayho. Velkému bráchovi už bylo sedmnáct a vyrostl z něj silný, hezký muž, za kterým se všechny holky otáčely. Odjel už před několika týdny s otcem na pevninu, kde jako pomocníci při sklizních vydělávali na nájemné na příští zimu. Měli se vrátit teprve za dva nebo tři týdny. Povzdechla si, protože se jí po otci stýskalo. V domku bez něj bylo nějak prázdno. Maminka sice měla stále co dělat a přitom něco veselého vyprávěla, v noci se jí však bez Angusova objetí špatně usínalo. Christy se protáhla v zádech a vstala ze stoličky. Podle slunce poznala, že už je po poledni, a tou dobou se maminka obvykle z kostela vracela. Možná se zapovídala s jinou ženou, anebo se cestou domů zašla vykoupat na jejich tajné místo v jedné skryté zátočině. Představa osvěžující koupele Christy začala lákat i jako zpestření narozeninového dne. Brzy zase začne zima, možná jde o jeden z posledních teplých dnů a jinou šanci ten rok ani nedostane. Pečlivě tedy zakryla stav kusem pytloviny, aby nedokončenou práci ochránila před ptačím trusem, a zašla do domku pro kousek chleba a uzenáče. Jídlo zabalila k obědu. I maminka už bude mít jistě hlad, a mohly by spolu po koupání poobědvat na pláži. Pak vyrazila do strmého kopce ke kostelu a těšila se na klidné odpoledne. Cestou nikoho nepotkala, ani maminka zatím nemířila po cestě dolů, proto Christy předpokládala, že ještě neskončila s úklidem. Spolu to jistě hravě dodělají a pak si půjdou zaplavat. Z kostela se neozýval matčin zpěv jako obvykle – maminka si tak totiž často zpříjemňovala práci a bavilo ji, jak se její hlas v kostele rozléhá.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261163