98
počítače… Mluvili jsme i o tom, že si nakonec budeme moct pořídit dům, což je prima. A o tom, že nám budou chodit sobotní noviny s tou parádní víkendovou přílohou, kterou budeme jen tak pro zábavu listovat, protože teď už je možné všechno. Zatím to neděláme. Ale je fajn se na to těšit.“ V roce 2014 napsal žurnalista Simon Parkin z listu New Yorker článek s titulkem „The Guilt of the Video-Game Millionaires“ (Vina videoherních milionářů), který zpracovával složité emo‑ ce nezávislých vývojářů spouštěné finančním úspěchem. Nezávislí vývojáři jako Rami Ismail, autor Nuclear Throne, a Davey Wreden, který stvořil The Stanley Parable, popisova‑ li složité pocity, které plynuly z nově získaného bohatství: deprese, úzkost, vina, tvůrčí bloky a tak podobně. „Peníze komplikují i vztahy,“ svěřuje se Parkinovi Edmund McMillen, designér plošinovky Super Meat Boy. „Jsem jen chlapík, co vyvíjí hry, jsem tvůrce, který je rád sám. Tenhle úspěch mě uměle vynesl nahoru a vyvolal v ostatních závist, dokonce i nenávist.“ Eric Barone se dostal do podobného emočního víru. V měsících, které následovaly po vypuštění Stardew Valley, se cítil vyčerpaný a zaplavovaly ho silné a občas i paradoxní po‑ city. Zpočátku, když mu začaly stoupat prodeje, volali z vel‑ kých společností jako Sony a Valve a Baronemu to nedalo spát. „Myslel jsem si, že jsem nějaká hvězda,“ vypráví. Micro‑ soft ho zval na opulentní večeře. Lidé z Nintenda ho pozvali na prohlídku svého luxusního ústředí v Redmondu (je tu tak vysoký stupeň utajení, že musíte podepsat smlouvu o nevy‑ zrazení závažných skutečností a nesmíte fotit). „Všichni po mně něco chtěli,“ ohlíží se Barone. „V Nintendu měli zájem o transformaci mé hry pro jejich konzole, ale podle mě jim šlo jen o exkluzivní smlouvu a na to jsem nepřistoupil.“* *
Barone později oznámil, že jeho Stardew Valley bude uvolněna pro Play Station 4, Xbox One a Nintendo Switch.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261162
99
Přesto se do jeho života pomalu začal vkrádat pocit ne‑ jistoty. Barone si připadal jako turista v cizí zemi. Snažil se vstřebat znalosti o hrách za celá desetiletí nazpět, protože vydavatelé s ním chtěli trávit čas u vína i u večeře. Video‑ hry měl rád vždycky, ale o kultuře, která je obklopuje, toho moc nevěděl. „Zničehonic jsem byl hozen do šíleného svě‑ ta,“ vypráví. „Z naprosté nuly jsem byl vržen na tuhle scé‑ nu, kde jsem se cítil jako totální outsider… Jsem jen chlapík, co měl štěstí a shodou okolností vytvořil ve správný čas správnou hru.“ Barone se hlouběji ponořil do práce a obětoval spánek, aby mohl dát dohromady patche pro Stardew Valley. Pak za‑ čal procházet svůj dlouhý seznam úkolů, ve kterém nebylo jen těch pár patchů plných nového obsahu, ale taky režim pro více hráčů, který sliboval už léta před vypuštěním hry. Nejvíc Baroneho děsilo, že většina programování pro režim „multiplayer“ neobsahovala žádné kreativní výzvy. Prostě jen psaní řádků v síťovém kódu, ze kterého na něj šla hrůza. Jednoho rána, někdy v polovině roku 2016, najednou Eric Barone přestal pracovat. Už prostě nemohl. Po čtyřech a půl letech nepřetržité činnosti se mu z představy, že zasvětí další měsíce svého života přepisování Stardew Valley do hracího režimu pro víc hráčů, dělalo zle. „Cítil jsem se zcela vyhořelý,“ vykládal. „Absolvoval jsem tolik rozhovorů, volal si s tolika lidmi a uzavíral obchodní a reklamní smlouvy… Prostě mě to v jednom okamžiku dostihlo.“ Zavolal do Chucklefishe a řekl, že potřebuje pauzu. Vydavatel nabídl, že na multiplayerový režim nasadí jednoho z vlastních programátorů, což Barone s úlevou uvítal. V oboru vývoje her je běžné, že si zaměstnanci velkých firem berou po uvedení svých her na trh dlouhé neplacené volno. Jakmile skončí období „drcení“ a jim se podaří přežít to děsivé nasazení, obvykle mívají vývojáři nárok na měsíc či dva volna, aby si dobili baterky. Barone to v únoru, když vypustil hru do světa, neudělal, ale rozhodl se, že v létě si
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261162
0 10
dá dlouhou pauzu. Strávil spoustu hodin hraním počítačo‑ vých her a nečinným zevlováním před počítačem. Hodně pil. Vykouřil spoustu trávy. Začal taky pít čaj zvaný ašvaganda, který mu pomohl s uvolněním stresu a dodával mu energii, ale ani to ho nepřimělo, aby trávil na Stardew Valley víc času. Šestého srpna 2016 vložil Eric Barone na webovou strán‑ ku Stardew Valley nový post. Chtěl aktualizovat informace o práci na svém nejnovějším patchi, 1.1, který měl dodat hře nové vlastnosti i obsah. „Abych byl zcela upřímný,“ napsal, „hlavním důvodem, proč mi ten update trvá tak dlouho, je skutečnost, že jsem v poslední době značně vyhořelý a má produktivita klesla. Stardew Valley spotřebovala všechny okamžiky mého bdělého života, a to po téměř pět let. Můj mozek si prostě vyžádal, abych si od ní dal na chvíli pauzu.“ Barone dodal, že přes léto skoro nic nedělal a že z toho na něj padá silný pocit viny. „Přiznám se, že jsem býval chvíli nahoře a chvíli dole, období vysoké produktivity a energie střídala období nízké motivace,“ psal. „Takhle to bylo, co má paměť sahá. Tentokrát to vypadalo trochu hůř než obvykle, ale pořád jsem si opakoval, že s úspěchem Stardew Valley můj život prostě nabral tak trochu zvláštní směr. Je asi normální, že si na to člověk musí zvyknout. Dokonce si ani nejsem jistý, jestli ty nedávné panické stavy byly způsobené náhlým úspě‑ chem, který dopadl na mou citlivou chemickou rovnováhu v mozku, anebo čistě následkem příliš tvrdé práce, která tr‑ vala dlouho a bez přestávky. Občas zapomínám, že jsem jen člověk, co potřebuje i odpočívat a trochu se bavit.“ Jenže na relaxaci nebylo moc času. Po PAX sdělili z Chuc‑ klefishe Baronemu, že splnit termíny pro dodání verzí pro PS4 a Xbox One znamená dodělat patch 1.1 do konce září. Barone opět přešel do manického pracovního režimu a drtil celé týdny, aby termín stihl. Jakmile to dokončil, opět se ozva‑ lo vyhoření a cyklus pokračoval. V listopadu 2016, kdy opět přerušovaně pracoval na Star dew Valley, obdržel Barone e-mail od zástupce vydavatele
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261162