102
NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ
Pak nastala odmlka a Tristan to počítal. „Tvrdíte, že jste čekala přes deset let, než vás vyhledáme?“ „Cha!“ Suchý, otrávený zvuk. „Čekala jsem přes jedno a půl století. A tahle ženská,“ pokračovala nelítostně, než jsme ji mohli nevěřícně přerušit, „mi pověděla ta slova, Facebook a Tristan Lyons a ODD, a řekla mi, že teď, že tohle je ten přesný měsíc, kdy mám ta slova použít, abych vás po celé té době našla. Takže. Našli jsme se. Vezměte mě do ODD.“ Tristan mi vrazil ramenem do zad, abych nečekala a řekla něco. Je vůbec možné, že ztratil řeč? A ode mě očekává, že budu akceschopnější než on? „Proč tolik toužíte se dostat do ODD?“ zeptala jsem se. „Protože v ODD budu zase umět magii,“ odsekla. „Jak jinak.“ Tristan se na ni mračil. „Paní, musím vám oznámit, že pokud je tohle vaše představa o humoru, naděláte si tím jen trable. Pokud vás někdo naučil, abyste tyhle věci říkala, musím zjistit, kdo to byl a proč –“ „Ona! To ona!“ odsekla stařena nakvašeně a znovu mě kostnatým prstíkem dloubla do ramene. „Nebýt jí, byla bych už mrtvá. Všechny ty roky jsem zůstala naživu jen proto, že ona to poručila.“ „Paní, vždyť jsem vás ani nikdy nepot–“ začala jsem znovu protestovat. „Mohla bys mi aspoň přestat vykat a říkat mi paní, ty káčo! Jsi starší než já.“ S viditelnou námahou se uklidnila. „Tedy... byla jsi. Když jsme se potkaly. Teď už jsem já na světě delší dobu než většina lidí. Chápeš, jaká to je nuda?“ Tristan se už sebral dost na to, aby zase hrál roli zdvořilého absolventa West Pointu. „Moc rádi bychom vám od té nudy ulevili, paní. Co takhle jít ven a co kdybyste nám to vyprávěla celé?“ navrhl. „Musíte se tady nějak odhlásit nebo co já vím?“ „Kchch,“ zachrčela a pohrdavě máchla rukou k recepci. „Sestra Ratchedová už dávno vzdala snahu mě ovládat.“ „Která to je?“ ohlédl se k recepci Tristan. „Tristane!“ zděsila jsem se. „Seber se. To, že já nevím, co je APOP, prostě bledne ve srovnání s tím, že ty nevíš, kdo je sestra Ratchedová.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261104
VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO
103
„Od doby, co ten film natočili, jim všem říkám sestra Ratchedová,“ přidala se Erszebet. „Baví mě to.“ „Vy tady jste už od premiéry Přeletu nad kukaččím hnízdem?“ zeptala jsem se. „Ano. Už chápeš, proč chci odsud? Nuda.“ „Jdeme s ní ven,“ ucedil Tristan. Venku byla zima a kromě nás ani živáčka. Nudná cestička se zahradními ozdobami se klikatila kolem skupinek litinových laviček, na kterých možná klienti útulku mohli mít krapítek soukromí s návštěvami. Erszebet se pozoruhodně elegantním pohybem usadila na prostředku jedné lavičky, takže jsme se my dva museli posadit na tu naproti ní a mžourat proti prudkému jarnímu sluníčku. „Tady se lidi hádají s dětmi o dědictví,“ oznámila nám. „Já děti nemám, takže nemám ani tyhle problémy.“ „Když dovolíte, paní, můžeme začít od začátku?“ navrhl Tristan. „Jméno, datum narození, místo narození, prostě ty základní věci.“ Seděla směle a rovně jako pravítko a nadutě se na něj podívala. „Budete si dělat poznámky?“ Poklepal si na hlavu. „Jen v duchu, prozatím. Začněte, prosím.“ „Jsem Erszebet Karpathyová,“ vyhověla mu. „Narodila jsem se v Pešti v roce 1832.“ „Ne,“ namítl Tristan. „Ne, to jistě ne, paní. To je absurdní.“ Zpražila ho pohledem a podle všeho si to výrazně užívala. „Nebuďte neuctivý. Jsem čarodějnice. Když se magie vytrácela ze světa, Melisanda mě varovala, že brzy zmizí úplně, a tak jsem jako poslední kouzlo vůbec co nejvíce zpomalila svoje stárnutí, abych tu pořád byla, teď, když si můžeme být navzájem ku prospěchu. A víte, já jsem to vlastně nechtěla,“ pokračovala s pohledem upřeným na mě. „Klidně jsem mohla prostě zestárnout a umřít. Smrt by byla míň nudná než přežít tohle poslední století. Tahle země je pro staré lidi příšerná. Strkáte je do příšerných budov, které jsou úplně odříznuté od života, a pak děláte první poslední, abyste je udrželi naživu. Je to velice pitomý systém. Všechny by vás za to měli postřílet. Nicméně,“ vykládala
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261104
104
NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ
dál, když jsme ani nesouhlasili, ani nijak nereagovali, „nicméně jsem tady. A vy taky. Takže mě posaďte do toho automobilu a odvezte mě do ODD. Hrozně moc toužím zase provozovat magii.“ Tristan si oběma rukama mnul obličej, jako kdyby ho najednou zachvátila silná únava. „Ještě mi dejte chvilku, paní,“ požádal. Vytáhl mobil. „Jak se vaše jméno píše?“ „Jestli si mě budete hledat na Googlu, čeká vás zklamání,“ upozornila ho. „Vím, jak se držet při zdi, jak vy říkáte.“ „Používám jiný vyhledávač,“ namítl. „A na tom budete. Prostě mi to povězte, prosím.“ Jenže jediná Erszebet Karpathyová, kterou Tristanův tajný vyhledávač našel, byla sedmatřicetiletá dříve akrobatka na visuté hrazdě, teď asistentka v advokátní kanceláři, která nyní žila v Montrealu. V Římě taky žila nějaká Erszebet Karpatyová, ale byla to bordelmamá – a naše společnice se tak jako tak začala posmívat, že bez toho písmene h je to jméno z Ukrajiny, což ona zcela jistě není. „V tom případě možná Erszebet Karpathyová není vaše pravé jméno,“ prohlásil Tristan. „Paní.“ „Nemůžeme už jet?“ navrhla a vstala. „Svoje první kouzlo si promýšlím už desítky let a nemůžu se ho dočkat. A pak se chci jít projet na kolečkových bruslích. Tady to zakazují, ty krávy.“ Tristan zůstal sedět a naklonil se ke mně a dal mi najevo, ať taky nevstávám. „A copak to bude za kouzlo?“ Zazubila se na něj. „Uvidíte sám. Ale je naprosto prospěšné, pokud vám dělá starost tohle. Jedeme.“ „ODD ještě nefunguje,“ namítl a pečlivě si prohlížel její obličej. „Když tvrdíte, že o ní víte, třeba nám s tím dokážete pomoct.“ „Musíte zvýšit vzorkovací frekvenci vnitřních senzorů,“ odříkala Erszebet samolibě a triumfálním tónem, jako kdyby zrovna vyhrála recitační soutěž. Ty bláho, pomyslela jsem si. Tristan si ji chtěl vyzkoušet víc. „Bude dost těžké dostat tolik dat po kabelech.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261104