2.
3.
4.
5.
32
buď důvěryhodní, čestní a odpovědní, či je vhodné je naopak považovat za nedůvěryhodné, amorální a nespolehlivé.32 Stoupenci behaviorální psychologie (navazující na dílo B. F. Skinnera) vystoupili s přesvědčením, že žádná taková věc jako lidská přirozenost neexistuje. Proto behaviorální terapie razí, že spolehlivost i podvodné jednání se projevují u každé osoby jakožto užitečné až ve specifických aktivitách. V sociální psychologii byla zkoumána interpersonální důvěra a důvěryhodnost v podobě spolehlivosti (credibility). Základní otázka zní: „Budou lidé konat to, k čemu se zavázali?“ Žáci slíbí, že pomohou škole při nějaké společné aktivitě, ale dodrží všichni slovo? Spolupracovník nebo přítel může slíbit, že udrží tajemství, ale bude tomu skutečně tak? Interpersonální důvěra je titul pro kapitolu o popisech víry v to, zda přísliby druhých osob má jedinec snahu zahrnout a přijmout mezi osobní hodnoty. Druhou dimenzí konceptu lidské přirozenosti je altruismus versus egoismus v rozsahu, v němž každý věří, že lidé jsou principiálně nesobečtí a upřímně se zabývají druhými, jakožto opozitum k základnímu sobectví a lhostejnosti vůči druhým. Budou žáci ve třídě spíše kooperativní, nebo si naopak budou chránit některé vědomosti a dovednosti, aby nepřišli o imaginární, či dokonce skutečné výhody nad spolužáky? Třetí dimenzí konceptu lidské přirozenosti je nezávislost versus konformita ke skupinovému tlaku. Mnohé studie ve druhé polovině 20. století ukázaly, že škola a společnost vychovávají spíše konformní osobnosti, usilující o kariéru ve velkých korporacích, než originální osobnosti, které jsou ochotny riskovat, snášet samotu a nepřízeň okolí, pokud mají alespoň několikaprocentní naději na úspěch na individuální životní dráze. Čtvrtá dimenze konceptu lidské přirozenosti obsahuje víru vztahující se k lidské racionalitě či iracionalitě. Racionalita míní, že ego jedince je kontrolováno a rozum panuje nad emocemi; iracionalita znamená výraznější emotivní a afektivní reakce, převažující nad chladnou racionalitou. Pátou dimenzí je podobnost versus variabilita, vycházející z toho, že jedinci se liší v základní přirozenosti. Mnoho klinických psychologů by přinejmenším souhlasilo, že je vhodné věřit v odlišnost lidí, neboť každá lidská bytost představuje jedinečný výtvor svého druhu. Při obhajobě a pokusech o uznání jedinečnosti se Tímto vnitřním přesvědčením o druhých se odlišovali velcí terapeuti, kdy Carl Ransom Rogers, zakladatel terapie orientované na klienta, uvažoval o tom, že charakteristiky vyhlížející jako člověku vlastní lze popsat termíny „pozitivní, progresivní, konstruktivní, realistický, spolehlivý“ apod. Na druhé straně Sigmund Freud, otec psychoanalýzy, psal v dopisech Fliessovi o svém přesvědčení, že „až na malé výjimky je lidská povaha zásadně nespolehlivá“. Jako komponenta konceptu lidské přirozenosti je víra ve spolehlivost, tedy očekávání, že druzí jsou čestní, morální a hodnověrní.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261064
Konstrukce představ o druhém u George Kellyho George Alexander Kelly je jedním z mála psychologů, kteří rozsáhle popsali lidskou snahu interpretovat a pochopit svět. Je představitelem kognitivní teorie lidského chování, jež klade důraz na spojení mezi percepcí stimulů jedincem, jejich interpretací a chováním. Kelly soudil, že „člověk pohlíží na svůj svět skrze průhledné vzorce nebo vzory, které si vytvořil, a pokouší se je zkoušet na skutečnost, z níž je utvářen svět… Dejme název konstrukci těchto vzorců, které jsou hledány pro třídění. Existují způsoby konstrukce světa…“ [212] Začínáme s tím záhy po narození (např. dítě zjistí, že pokud bude plakat, přijde matka) a jak vyrůstáme, pokračujeme ve zdokonalování teorií. Lidé tvoří teorie, jež jsou často pouhými stereotypy o jiných lidech. A také se snažíme je ovládat, abychom mohli lépe předvídat jejich činy. Všechny osobní teorie jsou George Alexander Kelly vytvářeny ze systému konstrukcí. Kon(Perth, Kansas, 18. 4. 1905 – Waltham, Massachusetts, strukce se aplikují na všechno, na co 6. 3. 1967), americký klinický psycholog, terapeut, učitel jsme se zaměřili, včetně nás samotných. a teoretik osobnosti Konstrukt je u Kellyho klíčový terPůvodně se věnoval matematice a fyzice, ale posléze zaměřil mín. Je to způsob výkladu světa, konsvůj zájem na sociální problematiku a vystudoval v Iowě cept, který osoba užívá ke kategorizovápsychologii. V klinické praxi užíval psychoanalytické postupy, které časem opustil. Je označován za otce kognitivní klinické ní událostí a k řízení chování. Kellyho psychologie. Zabýval se studiem řeči a poruchami čtení. fundamentální předpoklad je, že každý Po válce se věnoval vojákům-navrátilcům. Základem jeho člověk, včetně dětí a dospívajících, je psychologie se stala teorie konstruktů, kterou publikoval pod svým způsobem vědec, což znamená, názvem The psychology of personal constructs (1955); později vydal A theory of personality: The psychology of personal že podobně jako badatel ve vědě usiluje constructs (1963). Kelly věřil, že očekávání a předpovědi jsou každý jedinec o porozumění, predikci hnacími motory naší mysli. Tím, že si jedinec vytváří osobité a kontrolu událostí. Každá lidská bytost konstrukty, chová se podle toho, jak vnímá svět kolem sebe. hledá velmi podobným způsobem vyZemřel roku 1967 ve Walthamu v Massachusetts. brané konstrukty, které jí umožní učinit
Sociálněpsychologické poznání v pedagogickém prostoru
objevují i poukazy na to, abychom se vyvarovali zjednodušování a prozkoumali „rozmanitost“, neboť mnoho sociálních psychologů je zaujato jednoduchými způsoby popisů, z nichž plyne, že většina lidí si je v zásadě podobná. 6. Šestou a poslední dimenzí je složitost versus jednoduchost, které vyjadřují víru, že lidé jsou komplikovaní a je těžké jim porozumět, jakožto opozice proti jednoduchému a snadnému porozumění [211].
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261064
svět pochopitelným a předvídatelným. Podle Kellyho teorie se lidé „nesnaží posílit“ nebo požadovat „snížení úzkosti“, namísto toho usilují o „potvrzování jejich vlastního systému konstruktů“. Kromě toho Kelly odložil stranou poznámky o objektivní či absolutní pravdě ve prospěch fenomenologických principů; zdůraznil, že podmínky mají smysl jen tehdy, když jsou konstruovány jedincem. Fundamentálním postulátem v Kellyho teorii je, že „osobnostní procesy jsou psychologicky realizovány dle toho, jakým způsobem anticipujeme události“. Jinými slovy: „naše očekávání řídí naše chování“. Tento základní postulát je prezentován jako základní předpoklad a Kelly učinil pokus jej prokázat. Ze základního tvrzení odvodil popisy řady následků, které formují kostru tohoto systému. Podle Kellyho každý konstrukt, který užíváme (např. „levný“ či „sympatický“), nám dává základ klasifikace podobností a diferencí mezi lidmi, objekty nebo událostmi. Každá osoba vytváří konečný počet konstruktů. Ačkoliv některé osobnostní konstrukty mohou být nekonzistentní s jinými, existuje tendence směřující k celkové konzistenci (souladu) uvnitř osobnostního systému užívaných konstruktů. Osobní personální konstrukty nejsou nikdy naprosto identické s konstrukty druhých osob. Teprve pokud jsou osobní konstrukty podobné konstruktům druhých, jejich chování bude rovněž podobné. V neposlední řadě platí i to, že pokud osoba porozumí osobnostním konstruktům jiných osob, pak se on či ona budou schopni chovat vůči druhým přiměřeně. Závažnost Kellyho teorie koncepce komplexity lidské přirozenosti je založena na poznání, že lidé se rozcházejí v počtu konstruktů, které užívají ve snaze porozumět druhým. V jistém extrému může určitá osoba opatřit každého nálepkou buď „dobrý“, nebo „zlý“; pro tuto osobu zmíněný široký hodnoticí konstrukt reflektuje velmi zjednodušenou koncepci přirozenosti druhých. Jiné osoby mohou potřebovat dvacet, padesát nebo stovky konstruktů užívaných při popisu a porozumění druhým lidem. Metoda George Kellyho, vyvinutá za účelem měření osobních konstruktů, byla nazvána Test repertoáru rolových konstruktů (Role Construkt Repertory Test či zkráceně Rep Test). V tomto testu je vytvořen seznam rolí (Self, manžel, šéf, přítel, osoba, kterou nemám rád, atd.). Jednotlivci byli vyzváni, aby popsali, v čem se dva jedinci v těchto rolích podobají a v čem se naopak liší od třetí osoby. Tento proces byl mnohokrát opakován pro odlišné kombinace rolí a pro rysy často uváděné jedincem, což jsou vlastně jeho osobní konstrukty.33 Rep Test využilo mnoho výzkumníků ve svých empirických studiích.34 Důležitou proměnnou, kterou Rep Test 33 34
Byla rovněž vyvinuta podoba testu přizpůsobená dětem (VACC a VACC, 1973). Rep Test byl užíván v empirických studiích mnoha výzkumníků. Jejich první rozsáhlý seznam zpracoval R. Bannister [213].
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261064