UVĚDOMĚLÝ ŽIVOT
si osvojíme schopnost se o sebe postarat –, pohánějí nás k vyhýbavému, dominantnímu, či naopak submisivnímu chování. Takové vzorce chování se v nás ukotví už zkraje našeho formativního období a stanou se provozním programem naší osobnosti. Uběhne mnoho let a tyto podmíněné reflexy, tyto ochranné strategie, se nám vryjí hluboko pod kůži a ustanoví v nitru stínovou vládu s nevyvratitelnou autoritou. Proč bychom se jich měli zbavovat, oslabovat svoji obranu a vystavovat se nebezpečí, když už jsme s těmi ochrannými mechanismy došli tak daleko? Kromě toho tradiční kultury uznávaly existenci vnějších neviditelných energií, jež nazývaly tu kouzly, tu posednutím zlým duchem či zlovolnými silami, které je třeba si usmiřovat nebo před nimiž je radno utéct, jinak jimi bude chycená duše navěky trýzněna. Dokonce i Jung, když hovořil o komplexu, který dokáže převzít nadvládu nad egem, použil německé slovo Ergriffenheit, tedy přeneseně „stav posedlosti“. Když jsme v područí silného komplexu, jsme jako okupovaný městský stát, který drancování nepřítele zakouší skrze tělo a slouží nepřátelskému vzorci opakovaným plněním jeho příkazů. Vzhledem k tomu, že komplex má zároveň štěpný charakter, není divu, že jelikož výše zmíněný vnitřní program z minulosti má neotřesitelnou moc, jeho vzorec neustále získává na síle. Pokaždé když jsme v zajetí komplexu, se jeho moc upevňuje a zvyšuje. Jedna z podob, v níž v nás tato nutkání existují, jsou reaktivní vzorce získané od matky a otce. Vždyť se také koneckonců jedná o naše prvotní vzory a příklady ženské a mužské role. A to nejen ve smyslu napodobování toho, co dělají. Jsme stejně tak vydáni napospas tomu, co naopak nedělají, co považují za zakázané nebo co je děsí. Vystaveni nežitému životu rodiče nebo vzoru jsme i my puzeni k opakování, ovládá nás nutkání uniknout všem omezením prostřednictvím hyperkompenzace nebo se staneme obětí nevědomého „plánu léčby“, který nám naordinuje žití v závislosti, otupující zábavě nebo nezdravých kompulzích vymanit se ze všech pout. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261057
Vymyťte svazující duchy minulosti
Podobně mnozí z nás trpí přetrvávajícími důsledky deprivace, které nahlodávají náš pocit oprávněnosti a vnitřního svolení k využití plné šíře svého potenciálu. Na jiné doléhá vina za své konání i za absenci určitého konání a škodlivá míra této emoce je vyřadí z provozu, případně je uvrhne do osidel hyperkompenzace. Ještě jiné pocit hanby pohání k tomu, aby reprodukovali její toxicky zhoubný vliv nebo aby to zkázonosné hnutí mysli opět zaléčili vzorci přílišné kompenzace. A další se cítí poznamenáni zradou, zklamáním či deziluzí z minulosti a možnosti přítomného okamžiku kvůli tomu promrhají v lítosti, bezvládnosti nebo výčitkách. Jako by člověka definoval obraz sebe sama z minulosti, ačkoli by mohl být spíše tím, kdo se z minulosti umí poučit, kdo dokáže stavět na tom, co funguje a co nefunguje. Něco takového popírá naši bytostnou svobodu začínat každý den novými možnostmi, novými příležitostmi, novými cestami. Nikoho by ani nenapadlo schválně couvat svou životní uličkou pryč od cíle, ale přesně to mnohdy děláme, pronásledováni a vymezeni minulostí, spíše než oblaženi plodnými možnostmi nového dne. Jako civilizace jsme také sužováni přízraky minulých sociálních konstruktů. Moji rodiče a prarodiče pokládali konstrukty, jako jsou pohlaví, společenská třída, rasové, náboženské, národnostní a ekonomické skupiny, za ve své podstatě ontologické kategorie – to jest dané buď přírodou, nebo božstvem. Působením normativních sil společnosti jsou lidé už od raného věku onálepkováni a klasifikováni a na základě těchto lokalizovaných konstruktů se s nimi zachází tak dlouho, až se stanou názornými příklady vlivu těchto formativních sil. Už v minulém století sice započal proces demontáže těchto všeobecně přijímaných kategorií a trvá dodnes, nicméně v mnohých myslích jsou stále ještě silně zakořeněné. Naštěstí tyto stereotypy jsou pomalu bořeny výraznými osobnostmi, soudními přezkoumáními předsudků zakotvených v místních zákonech i naší vlastní vzmáhající se představivostí. Právo jednotlivce na sebeurčení se pomalu stává dostupným, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261057
UVĚDOMĚLÝ ŽIVOT
nicméně řetězy starých kategorií přesto ještě zcela nepovolily. Ačkoli čas je na straně postupujícího osvobození lidského ducha, nikdo, kdo po této planetě kráčí dnes, ještě nedokáže plně prožívat svobodu být sám sebou; tak rafinovaná jsou neviditelná vlákna, která duši poutají k její ustrašené minulosti. Asi nejhorší „strašidlo“ ze všech je naše tajná kolaborace s vrtochy, výstřednostmi a výkyvy naší minulosti. Všichni jsme se naučili, jak dobře víme, že jsme ve světě za hranicemi našich možností poměrně bezmocní. Všichni jsme se naučili, že v tom nejhorším případě přežití a v tom nejlepším přijetí ostatními závisí na přizpůsobení se tomu, co předepisuje okolní prostředí. Zrovna když píši tuto větu, ve zprávách hlásí, že členové jisté fundamentalistické církve byli zatčeni za ubití jednoho náctiletého k smrti a za těžké ublížení na zdraví druhého – přičemž mezi zadrženými byli i rodiče těch dětí! Jakého ohavného zločinu se jejich děti dopustily? Jelikož už dorůstaly v mladé muže, chtěly vystoupit z izolace sekty a vykročit do světa jako svobodní lidé. Jak děsivá taková volba připadne vyděšeným… Jestliže naše děti opustí naše řady, na jak pevných základech vlastně stojíme? Formulovat si něco takového, byť se jedná o fakt bijící do očí, je bohužel nad možnosti chápání těch, kteří žijí v zajetí strachů podložených zjednodušujícími životními kategoriemi, a tak odpověď na to, jak své strachy zahubit, vidí v zahubení svých vlastních potomků. Jak mocný ten strach musí být, jak chabé musí být jejich spojení s vlastní duší, když takovým způsobem znesvětí ústřední úkol každého rodiče ochraňovat své mladé. V každé kultuře existují příběhy, zákony, zvyky a tresty, kterým čas a všeobecný konsenzus dodávají zdánlivou neochvějnost, ale jež se v pozdějších dobách ukážou jako svévolné, ideocentrické a občas až absurdně násilné vůči lidskému duchu. Zbožné duše v minulosti i dnes přehlížejí otroctví, obchod s bílým masem a diskriminaci všeho druhu, a to si přesto říkáme osvícená společnost? Takové jsou zlé síly, které vnikají do našeho světa a rozkládají naše nitro. 100
Ukázka elektronické knihy