Přijměte své vnitřní dítě
B. jako dítě: „Řekni mu, že má jít se mnou, a řekni mu taky, že to je od něj nefér, když pořád říká ‚jo, hned‘… a řekni mu ještě, že si myslím, že je hrozný, když je pořád opilý, a že nesnáším, když ho musím pokaždé vyzvedávat a že mi připadá hnusný a nechutný, že nám to furt dělá a že je vždycky celý víkend opilý a je mu špatně a máma je kvůli němu pak strašně smutná.“ (Holčička přestala plakat, z jejího hlasu čiší zlost.) „Ale řekni mu to, až budu venku.“ B. jako dosp.: „Tak jdi zatím ven, přijdu za tebou.“ Chvíli nato jsem zpět u svého vnitřního dítěte. B. jako dosp.: „Tak, zlatíčko, udělala jsem všechno tak, jak jsi chtěla.“ B. jako dítě: „A půjdeš se mnou teď za mámou a řekneš jí, že nemůžu za to, že se mnou táta zase nepřišel… že za to nemůžu… prosím.“ B. jako dosp.: „Ano, pojďme.“ Stojíme ve dveřích, máma otevře a holčička hned spustí. B. jako dítě: „Mami, táta zase nechce jít a já mu to říkala pořád dokola a nemůžu za to, moje velká kamarádka mu to taky řekla, a přesto nechce jít.“ Holčička jde dovnitř, já za ní. B. jako dosp.: „Tak, Barboro, potřebuješ mě ještě? Jinak bych se pro dnešek rozloučila a přišla zase zítra.“ B. jako dítě: „Díky, jsem ráda, že tu jsi, choď prosím častěji, zase hned zítra.“ B. jako dosp.: „Ano, určitě přijdu.“ Scéna zmizí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261056
Příklady záznamů o práci s vnitřním dítětem
Záznam z 30. dubna 1997, 20 minut Holčička stojí v kuchyni. Je sobotní odpoledne. Máma je také v kuchyni, zatímco opilý otec leží na gauči v obývacím pokoji. Jako už mnohokrát, i včera strávil celou páteční noc pitím. Barborce je pět nebo šest let. Je léto a je horko. Holčička má na sobě barevné tepláky a sandály. Vlasy má po stranách spletené do krátkých copánků. Dívenku, která chce pomoci mamince utírat nádobí, právě volá táta. Stoupnu si těsně vedle dítěte. B. jako dosp.: „Ahoj, maličká, vypadáš ustaraně. Vidím, že pomáháš mamince utírat nádobí.“ B. jako dítě: „Ano, jinak by to musela máma dělat všechno sama.“ B. jako dosp.: „Není tu nikdo jiný, kdo by jí mohl pomoct?“ B. jako dítě: „Kluci jsou venku a Rita s Kristýnou jsou ještě moc malé. A máma je na tu spoustu práce sama a je potom naštvaná a smutná, že táta zase pije a pak se vždycky pohádají.“ B. jako dosp.: „Dovedu si představit, že to pro tebe musí být hrozné.“ B. jako dítě: „To tedy je. Když se hádají, je máma strašně vzteklá, ale táta se jí pokaždé jen vysmívá a máma se naštve ještě víc a táta potom taky někdy nadává. Ale nejhorší je, když táta řekne, abych mu přinesla ještě jednu láhev vína, a máma vždycky řekne: ‚Ne, už mu nic nenos!‘ Potom vůbec nevím, co mám dělat.“ B. jako dosp.: „To pro tebe musí být vážně moc zlé, když každý z nich říká něco jiného.“ B. jako dítě: „Je to hrozně těžké. A potom vůbec nevím, co mám dělat, protože je to jedno – ať udělám, co udělám, vždycky je to špatně. Máma říká tohle, táta tamto a já už pak nevím vůbec nic.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261056
Přijměte své vnitřní dítě
B. jako dosp.: „Moc ráda bych ti s tím pomohla. Nenapadá tě, co bych pro tebe mohla udělat?“ B. jako dítě chvíli přemýšlí a potom řekne: „Nejlepší by bylo, kdybys nás odsud uměla odčarovat pryč. Chci odsud pryč. Protože máma určitě za chvíli řekne tátovi: ‚Tak se rovnou upij k smrti.‘ A to mám pak vždycky hrozný strach, protože si myslím, že táta pak umře a já ho mám přece ráda, i když tolik pije. Ale často se na něj taky strašně zlobím.“ Holčička je během vyprávění stále rozrušenější. B. jako dosp.: „Dobře, když to tu už nemůžeš vydržet, tak nás odsud obě odčaruju někam jinam.“ B. jako dítě: „Napřed pryč a až to tady bude zase v pořádku, vrátíme se zpátky.“ Opustíme scénu, obraz zmizí.
Záznam z 1. května 1997, 15 minut Holčičku potkám na schodišti. Myje schody. Je jí přibližně jedenáct let, má velkou zástěru a staré boty. Vlasy má spletené ke straně do copu. Je téměř hotová s úklidem, až na podlahu. Sedím na schodech. Tentokrát mi obraz naskočí v duchu velmi rychle. B. jako dosp.: „Ahoj Barboro!“ Těžko se dnes vžívám do role dítěte. B. jako dítě: „Ahoj!“ B. jako dosp.: „Vidím, že myješ schody, ale zdá se mi, že tě to nebaví.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261056