„Jak jsi věděl, co zmáčknout?” Ví, že mám na mysli teleportační zařízení, které svírá v rukou, zatímco se snaží zhluboka dýchat, aby nevyzvrátil snídani. „Když jsi to programovala, díval jsem se. Tvýma očima. Rychle se učím.” Rozhlédnu se kolem. „Ale tohle není les Abyssu.” A podle nebe není ještě ani den. I když tohle nebylo známé seskupení hvězd. „Ne, myslím, že jsme na Zemi.” Nechápu. „Ale programovala jsem to...” „Poznávám to tady. Nedaleko nás je chatová oblast.” Počkat. „Chceš říct, že jsi dokázal změnit souřadnice jen tím, že ses soustředil na tohle místo?” „Já nevím. Věděl jsem, že musíme pryč a to okamžitě. A chtěl jsem se dostat do bezpečí. Je pravda, že tady se v bezpečí cítím. Co znamená tahle kontrolka?” Ukazuje na červenou diodku na levém boku teleportéru. To není dobré. „Že to je vybité.” „Ale máme ten druhý...” Pravda, měli bychom mít. Prohledám kapsy. Nikde nic. Prohledám je znovu, ale evidentně jsou prázdné. „Nemám ho.” „Jestli ten transportér nakonec nezůstal ležet kapitánovi u nohou,” zamyslí se Ralph a já obrátím oči v sloup. Jak může bez jakéhokoliv výcviku zůstávat takhle nad věcí. „Zřejmě za to může tvoje supersíla, která obešla celé moje programování.”
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261046
Zapřu se o kolena, abych vstala. „Nemůžeme tu zůstat. Během pěti hodin vystopují zbytkový signál z přenosu a začnou nás tu hledat.” Narovná se a ruka mu vjede do vlasů, zatímco přemýšlí, kterým směrem se vydat. „Tudy. Dole u řeky máme chatu. Odpočineme si a ráno se vydáme do města. Je to při cestě.” Uvědomuješ si doufám, že někdy tady na Zemi potřebujeme dva týdny přečkat, takže se nesmíme dát chytit ani Avarosem ani Abyssem, že? Pomyslím si a on se na mě jen podívá. „V tom případě tě vezmu k sobě do bytu.” „Budou po nás pátrat v nejbližších městech, Ralphe.” „Tak tě vezmu domů. Třeba poznáš i moje rodiče.” Než vyrazíme, ještě Ralphovi pokynu, aby teleportér nechal ležet tady. „Vyzařuje ze sebe magnetické vlny, podle kterých by nás mohli později kdekoli vysledovat,” odůvodním. „Ale.. je to tvoje jediná možnost dostat se domů. Dostat se do chrámu v Escandrolu.” „Stejně je vybitý, ne? Nemůžeme to riskovat.”
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261046
13. PŘESTÁVKA
Cesta k chatě Ralphovy rodiny nám zabere skoro tři hodiny. Podle měsíce v úplňku vysoko nad korunami stromů Ralph soudí, že budou tak dvě nebo tři hodiny ráno. Je zvláštní pohybovat se v lesích a každou chvílí zakopávat o kořeny, které nadzvedávají půdu, a přitom vědět, že pro Ralpha je tento terén naprosto přirozený a známý. „Zvedej nohy,” rýpne si do mě, když zakleju a snažím se vyrovnat hrozící pád. Ignoruju ho, myšlenky se mi neustále stáčejí kolem kapitána Rourka a Abyssu. Vlastně kolem celého mého dosavadního života, který se mi během jediného okamžiku zbortil jako hrad z písku. Už od mala teta věděla, že to budu já, kdo nalezne vyvoleného, takže si celou tu dobu uvědomovala, jaká zodpovědnost leží na mých ramenou. Oběť, kterou budu muset podstoupit, volbu, kterou budu muset udělat, i když zrovna v tomto případě nebylo co vybírat protože kdybych se teď rozhodla zůstat věrná kapitánu Rourkovi navzdory jeho sobeckým plánům, neunesla bych, že jsem příčinou konce Země a destabilizace celého magnetického systému. Důsledky si radši ani nesnažím domýšlet. Ralph je ticho, zřejmě vycítí, že procházím krizí ohledně vlastní identity, a rozumí mi, že se svými démony potřebuju prokousat sama.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261046