Hearne-zlom.qxd19.3.20190:59Stránka103
Ú TOK
OBRŮ
„Když už je řeč o ohňovládci Gorinu Mogenovi, podívejme se na něj a na osud jeho migrujících poddaných, které vedl na sever.“ Fintanova proměna v ohňovládce Gorina Mogena vyvolala mnohem bouřlivější reakci než poprvé – teď na něj vidělo víc lidí. Na rozdíl od předchozího vystoupení však na sobě obr tentokrát neměl kožešinu z ledovcového vřešťana, ale tradiční zbroj z černě a vínově žíhané břidlicově šedé kůže lávového draka a tmavě modrý opasek s ocelovou přezkou ozdobenou mogenovským srpkem měsíce. I plnovous se mu změnil. Vypadal pročesaný a byl sepjatý dvěma těžkými zlatými sponami.
GORIN MOGEN K novým břehům jsme dopluli prvního dne nového roku – oficiálně prvního jarního dne roku 3042. Slibný počátek života Hathrimů na nentských pláních. Ale možná bych je teď měl přejmenovat. „Mogenovy pláně“, to zní hezky. Tak až se třeba za měsíc probudím v arogantní náladě, nechám to vyhlásit. Nedozírné háje plné dřeva na severních svazích Božích zubů nám ve větru kynuly na uvítanou. Takové bohatství jsem ještě nikdy neviděl! To bude náš pohon pro éru nové prosperity a z našich ohnišť zase zavane dým z dřeva místo těch smrdutých briket ze slisovaného plevele a zeleniny. S myšlenkou na ohniště jsem si ještě předtím, než jsme vykročili na pevninu, zavolal svého syna Jerina. Dal jsem mu za úkol utvořit skupinu, která vyrazí sklidit první dřevo. Budeme ho potřebovat nejen na ohně, ale také na stavbu přístavu pro celou flotilu, protože na moři teď budeme nějakou dobu závislí a skalnaté pobřeží není pro naše skleněné lodě zrovna vhodné. Jak se dalo předpokládat, rekrutoval svou nastávající choť Olet Kanek a nevelkou skupinku jejích následovníků, kteří ji na svatbu doprovázeli z Tharsifu. Její příbuzenské vazby na mocné ohňovládce z Tharsifu a Narviku nám poskytnou politickou a hospodářskou vzpruhu: nepochybně se stanou našimi prvními obchodními partnery a možná nám i dodají první osadníky. A jakmile Winthir Kanek usoudí, že máme právo se tu usadit, všichni ostatní ohňovládci se přetrhnou, aby souhlasili. Volund naložil své tlusté blonďaté copy a několik drahokamů na palubu jedné z lodí a pokračoval dál na sever k Hashan Kheku, kde najme raelské kameníky a přiveze je sem, aby nám postavili hradby a první domy. Měl tvrdit, že jde o práci na nové osadě nedaleko od Tharsifu. Pokud popluje chytře, správně to načasuje a vrátí se pod pláštěm tmy, Raelané si vůbec neuvědomí, že budují na nentnské půdě. – 103 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260929
Hearne-zlom.qxd19.3.20190:59Stránka104
KEVIN H EARNE
Počítání našich obyvatel, když vystupovali z lodí, působilo jako studená sprcha. Doufal jsem, že jich zachráním víc. Pozdní varování stálo život spoustu lidí. Na druhou stranu by nás ale tahle ztráta mohla v nadcházejících měsících zachránit, jakkoli strašlivě to zní. Bez fungující infrastruktury bychom tu asi celou populaci Harthradu uživit nezvládli. I když zvěře je v Ghuraně Nent hojnost, tolika obrům by to na dlouho stejně nevystačilo. Nějakou dobu nás uživí moře, ale mimo nebezpečí se ocitneme teprve tehdy, až si zajistíme spolehlivé dodávky obilí. Ale jak obrovský potenciál tahle země skýtá! Stromy na úbočích hor si stačí jen brát. Kovy uvnitř hor stačí vyškrábnout. Půda je tady úrodná a v místních vodách se zatím skoro nelovilo. Zasejeme a sklidíme tu budoucnost, o jaké se Hathrimům, kteří se naučili považovat Hathrir za své jediné území, nikdy ani nesnilo – až příliš dlouho jsme se zdráhali vzít si, co se nám nabízelo. To všechno pod podmínkou, že nás nespolykají plameny naší vlastní hlouposti. Když jsme založili první veřejné ohniště – vlastně šlo o řadu ohňů, na kterých jsme opékali první maso, které se svou smečkou psů ulovil Halsten –, musel jsem ještě při západu slunce dovolit nové hlavní kněžce Thurikova ohně promluvit k lidem. Nebo přinejmenším jsem neměl důvod jí to odepřít. Kdybych býval věděl, co řekne, možná bych jí jednoduše vyřízl jazyk, jenže bývalý kněz, který nepřežil výbuch sopky Thayil, mi nikdy důvody k obavám nedával. Nová kněžka byla úplně jiná než starý Durif Donorak. On byl staromódní a zatuchlý, ona úplná bouře barev a energie. Do kůže lávových draků se oblékali z prosté nezbytnosti všichni zrozenci lávy, ale ona na sobě měla korzet vyrobený z dračích ostnatých ocasů a přes něj postroj ze řetězů z foukaného skla. Řetězy jí obkružovaly ramena, prosmýkaly se jí pod paží a kolem pasu a vpředu i vzadu byly připnuté k leštěnému bronzovému a měděnému kruhu Thurikova plamene, který se podobal tomu na mé zbroji. Skleněné řetězy však byly ve výhni upraveny tak, aby házely odlesky různých barev – celého spektra, jestli se nepletu – a ona toho uměla oslnivě využít. Stačilo, aby se přiblížila k ohňům, a její vyholená hlava se zaleskla a skleněné řetězy spočívající na šupinách lávových draků se mihotaly všemi barvami. Pak si přiložila prst mezi obočí, vyskočila jiskra a velrybí tuk, kterým měla pomazanou holou lebku, vzplál, což svit řetězů ještě znásobilo. Byl to docela působivý pohled. Durif se k takovému divadlu nikdy nepropůjčoval. Na výšku měla sice jen deset stop, ale oblékala se a nosila se tak, aby si vynutila pozornost. „Shromáždili jsme se tu kolem Thurikova Ohniště, neboť hledáme útěchu,“ začala a její hlas zvonil jako kladivo o ocel. „A útěchu tu nacházíme. V tom spočívá jeden z mnoha užitků ohně. Dává nám pocit bezpečí a ochraňuje nás. My však nyní lépe než všichni ostatní Hathrimové víme, že oheň může být i ničivý. – 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260929
Hearne-zlom.qxd19.3.20190:59Stránka105
Ú TOK
OBRŮ
A zatímco truchlíme nad ztrátou našich domovů a hlavně nad ztrátou našich přátel a rodin, je naší povinností – jako po každém požáru – přemýšlet, co dál. Vybudujeme znovu naše bývalé město? Nebo se přesuneme někam jinam? Jak nejlépe teď postupovat? Neboť jedno z nejposvátnějších Thurikových přikázání zní, abychom oheň používali jako tvůrčí a nikoliv ničivou sílu, abychom ukovali nástroje tak krásné, až se stanou uměním.“ Její slova se setkala s několikerým souhlasným pokýváním a zamručením a kněžka zvedla do vzduchu prst. „Ale zatímco tvoříme, nesmíme zapomínat stavět i tak, abychom zvětšovali vlastní sílu. A k tomu slouží spalování vlastních nečistot.“ Odezva, která se zvedla, byla hlasitější, než jsem čekal. Napadlo mě, že jsem možná špatně vyhodnotil všeobecnou náladu, a střelil jsem pohledem po Sefir, která stála vedle mě. Ta jen skoro neviditelně zavrtěla hlavou. Připomněla mi, že každý můj pohyb teď sleduje víc než jeden pár očí. Rychle jsem ovládl tvář. Užitečnější bude sledovat tváře ostatních. „Zde se nám nakrátko nabízí bezpečí, máme tu místo, kde se můžeme sejít kolem ohniště a všechno rozmyslet. Až se rozptýlí popel ze sopky Thayil, vrátíme se a začneme znovu stavět – ale stavět co? Nabádám vás, abyste přemýšleli o požehnání, které se v naší tragédii skrývá: máme příležitost, jakou neměla žádná generace před námi, a sice ukázat všem, že lid Prvního kenningu je také prvním lidem civilizace.“ Nasál jsem rozčileně vzduch nozdrami, natáhl krk, abych našel Halstena, a pokynul mu, aby šel blíž. Když se postavil vedle mě – stříbrné nitky ve vousech se mu nějak podařilo zachovat naprosto nedotčené –, pronesl jsem tiše slova určená jenom jeho uším. „S tou kněžkou musím mluvit ještě dnes. Víš, jak se jmenuje?“ „Nevím. Ale zjistím to.“ „Dobře. Přiveď mi ji brzy.“ Kněžka pak už svou řeč rychle uzavřela výzvou, abychom mysleli víc na cestu, která se otevírá před námi, než na zkázu, která leží za námi, a její stručné a jasné poselství se setkalo s tak dobrým přijetím, až mi zhořklo v puse. S tou ženskou bude problém – a nijak snadno řešitelný. V následujících chvílích jsem měl jíst a tvářit se vesele, přetrpět celou tu frašku společné, pospolité vřelosti, a přitom jsem měl sto chutí vzít na něco sekeru. Maso k večeři patřilo jakémusi bezejmennému býložravci, kterého skolili psí jezdci, a bylo tuhé, málo kořeněné a zůstávalo mi mezi zuby. Stan jsme si se Sefir postavili nedaleko úbočí Božích zubů. Místo leželo stranou od hlavního tábořiště a zajistí nám soukromí, ale zároveň budeme pořád mít na doslech starosti ostatních. Sefir se ujala většiny úkolů spojených s bydlením a zásobováním. Řešila je z velké části osobně, protože měla dobrou hlavu na – 105 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260929