jsem byla nějakou dobu máma na plný úvazek.“ Vrátila se zpátky. „John zakládal firmu, tak jsem chvíli vydělávala. Když ji rozbíhal.“ Steve přikývl. „Zní jako docela podnikavej člověk, tvůj manžel. Rád bych ho poznal.“ „Super.“ Usmála se, věděla ovšem, že to nikdy nedovolí. „Můžeme někdy něco společně podniknout.“ Postavila květiny na pult. „Jsou nádherné. Děkuju.“ Pokrčil rameny. „Rádo se stalo. Nemám nikoho, komu bych je kupoval.“ „Ne?“ Netušila, proč se jí zrychlil tep. „S mojí holkou jsme se před časem rozešli. Chtěla cestovat. Měl jsem toho dost. Já chtěl zůstat tady a zapustit kořeny. Chápeš?“ „Jasně.“ Pustila se do přivazování silonu na zadní stranu zarámovaného tisku Jezerní oblasti. „A narazil jsem na tebe – to bylo neskutečný. Osud. Docela určitě.“ „Jo.“ Bylo to dost šílené. „Vůbec ses nezměnila, víš to?“ Opřel se o loket a naklonil se dopředu. „Připadám si, jako by mi zas bylo šestnáct.“ Jejich pohledy se setkaly a Abi nedokázala odtrhnout oči, potom se rozcinkal zvonek a dovnitř vplula vysoká postava zahalená do tlusté šedivé mikiny s kapucí. „Sebe!“ Její syn si měřil pohledem Steva. Steve si měřil pohledem Seba. Kristepane. „Sebe, tohle je můj starý kamarád Steve. Zastavil se, aby…“ Ne. O kytkách se zmiňovat nebude. „Aby se podíval na ty nové tisky Scotta Naismithe.“ „Aha.“ Seb si mnul nos. „Jasně.“ „Myslím, že už půjdu.“ Steve slezl ze stoličky. „Díky, že jsi mi ukázala ty tisky. Doufám, že se zase brzo uvidíme.“ „Taky doufám.“ Usmála se a zvedla ruku. Steve se na ni za Sebovými zády dlouze usmál a pak se vytratil ven. Přepadl ji pocit zklamání. Ztráty. Seb shodil batoh na podlahu a sedl si k pultu. Nakoukl do knížky z knihovny, kterou Abi četla, než přišel Steve. „Co je to, mami?“ „Nic důležitého.“ Odstrčila ji stranou a obešla pult. „No tak. Dovol mámě, ať tě obejme.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260817
Zavrtěl hlavou, husté obočí stažené, mračil se. „Na to jsem trochu moc velkej drsňák, mami.“ Na chvíli ztuhla zklamáním. Potom si všimla, jak mu cuká koutek. „Pojď k mámě.“ Popadla ho a přitáhla si ho k sobě, vnímala jeho teplo a výšku jeho postavy. „Nová voda po holení?“ Odtáhla se a rozverně mu načechrala vlasy. „Nech toho, mami.“ Odstrčil jí ruku. Pokrčila rameny. „Stejně se ani nehnou, Sebe. S tou spoustou sajrajtu, co v nich máš.“ „Vosku, mami.“ Obrátil oči v sloup. „To je vosk.“ „Když to říkáš. Mně to přijde spíš jako beton.“ Přes široký nos se mu táhl cákanec bláta a tenisky měl obalené trávou. „Měl jsi dneska dobrý trénink?“ „Jo.“ Vzdychl. Pozorovala ho. Normálně u něj sebemenší zmínka o fotbale zaručeně vyvolala úsměv. Znovu sáhl po knížce. Umění volby. Prolétl text vzadu na obálce, o čem to je. „Proč tohle čteš? Myslel jsem, že čteš spíš věci o muzice.“ Abi se usmála. „No ovšem, tu mám v tašce do autobusu.“ „To jsem si myslel. Na co máš ale tohle?“ „Ale však víš.“ „Nevím.“ Vzala knihu a položila ji za sebe na polici. „Když jsem byla mladší, chtěla jsem se stát psycholožkou, tak si o tom někdy čtu knížky.“ „Aha, jo. To byla ta vysoká, cos nikdy nedodělala.“ „Přesně tak.“ Zaplašila vzpomínky na touhy, které chovala ještě před pár měsíci. „Protože jsi měla mě?“ „To ani ne.“ Pokrčila rameny. „Mohla jsem pokračovat – na rok přerušit a skloubit to dohromady. Nějak jsem se už k tomu nikdy nedostala.“ Srovnala sklenice s montážními kroužky. „A teď už se to nikdy nestane. Musela bych zvládnout čtyřleté studium a potom magisterské zkoušky, a to už je moc.“ „Proč?“ Nechtěla se mu svěřovat se svým zklamáním. „Už je trochu pozdě.“ Pokrčila rameny. „Navíc jsem spokojená s tím, co mám.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260817
„Cože, s bydlením u tvých rodičů a s tím, že tátu skoro nevidíš?“ Pronikavost jeho odpovědi ji překvapila. Když byl doma, trávil většinu času ve svém pokoji, a tak samu sebe přesvědčila o tom, že si Johnovy časté nepřítomnosti nevšiml. „Je všechno v pohodě, Sebe?“ „Jasně.“ Ukousl si kus nehtu. „Tak proto, kvůli studiu psychologie, jsi tenkrát četla tu knihu od Olivera Sackse?“ „Ano.“ Přikývla. Zamračil se. „Těsně, než jsi…“ Sevřelo se jí srdce. „Těsně předtím, než jsem o tvých narozeninách dostala tu infekci a musela mě odvézt sanitka.“ Při té vzpomínce svraštila obličej a položila mu ruku na tu jeho. „Vůbec nejhorší narozeniny. Mrzí mě to.“ Zavrtěl hlavou. „Nemohla jsi za to.“ Vstal a začal se procházet po obchodě. „Páni. S tou výzdobou tady ses vážně nedržela zpátky.“ Vrazil hlavou do adventního věnce visícího ze stropu. „Zbyl ještě na téhle planetě nějaký nepoužitý papírový řetěz?“ „Ne. Je to k nevíře, co všechno se dá v tom čínském obchodě pořídit.“ Zakřenila se. „Jak se ti líbí výloha?“ Jeho prázdný výraz jí napověděl, že si jí vůbec nevšiml. Hrála si s ní hodiny – byly v ní obrovské sněhové vločky, plakáty s odvážnými superhrdiny a tři komiksové obrázky s jezevčíky na slavnostním červeném pozadí a tolik blýskavých lamet, kolik dokázala objevit. „Tak aspoň doufám, že oceníš moje vánoční koledy.“ Začala broukat „In the Bleak Midwinter“. V duchu ji dokázala zazpívat stejně krásně jako kterýkoli člen pěveckého sboru Královské koleje. V reálu jí Sebův výraz napovídal něco jiného. „Zadrž, mami. Zadrž!“ Zakryl si uši rukama. „Bacha, Scroogi.“ Lehce ho klepla přes ucho. „Nemáš nějaký…?“ Rozhlížel se s nadějí. Jinak sice moc netušila, co se mu honí hlavou, v tomhle případě ale věděla přesně, co říct. „Nehledáš náhodou tohle?“ Otevřela zásuvku a vyndala z ní balíček celozrnných sušenek s čokoládou. „Jo. Jak jsi to věděla?“ „Jsem tvoje máma sedmnáct let.“ Přisunula mu je. „Když jsi byl menší, dokázal jsi je najít po čichu.“ „Vážně?“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260817