Vzpomněla si na obrovský úspěch s přehlídkou. Znovu se jí vracel obrovský potlesk ve stoje, kterého se jí dostalo. Připadala si jako skutečná královna. Cítila, že se jí dělá nějak nevolno. Vůbec netušila, o co jde. Viděla nějaké mátohy ve tmě, které k ní natahovali ruce, šklebili se jí a hrozili pěstmi. Snažila se vymanit z jejich dosahu. Jen velmi ztuha se vzpamatovávala. Chtěla utéct. Nemohla se pohnout. Otevřela oči. Zatočila se jí hlava. Zasténala. Stále se nemohla hýbat. „Uklidni se, nic se neděje,“ zaslechla konejšivý hlas Edwarda. Zkusila se nadzvednout. Nemohla pohnout rukama. „Jako kdyby…“ ještě ani nedokončila myšlenku, když jí najednou došlo, že stále leží na posteli, ale každou ruku má přivázanou po straně postele k pelesti. „Co to má znamenat?“ zašeptala. „Vůbec nic. Uklidni se.“ „Neblázni, rozvaž mě,“ zaprosila. Vtom si uvědomila, že má stále nohy roztažené, taky přivázané k posteli. „Prosím, rozvaž mě. Potřebuji na záchod.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260778