Pití je pořád stejně temná zimní noc plná smogový mlhy a prudký světla hospody a okna s odlesky obrazovek, to teplo domova, kam tě nikdo nezve. Stejně mě neměli rádi. Je pátek a jsem sám, sám, bez kamarádů, bez holky, s málo penězi. Ale co dělat do neděle. Ve dveřích hospody se najednou objevili Lojza, Jindra a Verunka! Byla to moje nejhezčí noc v Brně. S Lojzou jsme usoudili k ránu u mě v domě, že by to bylo dokonalý, kdybychom byli jeden člověk, jak se doplňujeme. Nakonec jsme se sichrhajzkou píchli do prstů, každý, a spojili naši krev. Pokrevní bratři v Líšni. Pak odjeli, a když mi Vycpálek po zkušebce navrhnul, že podepíšeme znovu smlouvu a budu mít novou zkušebku, sebral jsem veškerou odvahu a přerušil ten kolotoč slabosti, alkoholu a strachu a útěku a řekl, že to určitě ne. Za tři dny jsem se vrátil do Prahy k nám do bytu, a protože mi Lojza poradil, tak jsem šel dělat učitele na základce. Bylo mi devatenáct a stal jsem se třídním čtrnáctiletejm dětem z osmý třídy. Některý byly o dost vyšší než já. Pokusil jsem se poprvé ukončit svoji závislost na křivdě a utrpení. Na tom, že za to mohou ti druzí, vždycky druzí, a ne já. To byl můj alkoholismus, můj odchod do Brna. Spousta křivdiček a zvlášť, když si je člověk pěstuje. Kolotoč slabosti, kocoviny a alkoholu. 96
Spratci blok v4.indd 96
05.03.19 9:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260470
Moje Brno je jen velká metafora téhož. Tam jsem pochopil, že za pití si můžu sám, a že mám opravdový kamarády. UC! Ú Cé!
Ještě pořád se mi ale nepodařilo úplně přestat, chvíli se držím. Většinou po desátý, kdy zavíraj hospody, jdu spát, takže ranní pach chlastu, po záchodě, čaji a dlouhý cestě do práce, tedy do školy, kde učím, se vtáhne do mě. Většinou. Práce a chlast, to jsou propojený nádoby komunismu. Opilecké a zoufalecké roky se zbrzdí, ale nakonec pokračují. A někdy mi to uteče. Za otevřeným podnikem se často v noci jede přes půl Prahy. Muzika, kterou nesnáším. Dvě lahve vodky v sobě. Mám pět set korun z pěti tisíc, z pěti tisíc, na který jsem si udělal půjčku, a odpoledne je v bance vyzved na blbý kožený kabát, co už se mi navíc už teď nelíbí. Zbytek jsem propil ve Slávii. Budím se na Jižáku na úzkým plastovým sezení v kuchyni v paneláku. Nevěřím v cokoliv, nic nemá cenu, vidím to na svým tátovi, co to přede mnou frajersky kreje. Jsem učitel na základní škole, třídní osmý třídy. Kromě strašný nebolavý kocoviny z vodky se není 97
Spratci blok v4.indd 97
05.03.19 9:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260470
z čeho dostat. Až na to, že dlužím za nic, co by za to stálo. Je mi devatenáct let. Sobotní odpoledne komunismu. 1987. La isla bonita. Komunismus. No future. La isla bonita. Komunismus. A alkoho lismus.
98
Spratci blok v4.indd 98
05.03.19 9:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260470