OBCHOD S NEŠTĚSTÍM
Akce vyžadovala přípravu. Zajistil jsem si asistenci kolegy a začali jsme areál firmy sledovat. Jezdili jsme tam namátkově v různou denní dobu; pozorovali jsme, kolik kamionů tam kdy je, a porovnávali vozidla se seznamem SPZ, který jsme měli k dispozici. Bylo to, jako bychom pracovali pro detektivní agenturu Pinkerton. Areál jsme sledovali zpovzdálí, abychom mohli zasáhnout v nejvhodnějším okamžiku. Pozemek jsme kontrolovali dalekohledem a byli jsme u toho velice nenápadní. Komplikace na sebe nedaly dlouho čekat. Pozemek hlídala dvě zvířata. Starý bernardýn se zvolna procházel po pozemku a prakticky neustále hlasitě štěkal. Případného zloděje to nejspíš odradit mohlo, ale o nás a našem pozorovatelském stanovišti neměl chudák pes ani tušení. Druhým zvířetem byl pštros. Ano, pštros. Pohyboval se po dvoře stejně volně jako pes a jako hlídač působil velice dobře. Při sledování areálu jsme samozřejmě chtěli být co nejblíž, což nebyl problém, protože kolem plotu rostl černý bez a jiné náletové dřeviny, kopřivy, bodláky a všelijaký jiný plevel. Pes o nás v tu chvíli neměl potuchy; naopak nám dával svým nepřetržitým štěkáním vědět, kde je on. S pštrosem to bylo jiné. Neustále nám naše úsilí kazil. Nevím, jestli nás cítil, slyšel, nebo měl nějaký šestý pštrosí smysl. Na rozdíl od bernardýna byl úplně tichý a o to lepší dával pozor. Neustále se rozhlížel – a navíc věděl, co dělá. Představte si, že se snažíte dalekohledem přečíst SPZ vzdálenějšího vozu a najednou na vás mrkne v dokonalém detailu oko jako z jiného světa. Odhlédnete od dalekohledu a hned za plotem uvidíte dlouhatánský krk s hlavou s velkýma vykulenýma očima a silným zobanem; na vršku rozčepýřené peří, jako by se to stvoření ráno zapomnělo učesat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260440
Pštros šikula
Mám skoro metr devadesát, ale na pštrosa-hlídače jsem se díval pěkně zespodu. On koukal shora dolů na mne s výrazem, že je mu jasné, co tam děláme. Když jsme popošli kousek stranou, popošel taky. Vůbec jsme nevěděli, jak na něj. Psovi by se člověk pokusil hodit párek, aby dal pokoj, ale co s pštrosem? V posledních dnech mapování situace tak pro nás byl pštros závažnou komplikací. Navíc byl výborně fyzicky vybavený, takže do případné konfrontace by se mi vůbec nechtělo. Jako hlídač se zkrátka pštros velice osvědčil; kdybych se měl živit jako zloděj, měl bych z něho skutečný respekt. Když jsme nakonec zjistili, kdy by se měla v areálu sejít většina dlužníkových kamionů, zorganizovali jsme akci. Vlastní auta jsme zaparkovali z dohledu, aby si nás nikdo nevšiml. Firma ani její majitel o nás neměli tušení. Když se otevřela brána, byl pštros jediný, kdo vypadal, že ví, že všechno není jako obvykle. Neklidně pobíhal sem a tam; nejspíš nás vycítil. Netušil jsem, jak se přes pštrosa dostaneme, jestli do areálu vjedeme autem a přejedeme ho nebo co budeme dělat. Vyčkali jsme příchodu majitele a obsluhy. Jakmile dorazili, zablokovali jsme svými auty výjezd a začali s podnikatelem vyjednávat o postupu uhrazení pohledávky. Vypadá to strašidelně, ale jednalo se o podnikatele velice vychytralého, který se v problematice dluhů orientoval výborně a z věřitelů měl legraci. Další a další dluhy se mu vesele množily a z exekucí si nic nedělal. Vozidla měl všude možně v zahraničí a peníze bral buď v hotovosti, nebo je měl mimo Česko; na účtech neměl nic. Naše akce ho zaskočila. Přinutili jsme ho konečně jednat a on začal spolupracovat docela vstřícně. Celou dlužnou 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260440
OBCHOD S NEŠTĚSTÍM
částku sehnal během půl hodiny, podali jsme si ruce a bylo to vyřízeno. Mezitím jsem však pořád jedním okem sledoval zvířata. Na bernardýna začalo být moc teplo, ulehl a usnul, zato pštros se celou dobu pohyboval mezi námi. Majitel nás sice ujišťoval, že není nebezpečný (ten pštros), ale jak byl mohutný, trochu strach z něho šel pořád. O to nepochopitelněji vypadal následující výjev: jeden z mechaniků měl na kapotě jednoho z tahačů rozložené nářadí a cosi opravoval. Najednou slyšíme, jak pštrosovi nadává všemi myslitelnými výrazy, a dokonce do něho začal kopat. Kdyby to byl pštros méně mírumilovný, asi by si mechanika pěkně podal, napadlo mě. Nahlas jsem se jen zeptal, proč to dělá. Vyšlo najevo, že mechanik měl na kapotě rozloženou drahou sadu ráčen s nástrčkovými klíči neboli oříšky. Milý pštros – nejspíš mu ráno nestihli dát nažrat – v nestřeženém okamžiku postupně sezobal všechny ty oříšky, včetně těch největších, jako by to bylo zrní. Mechanik byl najednou bez práce, z nářadí za několik tisíc se stala pštrosí snídaně. Přiznám se, že jsem se soukromě bavil představou, jak mechanik běhá po zbytek dne s lopatou za pštrosem a čeká, až drahocenné nářadí zase vytrousí. NA CO SI DÁT POZOR
Může to vypadat, že exekutor přijede a zabaví vám celou firmu. Není to tak jednoduché. Dříve to bylo tak, že pokud by vozidel bylo například dvanáct, exekutor by jich mohl zabavit pouze jedenáct a jedno by podnikateli musel nechat. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260440