99
Roccasinibalda 1970 „Diano, musíš se seznámit s Heike…“ „Musím?“ Diana k nim neochotně došla a v rukou držela plný proutěný košík. „Kde jsi byla? Taková úroda!“ „Na trhu v Rieti. Podívej na ty kaki.“ Odložila košík a vytáhla z něj papírový sáček plný oranžových plodů s jemnou slupkou. „Jsou dokonalé.“ Usmála se na ně, ale když zvedla hlavu ke dvěma ženám, tvář se jí znovu uzavřela. „Heike je z Berlína a vyprávěla mi o cestě, kterou podnikla do australského vnitrozemí. Zní to naprosto úchvatně. Zdá se, že se tam rodí velice významné umělecké hnutí, domorodí obyvatelé začínají ukazovat své obrazy… jak jsi říkala, že se to jmenuje, Heike?“ „Snění,“ řekla dívka. „Ano, čas snění. Je to úžasné, Diano. Každý má vlastní píseň a ta píseň je mapou území a… nu, je to fantasticky komplexní a prostě ohromující. Znám jednoho mladého umělce ze Sydney, napíšu mu a požádám ho, aby něco zorganizoval na příští léto. Ráda bych pozvala Austrálce sem na výstavu, možná by mohli malovat na stěny hradu nebo vyzdobit pokoje… Jsem tak ráda, žes mi o tom vyprávěla, Heike. Nepřipadá ti to fascinující, Diano?“ „Ano, připadá.“ Vyplivla lesklou hnědou pecku do dlaně. „A co děláte vy, Diano?“ Mladá Němka se k ní otočila. „Diana se nechává jen tak unášet,“ vložila se do hovoru Caresse. „Heike se zabývá konceptuálním umění, drahoušku.
Srdce_jako_pohrebiste_knizni_blok_18122018.indd 99
18.12.2018 16:35:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260209
100
Je to významný nový směr. Víš, Heike, musím tě představit jedné ženě, kterou znám v Buenos Aires, řídí tam ranč a pěstuje konopí, o kterém jsi mluvila. Možná bys k ní mohla na nějakou dobu odjet a tvořit v Argentině.“ „Ano,“ přikývla Heike s úsměvem. „To by bylo moc fajn.“ „Má matka báječně všechny zorganizuje, ale nikoho nenechá dokončit větu. Ale vy to určitě využijte, Heike.“ Diana se usmála, vstala a měla se k odchodu, přičemž se pokoušela ignorovat slabou bolest, která se jí šířila hrudí a hrozila, že jí stáhne koutky úst dolů. Soustředila se na dívku; bylo v ní cosi poddajného a to ji zaujalo. „Půjdu si později zaplavat, mohla byste jít se mnou. Ve vesnici, kterou se projíždí, jsem objevila děsně dobrou tratorii. Mohly bychom spolu povečeřet.“ Schválně se přitom nepodívala na matku. „Díky, to by se mi líbilo.“ „Heike mi vyprávěla o muži, do kterého se zamilovala, Diano,“ prohlásila Caresse informativním tónem. „Zdá se, že to bude pěkné zvíře. Absolutně okouzlující.“ Diana pohlédla na dívku a povytáhla obočí. „Je tady?“ Heike zavrtěla hlavou. „Ne.“ „A v čem je problém?“ „Dokáže na mě být hrubý. A nechce jen jednu ženu.“ „Víte, zlato, to druhé zas není takové neštěstí,“ začala Diana. „Muži jsou muži a upřímně, když to trochu přeženu, i ženy jsou muži.“ „Ale Diano, je rozkošné, že ona to takhle necítí. Je naprosto v pořádku dávat přednost životu ve dvou.“ Caresse se opřela ve velkém proutěném křesle a zavřela oči. „Toho jsem si vědoma, Caresse,“ opáčila Diana a při pohledu na matku si vybavila velké černé auto vjíždějící na dvůr Le Moulin.
Srdce_jako_pohrebiste_knizni_blok_18122018.indd 100
18.12.2018 16:35:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260209
101
Běžela tehdy k sluneční věži, dělala rychlé metodické kroky jako on, a když se vyškrábala až nahoru, k obrovskému údivu ho tam našla zabaleného do velkého kabátu a s lahví v ruce. Zíral na vůz na dvoře a čekal. Došla k němu, a ačkoli se ani nepohnul, cítila, že mu její přítomnost nevadí, a tak se dívali spolu; řezavý noční vzduch je udržoval v plné pozornosti. Po chvíli se dveře auta otevřely a vystoupila matka, jenomže ten, kdo byl uvnitř, ji vtáhl zpátky a tichou nocí se nesl její jasný smích. Pak se objevila znovu a rozmáchle přibouchla dveře. Vůz s tichým vrčením nastartoval a rozjel se po štěrku s rozsvícenými reflektory prohledávajícími ztichlé budovy. Když odjel, matku halila noc, ale oba dva naslouchali klapání jejích podpatků, jak svižně kráčela k ložnici, na okamžik se zastavila (Diana věděla, že se dívá nahoru na měsíc) a pokračovala dál dovnitř… Diana se otočila k Heike s laskavým úsměvem. „Musíte se prostě rozhodnout, co je dobré pro vás. Všichni ostatní ať jdou k čertu.“ Heike sklopila oči k bosým nohám a zasmála se. „Ale domácí Itálie, Heike, to není legrace. Alespoň pro mě ne. Poslední manželství jsem ukončila právě kvůli tomu a stojím si za tím.“ „Já jsem kdysi mívala taky pěkně vášnivé střety,“ prohlásila Caresse z křesla. „Mohou být tou hořkou slupkou, pod níž se skrývá velmi sladké ovoce.“ Diana se opřela o kamenný stůl a zavrtěla hlavou. „Jednu věc vám povím,“ pokračovala Caresse se stále zavřenýma očima, „muž, kterého si vybereš, je prostě muž, kterého si vybereš. Já nejsem příznivcem těch sadistických praktik, co tvrdí, že je potřeba ‚muže zmrskat do formy‘. Musíš se provdat za muže, protože se ti líbí, jaký je, ne s představou, že ho můžeš přetvořit k obrazu svému.“
Srdce_jako_pohrebiste_knizni_blok_18122018.indd 101
18.12.2018 16:35:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260209