B U Ď T E L A S K AV Ě J Š Í S A M I K S O B Ě
rozhodnutí, o nichž víte, že jsou pro vás dobrá. Když se ale „seknete“, nevyčítejte si to. A mějte soucit se svým sklonem toužit po nereálné dokonalosti.
CHYBA? TO SNAD NE! Navážeme teď na rozbor sklonu toužit po nereálné dokonalosti a podíváme se na iracionální strach z chyb, který ovládá spoustu z nás. Jednou, když jsem si domluvil trochu komplikovanou úpravu pojistné smlouvy, se u mě následně objevily obavy, jestli jsem neudělal chybu. Nikdo si nepřeje udělat chybu s pojistnou smlouvou, ale tuhle chybu, pokud by se vůbec objevila, by bylo dosti snadné odhalit a odstranit. Znamenalo by to nejspíš víc času na telefonu s pojišťovnou místo toho, abych dělal něco, co mě baví, ale v širším pohledu to nebyla vůbec žádná tragédie. Uvědomil jsem si však, že moje obavy se netočí jen kolem praktických aspektů smlouvy. Co to může být? Zjistil jsem, že nezáleží na tom, jestli jde o chybu velkou nebo malou – někde v sobě jsem měl obrovský strach, že vůbec můžu udělat chybu. Jako bych si myslel, že pokud udělám chybu, začnu být nepřijatelný. Oddělili by mě od lidského stáda a vyhnali do divočiny! Kde se ale můj iracionální strach vzal? Určitě ho do mě nezasadili rodiče, když jsem byl malý. Ani učitelé – potrestali by mě, kdybych udělal chybu (a přistihli mě), jenže si nejsem vědom toho, že by zašli dál a odsoudili by mě jako člověka. Musel jsem připustit, že pravé důvody mi nejsou vůbec známy. Psycholog Dr. George Kelly ze Státní univerzity Ohio v minulém století upozornil, že děti interpretují všechno, co se kolem nich děje, ale že ne vždy si udělají správný závěr. Tyto interpretace je pak často doprovázejí až do dospělosti. Jaká byla moje pomýlená interpretace? Kdo ví. Možná se mi děti smály, protože jsem nedovedl krásně vykopnout míč, ale i pokud se smály, je to už dávná historie. A třeba to ani ten pravý důvod není.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260124
N Á Š S K L O N TO U Ž I T P O N E R E Á L N É D O KO N A L O S T I : H R O M A D A P R OT I K L A D Ů
Jenže někde jsem uchopil hůl za špatný konec a přesvědčil jsem sám sebe, že chyba by mě vyloučila ze společenství, jehož si přeji být součástí. Když se vrátíme k tématu společného lidství (kterému jsme se věnovali v páté kapitole), jsem si docela jist, že v tom nejsem sám. Často vídám lidi, u kterých je patrná míra úzkosti a strachu, aby všechno udělali správně, vyšší, než by odpovídalo požadavkům úkolu samotného. Kdokoli, kdo sleduje zoufalé počínání člověka, který má opravdový strach, že něco pokazí, si může všimnout, že tento strach překračuje míru odpovídající danému úkolu. Jako by mysl i tělo vystrašeného ovládla myšlenka: „Nesmím to pokazit. Jestli to pokazím, bude to hrůza.“ Můžete si všimnout, že je rozdíl mezi takovýmto člověkem a člověkem, který chce něco udělat správně jenom proto, že chce, aby to fungovalo. Když se něco pokazí, nebude to vypovídat nic o něm jako o člověku. Nebude to „hrůza“. Tento člověk chce, aby se mu věci podařily, protože si jednoduše přeje, aby všechno fungovalo, a dovede se mnohem snáz věnovat danému úkolu s klidem a soustředěním. Tito lidé jsou stejně, ne-li více efektivní než osoby, které mají sklon odsuzovat se. Představte si například, že matka, která obléká batole na oslavu, má někde v hlavě názor, že musí ohromit další matky v dětské skupině. Pak si představte matku, která své batole obléká jedině za účelem obléci ho. Druhá matka si může dovolit zaujmout mnohem klidnější přístup než matka první – nemusí se totiž bát žádného odsouzení. Dejme tomu, že tato druhá matka je povoláním neurochirurg. Přál bych si i pak, aby používala takovýto přístup? Vlastně ano. Raději bych se svěřil do rukou chirurga, který se soustředí na to, aby odvedl svou práci, protože ji chce udělat dobře, než do rukou někoho, kdo pracuje s tím nejdrahocennějším a největší obavy má z toho, co si o něm pomyslí druzí. Od chvíle, kdy jsem si to uvědomil, se snažím připomínat si, že udělat chybu není zpravidla otázkou života a smrti. Někdy si říkám:
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260124
B U Ď T E L A S K AV Ě J Š Í S A M I K S O B Ě
„Jsem víc než jen tohle,“ abych si připomněl, že udělat chybu je sice nepříjemné, ale neříká to nic o mně jako o člověku. Když se mi něco nepodaří, zůstanu stejně dobrým člověkem, jako kdybych uspěl. A když se mi něco podaří, nebudu o nic lepším člověkem, než kdyby se mi nezadařilo. Baví mě, když se mi věci daří? Jistěže. Nelíbí se mi, když se mi něco nepovede, zvlášť, když má nezdar závažné důsledky. Jenže důležité a uklidňující je, že jsem víc než jen tohle.
Procvičování soucitu se sebou a všímavosti
VŠÍMÁNÍ SI SKLONU TOUŽIT PO NEREÁLNÉ DOKONALOSTI Dneska budete sledovat příklady sklonu toužit po nereálné dokonalosti u sebe a u druhých. Hledejte drobné příklady, třeba pozdní příchod, lenost, zapomenutí něčeho, vyslovení něčeho, co byste raději neřekli, a podobně. Jen si těchto příkladů všímejte a nechávejte je zas být. Všímání si snahy o dokonalost u druhých i u sebe může být velice užitečné. Mnoho psychoterapeutů se domnívá, že nedostatky, které nás na druhých nejvíc dopalují, jsou ve skutečnosti našimi vlastními nedostatky, které si nechceme připustit. Jestliže tedy rozvíjíte soucit s touhou druhých o nereálnou dokonalost, rozvíjíte tím soucit se svou vlastní touhou. Zkuste si všimnout pěti příkladů u druhých a pěti příkladů u sebe a potom k nim zaujměte tolerantní a soucitný postoj.
ZPOMALTE FYZICKÉ ČINNOSTI Během dneška několikrát na pár minut zpomalte svou fyzickou činnost natolik, abyste byli schopni uvědomovat si ji. Nemusíme se zrovna pohybovat pomalu, abychom byli 100 Ukázka elektronické knihy