Ale také jsem dostával krásný dárky od fanoušků – že mě respektovali, brali mě takovýho, jakej jsem byl, měli mě rádi. To byl asi ten největší dárek. Bylo to pro mě zadostiučinění, že mě přijali takovýho, jakej jsem byl, i s chybama, že nechtěli, abych se měnil, naopak, prosili mě, ať jsem pořád stejnej. Taky jsem prakticky nikdy neměl s fanouškama žádný problém, ať jsem hrál kdekoliv. To pro mě byly největší dárky nebo spíš nejlepší odezva a zpětná vazba od mých fanoušků.
?
Je něco, čeho sis ve svém profesním životě přál dosáhnout a nestalo se to?
Chtěl jsem hrát za nejlepší manšafty, to je úplně jasný. AC Milán a Manchester United, Arsenal a Barcelonu – to byly sny a přání. Ale neměnil bych to, je dobře, že to bylo, jak to bylo, už jsem to říkal mockrát, z minima jsem vytěžil maximum. Myslím, že když se ohlédnu, tak se dá říct, že jsem měl tu kariéru docela divokou…
?
Co sis odžil, to sis odžil, ale přesto, kdybys mohl…
Na kdyby já nehraju. To je hrozný klišé. A když se podívám zpátky, jestli bych něco změnil? Asi nic. To je těžký… taky jsem si jednou položil otázku – kdybych ne‑ kouřil a nepil, měl bych tu kariéru jinou? Hrál bych v těch nej‑ větších klubech? Na to ti nikdo neodpoví. Já si myslím, že co máš napsaný, to je daný. Jo, měl jsem být větší diplomat a měl bych možná víc otevřený fotbalový dveře. Měl bych to jedno‑ dušší ve fotbalový branži i po skončení kariéry, ale bohužel, bohužel…
98
KAPITÁN
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260114
?
Lituješ v životě něčeho?
Nelituju. Postupem času, když si ten život odžíváš, tak si na za‑ čátku říkáš: co já jsem to udělal, proč jsem to udělal, proč jsem se tak choval? To jsou emoce. Ale pak se nad tím vším zamyslíš a řekneš si: kdyby… a co kdyby? Na kdyby se v životě nehraje. A to se učím teď v mým současným civilním životě. Já to beru tak, že to je už můj pátej život. Před tímhle životem byl fotbalový život, pak první manžel‑ ství, druhý manželství, pak další čtvrtý život a teď už je to pátý život. Každý si žijeme x životů. Dneska už se na všechno koukám jinak, nic se nedá vrátit. A kdyby? Jak se to říká: kdyby byly v řiti ryby, tak by nebyly…
?
Tvoje současná partnerka má ráda knížky, hodně čte a má velkou knihovnu. Už sis přečetl nějakou knížku?
Samozřejmě, dokonce jsem si sám koupil novou knížku na do‑ volenou, ale teď si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje. Je to příběh z druhé světové války, o člověku, který byl v koncent‑ račním táboře Osvětim. Knížku napsal jeho syn, podle deníčku, který si otec v táboře vedl a kam si po pravdě zapisoval nejen svoje příběhy, poznatky, události, všechno, co se tam skutečně odehrávalo. Syn ten jeho deníček našel a přepsal jeho zápisky do knihy. Tenhle druh literatury mě zajímá, není to čtení pro každýho, já na to ale koukám tak, že bych se chtěl dozvědět, jak to bylo, proč, zajímají mě osudy těch lidí, jak byli silný, co všechno mu‑ seli protrpět… Tohohle člověka snad zachránilo to, že byl kum‑ štýř a uměl hrát na klavír.
NA KDYBY NEHRAJU
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260114
?
Myslíš si, že jsou tvoje děti nadané na sport?
Je to paradox, ale myslím si, že kdyby se moje dcera narodila jako kluk a hrála fotbal, tak už dneska hraje ligu někde venku. Odmalička byla strašně šikovná a talentovaná na sport. Šlo jí úplně všechno, a hlavně ji to bavilo. Byla vyloženě sportovní talent. Ale jak jsme se přestěhovali do Londýna, kde začala cho‑ dit do školy, tak už nebyl takový prostor, aby se tomu mohla dál věnovat. Syn má taky talent, hraje teď fotbal za Motorlet, bude mu 18, tak se uvidí, jestli se posune dál. A věřím, že i nejmladší Markus má vztah ke sportu a talent. Teď hraje hokej za Kometu Brno. Tak snad nějaký talent má.
?
Věnoval jsi, nebo daroval někomu některou svoji trofej?
Věnoval, mohlo by se říct, že věnoval, ale spíš to byla taková sázka, která dopadla tak, jak dopadla. Chodili jsme do Safari klubu V Jámě, což byl ve své době věhlasný klub. Jeho majitel za mnou jednou přišel, když jsme tam popíjeli, a řekl, že když uděláme titul, tak že by chtěl tu medaili, kterou dostaneme, že by si ji fakt hrozně přál. A já mu říkám, tak jo, ale co za to? A on říkal, hele, když se teď domluvíme, a to bylo někdy v říjnu, takže liga frčela 1 nebo 2 měsíce, takže jsem absolutně nemoh vědět, jak to dopadne, tak když mi ji dáš, a dáme si na to ruku jako chlapi, tak si řekni jakýkoliv přání a já ti ho splním, v to‑ mhle podniku. On si samozřejmě myslel, že tam třeba budu chtít udě‑ lat nějakej mejdan nebo budu chtít nějaký dobrý pití, ale já ho překvapil a říkám, že mu tu medaili dám, ale můžu za to
100
KAPITÁN
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260114