Pátá kapitola: Od paralýzy k transformaci Kdyby byla stále zaťatá v pěst, nebo stále dokořán, nebyl bys schopen pohybu. Jsi nejhlouběji přítomen v každém nepatrném sevření a rozevření. Oboje je v tak nádherné rovnováze a souladu jako ptačí křídla. –– Rúmí (1207–1273)
Všechny Boží děti mají rytmus v těle a co víc si kdo může přát! –– Ira Gershwin, Porgy a Bess
Zatímco podstatou traumatu je zamrznutí nebo uvíznutí, pendulace vychází z přirozeného organismického rytmu kontrakce a expanze. Jinak řečeno, pendulace nás zbavuje pout tím, že nám dává poznat (vnitřně pocítit), možná poprvé v životě, že naše pocity, i ty nejděsivější, se mohou a musejí změnit. Bez tohoto (prožitého) poznání osoba ve stavu „uvíznutí“ nerada pobývá ve svém těle. Účinná terapie (a jakákoli snaha podpořit rezilienci), chce-li překonat tento zdánlivě nepřekonatelný lidský sklon vyhýbat se děsivým a nepříjemným pocitům, musí nabídnout způsob, jak se postavit líticím strachu, hněvu, bezmoci a paralýzy. Tím, že mu nejprve „dá okusit“ příjemný vnitřní prožitek, musí terapeut v klientovi vzbudit důvěru, že nebude sevřen a pohlcen negativními pocity. Klient tím získá větší soběstačnost. Spolu se schopností pendulace roste i jeho sebevědomí. Jednou překvapivě účinnou strategií, jak se vypořádat s problematickými pocity, je pomoct klientovi najít „opačný“ pocit: lokalizovaný v určité části těla, ve specifickém postoji či nepatrném pohybu; nebo spojený s pocitem menší bezmoci a zamrzlosti, větší 87
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260089
Němé zpovědi síly a plynutí. Pokud se klientův diskomfort byť jen na okamžik změní, může jej terapeut povzbudit, aby se na tento chvilkový fyzický pocit zaměřil a otevřel se tak novému způsobu vnímání; takovému, které mu odhalí „ostrůvek bezpečí“, kde se bude cítit (přinejmenším) dobře a kde se zabydlí. Objevení tohoto ostrůvku vyvrátí převládající pocit disharmonie a ukáže klientovi, že jeho tělo nemusí být jeho nepřítelem. Může se stát naopak spojencem v procesu zotavení. Když klient najde a ohledá dostatek takových ostrůvků, může je začít spojovat ve stále větší pevninu, která odolá i prudkým poryvům traumatu. Díky této sílící stabilitě (v důsledku tvorby a posilování nových synaptických spojů) může klient začít rozhodovat sám o sobě a dokonce pociťovat libost. Postupně se naučí vědomě přecházet mezi zónami nepohody a tísně a oblastmi relativní bezstarostnosti. Tato fluktuace obnovuje jedno z nejdůležitějších spojení s přirozenou moudrostí těla: zkušenost pendulace, přirozeného regeneračního rytmu kontrakce a expanze, který nám říká, že každý náš pocit je časově omezený… Že žádné trápení netrvá věčně. Pendulace přenáší všechny živé tvory přes tíživé pocity a emoce. A co víc, nevyžaduje žádné úsilí, je naprosto přirozená. Pendulace je prvotní rytmus, jehož výrazem je pohyb od kontrakce k expanzi a zpět ke kontrakci, který ale postupně umožňuje stále větší expanzi (viz obr. 5.2). Je to mimovolní, vnitřní oscilace mezi těmito dvěma polaritami. Sráží ostří palčivých pocitů, jako jsou strach a bolest. Význam lidské schopnosti zpracovat „ne-blahé“ a skličující pocity a otevřít se pocitům expanze a „harmonie“ nelze dostatečně zdůraznit. Hraje stěžejní roli v léčbě traumatu a zmírňování utrpení obecně. Pro klienta je nezbytné, aby tento rytmus poznal a zažil. Jeho pravidelné odlivy a přílivy ukazují, že ať se cítíme sebehůř (ve fázi kontrakce), nevyhnutelně bude následovat expanze provázená 88
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260089
Pátá kapitola: Od paralýzy k transformaci pocitem otevřenosti, úlevy a plynutí. Příliš rychlá nebo mohutná expanze však může být děsivá a vést ke stejně prudké kontrakci. Terapeut proto musí regulovat výšku amplitudy a tempo tohoto rytmu. Klient, jenž tento pohyb a plynutí vnímá, se může pohnout z místa díky tomu, že nyní přijímá a integruje vjemy, které jej dříve zahlcovaly. Podívejme se na tři univerzální situace, při nichž se ukazuje přirozená schopnost pendulace obnovovat pocity úlevy a plynutí: (1) Všichni jsme někdy viděli neutišitelný nářek dítěte, jež po ošklivém pádu s jekotem utíká schovat se matce do náruče. Po chvilce se dítě začne orientovat opět na vnější svět, pak se na okamžik vrátí ke svému bezpečnému útočišti (třeba tím, že se krátce ohlédne na matku nebo se jí dotkne) a nakonec pokračuje ve hře, jako by se Cykly expanze a kontrakce
expanze čas kontrakce
Obr. 5.2 Graf znázorňuje cykly expanze a kontrakce v procesu pendulace. Díky uvědomění si těchto cyklů zjišťujeme, že každý pocit se časem změní. Vnímání pendulace usměrňuje postupné kontejnované uvolnění (vybití) „energií traumatu“ a vede k fyzickým pocitům rozpínání a k úspěšnému rozřešení traumatu.
89
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260089