Z NOVINEK Zloději zelených koní pádí do kina ČERNÝ KŮŇ Uspořádání světa podle Kissingera NĚKOLIK OTÁZEK PRO Nelu Rywikovou HORKÉ INFO New McEwan
KNIHY&Info
26 /2016
ZABOŘEN V KNIHÁCH Co asi všechno tenhle dinosaurus americké zahraniční politiky už zažil? Co všechno věděl, co všechno inicioval? Jaké je jeho myšlení o světě a mocenských zájmech, které se v něm projevují? Vychází Uspořádání světa od poradce několika amerických prezidentů, od ministra zahraničí, od muže, který se narodil v roce 1923 v Německu. Pro jedny geniální politický stratég, pro jiné nechutný pragmatik. „Arabské jaro započalo jako povstání nové generace, toužící po liberální demokracii. Brzy však bylo odsunuto stranou, rozehnáno nebo zcela potlačeno. Nadšení se převrátilo v paralýzu. Ukázalo se, že existující politické síly, ukotvené po celé zemi v armádě a v náboženství, jsou silnější a lépe organizované než středostavovské vrstvy, jež demonstrovaly za demokratické principy. Původně nadšení demonstranti z náměstí Tahrír, vyznávající kosmopolitní a demokratické hodnoty, se nakonec nestali dědici revoluce. Elektronická sociální média sice usnadňují pořádání demonstrací schopných svrhnout daný režim, avšak schopnost svolat lidi na náměstí je něco jiného než vybudovat nové státní instituce. V mocenském vakuu, jež následuje po počátečních úspěších demonstrantů, se ve výhodné pozici ke zformování výsledku často ocitnou frakce etablované již v době před povstáním. Nad původními povstaleckými hesly zvítězilo pokušení posílit jednotu sloučením nacionalismu s fundamentalismem.“
PÍŠOU JINDE Kniha, která sice původně vyšla už v roce 2001, ale zcela jistě se viditelně vrátí na podzim do českých knihkupectví. V září má totiž premiéru film, který podle této předlohy natočil režisér Dan Wlodarcyk. V titulních rolích Pavel Liška, Marek Adamczyk, Jenovéfa Boková, Boleslav Polívka. Dramatický příběh o kopáčích vltavínů, pro něž se ilegální těžba těchto polodrahokamů stala nekontrolovatelnou vášní, ale i způsobem obživy. Propletenec přátelství, zrady, lásky a zklamání nás zavede do specifické a unikátní společnosti nelegálních prospektorů, kteří se pohybují za hranicí zákona a ve střední Evropě 21. století žijí svůj sen o nezávislosti a svobodě – až do hořkého vystřízlivění. Olecae moluptat. Ga. Re doluptio blat as as et, illupis nim dolent omnim nessequiam fugite nonem ut accatur? Ficidio nsequia cores derias autas enist, volorep ereremporum eatiati aeperaerume ditatem reste consendem idus, am nobit et fugitat aestrum repero voloris most, ut fugitat ionsequaes dolorehenis mo velitio. Neque volor sequaepe vollent. Parupti ommo optiur ad magnit re natus, corio. Ommos ducium si qui dolo et omnis mil incipis sit aut faccatur, qui res as quas aperrum sam a cone aspid qui unt, ut vent deribus, tenecab orepeli taerferis etus, eossimet eos am, volupta tiossim incitatum imus aut ab imusa excest fuga. Quis excesse cumque exeribeat ratur restrum sunt andipsume solut dero estia veni cuptatus endicti isciis aut od quo qui doluptatur mo et aborerspelic temodiscient illaudi squibea dit lab idis dolorem qui cullam rest, sam endistotae mil erepero rporia nobis atio cumquat quis mod estrum aliquaerovit perae none natium voluptio. Et dis es
doluptur aspiend ipsantur mil maio. Nam quis doluptas sae plias seque nulpari cus asimus mostiandion pe pa vit am, simil escitat dolo blandus dunda niasperibus reprehendio moluptur aut millupt inverspeliti conseru ptaturi bea eribus estiaec erferita nis doluptat voluptat volestiis simolupis nullam fugit quo quibus, consequi repudae. Onsequam, sitiam in nos aut re quiam idellut ectaecus ut re nempor moluptium dellabore, senihit, sum facit essunt imincta ipis venihillam sequi dolut faceruptis consent. Am adit quis magnien ditibus diae. Itation con nusaes pla dolor adist ut fuga. Lis ut quatur? Qui auda que none simagnias sa venitium assequo digenienihil maiorep ersperum a sinvel illis re niendae nonet untiam excerio od elluptae velectur am venihilla suntiorem fugiae. Nem. At ilit utatiora net dolum utecese riatur sum fuga. Bit acillabore et exceatur sedias adit magnimost rem audaerunt. Uga. Nequas re non pra nobit exceror umquis et quo qui offici aliquam qui sapiciet quam enit vitiatur, sim qui aut excepta tiandis estist, sequodis et erorepro ipsunt ut et omnit, abore earum quati sunditate dita sintur sinimposape de omnihiciet ut lam volore exceptiorem quiberum solut quianto reprorenes eost duntur? Udipsum eos utas doluptiam faccab ipis et adigentium corum qui destor sandae recupture post il mint. Um ere porum illiquam, sitaturiore quam volorit faccum nestrundis nienihillaut volorem non pro enditio repudi di sitatis ad earuptae plit ilit rehent ipid ut ent. Sit audandiae sam aute volupta eceaquuntis volorum as dolorrunt expliquos qui a autatio endiati at. Agni nosandus, et veriora niminim consenistias expe nobitati alitium qui sunt, offic temperro quationecto delignistiis que volorit ut am que ex et qui dem vitem eos pra quam fugit, ex eossiti orempor rem di dit esenda videm facerumet abo. At acerro maximin nimpeli tatasim aximincti ut ullabor uptatis id eum et doluptate rem ea vent que et eum, sectae rernatum aut ulluptatati dolorit etureped quae ne illit volut magnihi tatusam eture ium sam, saerspi enissunt ex et volor aliquis sedi unto blandisqui
KNIHA TÝDNE
Josef Váchal HANA KLÍNKOVÁ Obsáhlá publikace Hany Klínkové Josef Váchal – Kniha z let pozdějších... Díky autorce se tak před námi otevírá daleko širší a především pestřejší obraz Josefa Váchala vzpomínek významně rozšiřuje obraz tohoto umělce, – například snímky z hostinců, kolorované kresby z ital přitom tak činí dosud nebývalým, a záslužným způso ské fronty, kresby jeho druhé životní partnerky Anny bem. Zdálo by se, že publikací o Josefu Váchalovi bylo již vydáno dostatek, vše že je již – v podstatě – zma Mackové či stránky z jeho deníku z roku 1905, rukopis pováno, zdokumentováno. Máme jeho deníky, máme né „vršovické“ noviny. Mnoho dokumentů se týká Vá jeho paměti, přiblíženo samotným umělcem je jeho chalových cest, byl totiž velkým turistou, k stáru také nasazení do válečné vřavy, existují studie věnující se – což se málo ví – vášnivých cyklistou. „Často šlapu na Váchalovým esoterickým bádáním, astrologii a po kole plných pět i šest hodin, cestou ve vsích pírka husí sbíraje, na zimu“ napsal v roce 1955, kdy mu bylo již dobně, studie o jeho písmech, přístupu ke knize jako jednasedmdesát. A to vše, jakoby toho nebylo málo, je artefaktu, nemluvě o textech pojednávajících o jeho doplňováno vhodně vybranými úryvky z Váchalových malbách a grafikách. Ovšem díky obdivuhodné práci deníků, dopisů či výroků jeho blízkých, které Josefa a píli Hany Klínkové, se nyní potvrzuje stará pravda: Váchala ještě více přibližují, a zcela jistě mění možná vždy lze přijít s něčím novým, neznámým. „Jisto je, jednostranně vnímanou představu podivína, s okousa že jedině ony hodiny, na které k stáru radostně a se nou čmoudící fajfkou v ústech – ne, Váchal zde vychází silným pohnutím ducha vzpomínáme, jsou ono štěstí, jako člověk mnoha zájmů a podob, zkrátka, jako které v přítomnosti nadarmo se hledá. Odstup doby člověk. Haně Klínkové se přitom podařil výkon hodný a ztráta partnerů, kteří naše štěstí – tenkráte – spolu celého akademického týmu, její kniha je čtenářsky veli s námi prožívali, zveličuje vše dnes už prošlé a zanik ce vstřícná, zároveň je však vybavena veškerými biblio lé,“ napsal v roce 1966 v dopise jednaosmdesátiletý Váchal, a právě k onomu vzpomínání nás Klínková zve. grafickými náležitostmi, luxusem komentovaného Na téměř čtyřech stech stranách velkého formátu se jmenného rejstříku, poslouží tedy i odborněji zaměře ným badatelům. A napsal-li osmnáctiletý Josef Váchal autorce podařilo – nechápu, jak! – shromáždit neuvě řitelné množství fotografických, ale i jiných dokumentů, svému otci, že „chci být jednou Váchalem, ne zašlapa ným řemeslníčkem, ničím,“ s nadhledem času můžeme ilustrujících nejen Váchalův život, ale všechny jeho s klidem prohlásit: ano, Josefu Váchalovi se jeho tehdy odbočky, jeho přátele, záliby... Vidíme tak fotografie možná smělé přání zcela, ba ještě víc, splnilo. jeho rodičů, dětské kresby, fotografie z dob učení, mládí, ze studií i vojančení na italské frontě i snímky Josef Rauvolf, překladatel a publicista
Z NOVINEK Zloději zelených koní
Nová cesta po malém ostrově
Kniha, která sice původně vyšla už v roce 2001, ale zcela jistě se viditelně vrátí na podzim do českých knihkupectví. V září má totiž premiéru film, který podle této předlohy natočil režisér Dan Wlodarcyk. V titulních rolích Pavel Liška, Marek Adamczyk, Jenovéfa Boková, Boleslav Polívka. Dramatický příběh o kopáčích vltavínů, pro něž se ilegální těžba těchto polodrahokamů stala nekontrolovatelnou vášní, ale i způsobem obživy. Propletenec přátelství, zrady, lásky a zklamání nás zavede do specifické a unikátní společnosti nelegálních prospektorů, kteří se pohybují za hranicí zákona a ve střední Evropě 21. století žijí svůj sen o nezávislosti a svobodě – až do hořkého vystřízlivění.
Před dvaceti lety se Američan Bill Bryson vydal na putování po Británii, aby tak oslavil tento zelený a dobrosrdečný ostrov, jenž se stal jeho adoptivním domovem. Na základě toho sepsal zábavnou knihu, Zápisky z malého ostrova, kterou pak tato země přijala do svého srdce a stala se nejprodávanějším cestopisem v dějinách. Nyní se v rámci dvacátého výročí vydání této knihy vydává Bryson na cestu zbrusu novou, aby zjistil, co se v Británii změnilo. Přesněji taková kniha z pohledu výsledku referenda o Británii a EU asi vyjít ani nemohla. V současné době je průvodce, který má humor a nadhled asi víc než vhodný.
Jiří Hájíček
Bill Bryson
Časy zo second-handu
Drahý pane
Kniha začíná v gorbačovské éře a končí Lukašenkovými manévry v běloruském Minsku. Světlana Alexijevičová završila tímto dílem sérii knih o osudech a dějinách ruské duše. Součástí knihy je i rozsáhlý rozhovor Natalie Irgunovové, ve kterém Světlana Alexijevičová prozrazuje mnohé o své mnohaleté intenzivní práci, za kterou v roce 2015 získala Nobelovu cenu za literaturu. „Homo sovieticus nické dielo je zmesou hlasov ľudí, sprostredkovaných rozhovorov a televíznych záberov. Kniha je hlboká a mocná ako rieka, z ktorej sa vynára fascinujúce čaro.“píše Le Figaro. Ano, kniha je slovensky.
Nekonvenční literární debut ceněné herečky Mary-Louise Parker. Popisuje autorčin život prostřednictvím dopisů, které napsala různým mužům. Tyto dopisy jsou autentické i vymyšlené. První dopis je napsán dědečkovi, kterého nikdy nepoznala, následují dopisy jejímu knězi, bývalým milencům, ale třeba i hasiči, se kterým se setkala při srdečném rozhovoru se strýcem své malé adoptované její největší herecké úspěchy patří role v seriálu Weeds (Tráva), který byl vysílán od roku 2005 do roku 2012. Zahrála si zde ovdovělou manželku se dvěma dětmi, která prodává trávu, aby uživila rodinu.
Světlana Alexijevičová
Mary-Louise Parker
Černý kůň
Uspořádání světa, Henry Kissinger
Co asi všechno tenhle dinosaurus americké zahraniční politiky už zažil? Co všechno věděl, co všechno inicioval? Jaké je jeho myšlení o světě a mocenských zájmech, které se v něm projevují? Vychází Uspořádání světa od poradce několika amerických prezidentů, od ministra zahraničí, od muže, který se narodil v roce 1923 v Německu. Pro jedny geniální politický stratég, pro jiné nechutný pragmatik. „Arabské jaro započalo jako povstání nové generace, toužící po liberální demokracii. Brzy však bylo odsunuto stranou, rozehnáno nebo zcela potlačeno. Nadšení se převrátilo v paralýzu. Ukázalo se, že existující politické síly, ukotvené po celé zemi v armádě a v náboženství, jsou silnější a lépe organizované než středostavovské vrstvy, jež demonstrovaly za demokratické principy. Původně nadšení demonstranti z náměstí Tahrír, vyznávající kosmopolitní a demokratické hodnoty, se nakonec nestali dědici revoluce. Elektronická sociální média sice usnadňují pořádání demonstrací schopných svrhnout daný režim, avšak schopnost svolat lidi na náměstí je něco jiného než vybudovat nové státní instituce. V mocenském vakuu, jež následuje po počátečních úspěších demonstrantů, se ve výhodné pozici ke zformování výsledku často ocitnou frakce etablované již v době před povstáním. Nad původními povstaleckými hesly zvítězilo pokušení posílit jednotu sloučením nacionalismu s fundamentalismem.“
NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Nelu Rywikovou
Po vaší prvotině Dům číslo 6 vychází volné pokračování s detektivem Vejnarem a Ostravou v hlavní roli. Na jaký příběh se čtenáři mohou těšit tentokrát? V porovnání s předchozí knihou se jedná o žánrově trochu „čistší“ detektivku. Na začátku jedna zohavená mrtvola, několik postav z různých společenských vrstev, každá z nich je nějakým způsobem do vraždy zapletena a je úplně jedno, že jedni patří k novodobé elitě a druzí ke spodině. Každý má máslo na hlavě. Dalo by se ale říct, že skutečnou obětí je vlastně někdo úplně jiný, což se ukáže v těch dějových pasážích, ve kterých se vracím do minulosti. Do vyšetřování případu zasáhne i nová policejní posila, důsledná majorka Turková. Jaký bude mít vliv na fungování týmu oddělení vražd a vztahy mezi kolegy? Chtěla jsem se více přiblížit reálnému způsobu vyšetřování, proto jsem rozšířila vyšetřovací tým o další postavy. Na postavě majorky jsem se pokusila popsat, jak se asi cítí žena v ryze mužském a vysoce konkurenčním prostředí, jak to ovlivňuje její myšlení. Vztahy mezi kolegy její nástup na oddělení vražd nijak zvlášť nezmění. Mužský kolektiv na ni pohlíží s nedůvěrou a ona má potřebu dokázat jim i sobě, že má na to, být skvělou policistkou. Bylo pro vás psaní druhé knihy jednodušší, nebo naopak těžší než psaní té první? Obě se mi psaly lehce. Považuji se spíše za intuitivního autora. Příběh mám v hlavě načrtnutý jen v hrubých rysech, nijak zvlášť ho dopředu nepromýšlím, prostě mi vzniká pod rukama, a to mě na psaní nejvíc baví. Je to hra. Ještě v půlce knihy jsem přemýšlela, kdo nakonec bude vrah. Hraji si s postavami a pak z toho něco vznikne. Nejtěžší je pak rukopis „očesat“, upravit, vyhodit nesmysly, doladit logiku příběhu. Po odevzdání do nakladatelství následně zjišťuji, kolik má text ještě nedostatků, a znovu upravuji, škrtám, přepisuji, a to, přiznávám, je už o dost méně zábavné, ale bohužel nezbytné.Bez redaktora, který má na rozdíl ode mě od knihy odstup, by to nešlo. Příběh jste opět zasadila do své rodné Ostravy. V románu Dům číslo 6 bylo prostředí města jedním z podstatných rysů knihy, najdeme výraznou ostravskou atmosféru i v nové detektivce? V předchozí knize jsem vytvořila uzavřený mikrokosmos. Tentokrát prostředí není tak charakteristické a určující. Ostravský Přívoz, kde se děj odehrává, je pro mě ale fascinující díky své historii. Před válkou zde bydleli převážně Židé, po válce Romové, dnes je to čtvrť plná ubytoven, sociálně vyloučených lokalit, brownfieldů. I nechvalně známé přednádraží se nachází v Přívozu, přitom o pár ulic dál je řada výstavních secesních domů,
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
v bočních ulicích jsou pak domky se zahrádkami, vedle zbytky fabriky a tovární vily, činžáky… Já bydlím na sídlišti vedle Přívozu, takže mám tuto část města docela zmapovanou, ačkoli některým ulicím se raději vyhýbám. Postavy mé knihy jsou typickými obyvateli téhle čtvrti. V zahraničí je krimi literatura rozlišována geograficky, například populární severské detektivky jsou pojmem samy o sobě. Cítíte i vy neodmyslitelné autorské sepětí s Ostravou? Asi ano. Ostrava má svého genia loci a mě prostě baví. Máte konkrétní autorské vzory, ovlivnil vás svým psaním nějaký spisovatel? Nedá se říct, že by mě někdo nějak ovlivnil, protože i kdybych se tisíckrát snažila napodobit něčí styl, nejde to, každý má své limity. Prostě píšu, jak umím. Pokud jsou zde nějaké paralely, nedělám to vědomě. Nekalkuluji, neříkám si, napíšu to tak a tak, bude to pro čtenáře zajímavější, bude to jako v severské detektivce. Je to mnohem prostší. Napadne mě nějaký příběh a píšu, protože mě to baví, a jen doufám, že to bude bavit i čtenáře. Jaké knihy vás v poslední době zaujaly? Naposledy jsem si přečetla trilogii Petera Maye a říkala si, že tohle je perfektní. Příběh neměl z mého pohledu chybu, bylo to promyšlené do posledního detailu, nenašla jsem tam jedinou zbytečnou větu. Všechno do sebe geniálně zapadalo. Mons Kallentoft má zase brilantní vypravěčský styl. Nenapodobitelný. Detektivky čtu čistě ze čtenářského požitku, nehledám v nich inspiraci. Inspirace přichází sama a nečekaně při čtení úplně jiných knížek. Třeba u knihy Muž jako evoluční inovace. Bylo pro vás psaní druhé knihy jednodušší, nebo naopak těžší než psaní té první? Obě se mi psaly lehce. Považuji se spíše za intuitivního autora. Příběh mám v hlavě načrtnutý jen v hrubých rysech, nijak zvlášť ho dopředu nepromýšlím, prostě mi vzniká pod rukama, a to mě na psaní nejvíc baví. Je to hra.
NELA RYWIKOVÁ (1979) pochází z Ostravy, pět let pracovala jako restaurátorka a konzervátorka v Ústavu archeologické památkové péče. Děti hněvu jsou její druhou knihou, prvotina Dům číslo 6 vyšla v nakladatelství Host v roce 2013.
AKTUALITY &
BESTSELLERY 1
Když se v Praze řekne U Fišera, každý minimálně středoškolsky vzdělaný ví, že je to knihkupectví v Kaprově ulici poblíž Filosofické fakulty. Knihkupectví je tam od roku 1933, ale stovky už se asi nedočká. Touha současných majitelů po vyšším nájmu knihy vyžene, zdá se, už co nevidět. Ještě se sice podepisuje petice, která po pravdě mluví o Fišerově knihkupectví jako o sice neoficiální, ale knihomoly léty potvrzené kulturní památce, ale...
& Na podzim vyjde dosud neznámý vězeňský deník Václava
Havla z roku 1977, tedy těsně po Chartě 77, kdy byl pět měsíců ve vazbě na Ruzyni. Podle toho, co o něm říká Michael Žantovský, současný ředitel Knihovny Václava Havla, je to prý jeden sešit denních záznamů. Jde prý o zápisy velmi osobní. Také o masivním psychickém tlaku. Nic hrdinského, spíš záznam bezmoci bezmocného.
& Existují pro chytré telefony aplikace rapidního sekvenčního
zobrazování slov, které vám prý natlačí text do hlavy nevídanou rychlostí – prý až 900 slov za minutu. Aplikace vám valí na displej jednotlivá slova textu, ve středu slova je vždy jedno písmeno zabarvené. Prý se tak dokážou ve čtení lámat rychlostní rekordy. Protože výzkumníci zjistili, písmeno zabarvené. Prý se tak dokážou ve čtení lámat rychlost že nejvíc času ztrácíme při čtení tím, že posouváme oči od slova ke slovu. Je rychlost u čtení to hlavní?
& Prof. Martin C. Putna nebo třeba hudební publicista Pavel
Klusák se přihlásili do výběrového řízení na šéfredaktora rozhlasové stanice Vltava, což je kulturní stanice Českého rozhlasu. Bylo by to celkem překvapení, kdyby se jeden z nich stal vltavským bossem, ale zajímavé by to určitě bylo. Zvlášť, přihlédne-li člověk k sympatickým kulturním a občanským postojům obou zmíněných pánů, ale také k jejich spolehlivé neřiditelnosti.
Horké info
HUMOR REVOLVERU
Zabiják Anders Jonas Jonasson 2
OPOŽDĚNÝ PŘÍCHOD JE TU
Život je jinde Milan Kundera 3
TAK TO VIDÍ UNITÁŘSKÝ PASTOR
Poprask v sýrové uličce Robert Fulghum 4
OPOŽDĚNÝ PŘÍCHOD JE TU
Život je jindea Milan Kundera 5
OPOŽDĚNÝ PŘÍCHOD JE TU
Život je jinde Milan Kundera
Letošní podzim slibuje tři prvotřídní anglicko-jazyčné novinky. 1. září vyjde nový román Iana McEwana Nutshell. Vydavatel Jonathan Cape uvádí knihu, jako klasický příběh vraždy a zrady, podaný ovšem z perspektivy a hlasem vypravěče, který nemá v současné literatuře obdoby. Malou nápovědou budiž, že tím vypravěčem bude zvědavý obyvatel dělohy jedné postavy románu. V září také vyjde nový román Here I Am Jonathana Safrana Foera (Naprosto osvětleno, Příšerně nahlas a k nevíře blízko, Jíst zvířata). Název si vypůjčil z Bible: „Abraham vstáhl ruku, vzal nůž, aby zabil svého syna. V tom na něj z nebe zavolal Hospodinův anděl: Abraháme, Abraháme! A on odpověděl: Tu jsem.“ Foerův monumentální román má být příběhem židovské rodiny, která se rozpadá pod tlakem domácí krize a globální katastrofy. V listopadu vydá po čtyřech letech román i Zadie Smith. Má název Swing Time a vydavatel o něm píše jako o oslnivě razantním a hluboce lidském příběhu o přátelství, hudbě a pevných kořenech, o tom, jak nás formují a jak s nimi dokážeme žít. Jde prý o bujarý tanec na hudbu času, který se klene od severozápadního Londýna po západní Afriku.