„No vidíš, spoutám sama sebe k posteli,“ zasmála se. „Tohle neplatí, ještě jednou!“ zakřičel Marcel. Šárka zatočila lahví podruhé. Vypadalo to, že se snad nikdy nezastaví. Ukázala na mě. Tea vzhlédla mým směrem. Krátce jsem se na ni usmál. „Mám to ale štěstí. Kterou ruku obětuješ Teo?“ pronesl jsem a Hanka se mohla zbláznit. Tea jen posměšně zakroutila hlavou. Když jsem se podíval na Šárku, mrkla na mě a nasadila nám skutečná pouta. „Kde jsi je vzala?“ zajímal jsem se nadšeně. „Říkala jsem přece, že nás s Marcelem zatkli. Odnesla jsem si ze stanice suvenýr.“ „Doufám, že k nim máš i klíč?“ zeptala se Tea a levou dlaní si přejela přes pravé zápěstí, na kterém měla železný kroužek. „Já ne, ale Marcel ano.“ Ten nám zezadu položil ruce na ramena a škodolibě se usmál. „Tak hrdličky, doufám, že nebudete jako králíci. Chci se vyspat.“ Tea na něj zakoulela očima a on nás před sebou strkal do síně ke schodům. Tam nás nechal napospas a odešel zpět k ostatním. Podíval jsem se na Teu a zdvihl pravou ruku. Pouta ji donutila napodobit mě. „To nám to pěkně začíná,“ pronesla naoko otráveně. „Taky si říkám. Půjdeme? Naše hnízdečko čeká.“ Tea našpulila rty k nadávce, kterou nevyslovila. Pak mě pomocí pout vlekla do schodů. Něčí kroky za námi mě přiměly otočit se. Šárka se opírala o stěnu a zálibně si nás prohlížela.
~ 98 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259945
„Přejete si nějaké pití na pokoj?“ Tea odpověděla dříve než já: „Ani ne. Na pití podle Deana nebude čas.“ Pak se podívala na mě a pokračovala: „Víš přece, jak to dopadlo minule.“ Škodolibě se usmála, pak mě pomocí pout vlekla do pokoje. Šárka na nás ještě něco vykřikovala, ale my ji nevnímali. Tea se postavila za dveře a přibouchla je. Následně se o ně zády opřela a nádherné blond prameny vlasů jí spadly do tváře. Zdvihl jsem volnou ruku a vlasy jí upravil dozadu. Konečky prstů se mi zatoulaly k jejímu krku a palcem jsem jí přejel přes spodní ret. Celou dobu na mě koukala. Tak smyslně, že se mi zachtělo políbit ji. Předběhla mě.
~ 99 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259945
4. POLIBEK Tea Už jsem to nemohla déle vydržet. Jeho oříškově hnědé oči mi propalují kůži a navíc je tak sexy. Okamžitě se přizpůsobil mé touze a líbal mě stejně vášnivě jako já jeho. Dlaněmi mě držel za boky a naše spoutané ruce se propletly. Můj tep i dech se zrychlil stejně jako Deanův. Chytila jsem ho za mikinu a přišpendlila jej ke stěně pokoje, zatímco jsme se stále líbali. Překvapeně na mě koukl a pak mě z vlastní iniciativy vzal do náruče, což bylo složité vzhledem k našim spoutaným zápěstím. Usmíval se a podnikl další kroky k tomu, aby nás dostal na pohodlnější místo. Chňapl po mně a v jeho náručí jsme se dostali až na postel. Otřel se celým tělem o mé, ještě jednou mě políbil, pak se odtáhl. Rukou si zajel do zadní kapsy džínů a vytáhl z ní malý klíč. Ve vteřině odemkl pouta ze svého zápěstí a bleskově je připoutal ke kovovému rámu postele. Darebák, celou dobu měl klíč u sebe. Usmál se lišácky a odhalil řadu bělostných zubů. Úsměv jsem mu oplatila a jeho pohled se zatoulal k mým rtům. „Dnes mi nikam neutečeš.“
~ 100 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259945