Nějak moc zářivý, napadlo ho. Uvědomil si, že od chvíle, kdy do mlýna vpadlo svatební komando, Josefína se tváří divně. Mohl jenom hádat, jestli za to může nevěsta pod parou, nebo náhlý skon sympatického podnikatele. V druhém případě v něm rostla chuť zadupat posmrtně Oplta do země. Vzal za kliku zadních dveří. Bylo zamčeno. „Kdo má klíče?“ „Já, pan Oplt a jedny erární dáváme sem,“ odpověděl Kalina a otevřel dvířka horní skříňky. Na jejich zadní straně visel na háčku klíč. „Varoval jsem ho, že to není bezpečný místo, ale dělávali to prej jeho rodiče a kdesi cosi.“ „Nesahejte na něj,“ zarazil ho komisař dřív, než po něm Kalina hmátnul. „Hlavní vchod se zamyká?“ „Jo,“ zavrčel Kalina. „Je odemčený,“ upozornil ho Tvrdík. „V tomhle počasí by do mlýna šel jenom magor.“ „Tři se sem dostali.“ Kalina stiskl rty. „Díky,“ řekl komisař. „Už si poradím.“ „Jak je libo,“ utrousil řidič a odešel. „Odpoledne tam ten klíč byl,“ řekla Josefína a ukázala na skříňku. „Všimla jsem si ho, když mi paní Šimečková vařila kafe.“ Sundal klíč a odemkl. Vysoká vrstva navátého sněhu, která pokrývala práh a schody, byla nedotčená. Zabouchl. „Tudy nikdo už pár hodin nešel. Pochybuju, že zepředu taky.“ „Takže to nebyla nehoda? Říkala jsem si, že spadl do náhonu a utopil se.“ „Takhle napůl žerdi?“ zavrtěl hlavou. „Dokázal by se vysoukat zpátky na beton.“ „Praštil se při pádu a pak spadl do vody,“ argumentovala. „Na hlavě má bouli jako husí vejce.“ Vložil klíč do igelitového pytlíku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259867
„Tak vidíš.“ „Ale v týle,“ poučil ji. „Přes náhon visel břichem dolů.“ Odmlčela se. „Podívám se do pracovny a do toho šmajchl… do budoáru vedle,“ znělo to víc uštěpačně, než sám chtěl. Takhle mluví jeho žena – ironicky a v narážkách, vynadal si v duchu. Raději toho nechal a prosmýkl se kolem ní. „Jsem ti v patách,“ pronesla suše.
24 Než došli těch několik metrů na druhý konec haly, stihla Josefína komisaři minimálně třikrát šlápnout na patu. Jeho podezíravost a nedůvěra ji rozčilovala. „Nemáme ani policejní pásku,“ povzdechl si Švec, který hlídkoval před Opltovou pracovnou. „A nestačil by toaletní papír?“ zatvářila se hrozně zamyšleně. „Červenou barvu mám.“ Oba se na ni podívali, jestli mluví vážně. „Musíme improvizovat,“ opáčila a podala strážmistrovi jeden pár rukavic. Tvrdík otevřel dveře do pracovny a rozsvítil. „Počkejte tady.“ „Proč?“ udělala krok dovnitř. Švec ji chytil v pase a stáhl zpět. „Kontaminujete možné místo činu.“ Kývla bradou na komisaře. „On ho kontaminovat může?“ „Někdo sem jít musí,“ Tvrdík si dřepl k papírům, které ležely na koberci. „Smlouva,“ zamumlal. „Tobias Laminate… Kryštof Oplt… 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259867
Prodej pozemků parcelní číslo… A heleme se, tabáček,“ přičichl k hnědé hromádce. Připomínal jí psa jedné známé. „Koukni na ty mokrý ťápoty,“ upozornila ho. „Vidím,“ přisvědčil. „Vedou do pokoje vedle.“ Zvedl se a situaci na zemi vyfotografoval mobilním telefonem. Nato zmizel v sousední místnosti. Čekali asi minutu. „Byla jsi tady ještě po tom, co jsme… co jsme se tu bavili?“ zavolal. „Ne,“ odpověděla. „Někdo šlápl do té rozlité barvy,“ vrátil se do pracovny. Ukázal snímek strážmistrovi. Tohle jí dělá naschvál, zaklela v duchu a stoupla si na špičky, aby viděla. V modré loužičce se zřetelně rýsovala kresba podrážky. „Perfektní,“ Švec si uhladil knír. „Zhasněte,“ řekl komisař. Potom zapnul Kalinovu baterku. Bílé světlo olízlo kouty pokoje a dveře na terasu. Otevřel je a zvenčí prosvítil sklo. Josefína spatřila zřetelné otisky dlaní. „Sakra,“ zaklel strážmistr. „Mít tady vybavení…“ Josefína se oklepala zimou. Sibérie, která panovala venku, nepolevovala ani o píď. Komisař se vyklonil ven a posvítil na zavátou terasu. Po chvíli se pro něco natáhl a zabouchl dveře. „Jsou tam napůl zasněžené stopy.“ „Lidi stáli na terase, když jsme oživovali Oplta,“ zchladil jeho nadšení Švec a rozsvítil. „To sice jo, ale v rohu se válelo tohle,“ strčil mu před nos bílé ptačí pero. Přitáhla si jeho ruku blíž. „Útok rozzuřené labutě?“ „A na zábradlí…,“ ukázal jim útržek tkaniny stejné barvy. „Vsadím se, o co chcete, že to je z Opltovy košile.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259867