MARSHALLŮV PLÁN ANEB JAK ŠIKOVNĚ PODVÉST „PŘÁTELE“ „Kdo ukradne peníze, je popraven, kdo ukradne celou zem, stane králem.“ Japonské přísloví
A
meričané se ale nezajímali pouze o osoby, které by jim mohly být užitečné. Mnohem více jim šlo o hmatatelnější věci. Řeč je o devizách a zlatu, zejména o zlatu Říšské banky. Krátce před koncem války učinil německý průmysl v moudré předtuše určitá opatření, aby zabezpečil svůj kapitál. Tyto plány byl vypracovány dokonce v říšské kanceláři na příkaz říšského ministra Martina Bormanna. Byla založena síť zahraničních firem, do kterých se bezpečně uložily peníze. Jednou z vyhledávaných lokalit bylo Monako, kde tehdy měly své sídlo různé fiktivní společnosti. Jedna z nich byla oficiálně maskována jako rozhlasová stanice. V dozorčí radě této firmy seděl mimo jiné Kurt Georg Kiesinger, který ve Třetí říši pracoval na ministerstvu zahraničí a ministerstvu propagandy. Jeho minulost však nepředstavovala žádnou překážku v jeho nové kariéře, ba právě naopak: později se stal kancléřem Spolkové republiky Německo.221 Protože zlato, jak známo, probouzí v lidech chtivost, bylo krátce před koncem války ukryto na různá místa. Aby se nedostalo do rukou Spojenců, mělo být ukryto v bavorských Alpách a v solných dolech v Durynsku u obce Merkers. K tomu však nedošlo, neboť se o této tajné operaci dozvěděli Američané. Jejich cílem bylo získat zlato bezpodmínečně dříve, než se o něm dozvědí Sověti. Pro realizaci tohoto cíle protiprávně pronikli do sovětské 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259679
okupační zóny a zlato z Durynska odvezli. Přitom jim vůbec nevadilo, že tímto krokem porušili dohodu z Jaltské konference z února 1945. Zlato Říšské banky jednoduše předefinovali na zlato ukradené nacisty.222 Američané našli v úkrytu vedle zlata i další poklady, které rovněž zabavili. Mezi nimi byl italský státní poklad a zlato z protektorátní Národní banky pro Čechy a Moravu. Protože dějiny píší vítězové, zprávy o tom se do médií nedostaly. Pouze lidé, kteří se touto tematikou intenzivně zabývali, to vnímali jako loupež, například Karl Bernd Esser, autor knihy Hitlers Gold, Devisen und Diamanten: Die geheime Kriegsbeute der USA.223 Poté co se Američané dostali ke zlatu a devizám německé říše, poskytli v rámci Marshallova plánu jako dobrodinci úvěry na obnovu zničené Evropy. Němci tak podle Essera zaplatili za obnovu Německa hned dvakrát: jednou ukradeným zlatem Říšské banky a podruhé splátkami v německých markách za úvěry. Esser mluví o zdařilém triku, jak podvést „přátele“, aniž by to zaznamenali. Jako by vám někdo sebral 1000 eur, aniž byste si toho všimli, a pak vám je půjčil na úvěr i s úrokem, který byste splatili podle příslušné smlouvy. Toto je možné pouze tehdy, pokud tajná služba úzce spolupracuje s médii, a sice tak úzce, že rozhoduje, o čem média smějí informovat.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259679
TAJNÁ SPOLUPRÁCE MEZI NOVINÁŘI A SPOLKOVOU ZPRAVODAJSKOU SLUŽBOU „Dnešní média stále ještě dávají bedlivému pozorovateli šanci porovnat včerejší lži se lžemi dneška.“ Erich Limpach, německý básník (1899–1965)
J
eště před vydáním knihy Ericha Schmidt-Eenbooma s názvem Undercover – Der BND und die deutschen Journalisten (Tajná spolupráce mezi německými novináři a tajnou službou) reagoval velice rozhořčeně Michael Naumann. Noviny Dorian Grey o něm v jednom článku napsaly: „Naumann byl redaktorem novin Münchner Merkur a týdeníku Die Zeit a později se stal ředitelem významného německého nakladatelství Rowohlt. Dnes řídí dceřinou společnost mediálního koncernu Holtzbrinck a za vlády Gerharda Schrödera působil jako pověřenec spolkové vlády pro záležitosti kultury a médií. Michael Naumann nechtěl být uváděn jako agent Spolkové zpravodajské služby s krycím jménem ‚Elze‘.“224 Tento článek musel autora Schmidt-Eenbooma určitě dobře pobavit, neboť „Elze“, jak se dozvíme z jeho knihy, byl ve skutečnosti Böhme, který byl dlouholetým vedoucím oddělení 923 Spolkové zpravodajské služby (BND), jehož úkolem byla spolupráce s médii. O Naumannovi se v knize dočteme, že od vedoucího oddělení „Elzeho“ dostal krycí jméno „Norddorf “. Jako švagr tehdejšího prezidenta Spolkové zpravodajské služby Gerharda Wessela měl však Naumann k této zpravodajské službě i jiné kontakty.225
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259679