Plynuly hodiny, spokojené dřímání přerušované úseky samolibého přemítání. Za běžných okolností by její čilá mysl propadala nudě, ale teď necítila nutnost být v pohybu. Možná to byla součást procesu stárnutí — užívat si takových drobností. Možná za to mohla prostá únava. Massassi pro jednou necítila touhu jít hlouběji. Pochopení nebylo nutné. Mohla by tu ležet do konce času. Ze spánku ji vyrušilo úporné klepání na stěnu kádě. Ne ochotně se probudila. Byla to Mír-Patnáct. Jedna z nejlepších zástupkyň nové generace. Massassi stačilo pohlédnout na dívčinu podstatu, aby poznala, že se stalo něco vážného. Nevrlým pokynem uvedla plát do pohybu, nechala se vyzvednout z kádě do chladnějšího, nepříjemnějšího vzduchu. „Co se stalo?“ Mír-Patnáct se uklonila, učinila znamení Oka. „Jde o Alfu.“ Massassi se přinutila narovnat se, nevšímala si protestů svých zad. „Nestůj tam tak! Pomoz mi nahoru!“ Rychle se zavinula do samouzavíratelného roucha a nechala se odvést ze síně. Na dívce viděla strach a něco z něj začalo přetékat i do ní. „Co je s Alfou?“ Myslí už se jí hnal celý příval možností. Rozbil se její nádherný výtvor po nějakém pádu? Došlo po jejím špatném propočtu k pomalému úniku jeho podstaty? Nebo mu snad náležitě nezkalibrovala křídla? Fungovala skvěle v nízké nadmořské výšce, ale co když se s důvěrou v její koncepci vydal výš? Co když se dopustila další chyby, stejně jako tomu bylo s Trhlinou? Mír-Patnáct zavrtěla hlavou. „Jemu se nic nestalo, Vaše císařská Výsosti. Přišla jsem vás požádat, abyste ho zastavila.“ Uvolněnost vyprchala a Massassi opět pociťovala návrat starého známého děsu. „Ukaž mi, o co jde.“ Ubíraly se chodbami a dopravními skluzy, hnaly se po automatizovaných plošinách a pomocných lávkách, až dospěly k soustavě dveří vedoucích do komunikační věže.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259496
Když se k nim Massassi přiblížila, dveře se otevřely a odhalily plný rozsah jejího selhání. V místnosti byla poházená čtyři zpřelámaná těla. Pátý muž přidušené hekal, lebku za klíněnou mezi stěnou a rukou Alfy. Massassi na takovou podívanou nebyla připravená a chvilku nehnutě civěla. Alfa v tom okamžiku stiskl prsty a po stříbrné kůži se rozlily pramínky jasně rudé krve. Až příliš pozdě pohnula rty. „Co to má být?“ Alfa se otočil a oči mu rozzářila láska. „Stvořitelko!“ Vykročil k ní přes bezvládná těla a rozevřel náruč. Massassi zvedla ruce, aby ho odstrčila. „Ptala jsem se, co to má být?“ Se stále rozpaženýma rukama zastavil, zatímco mu Mas sassi nahlédla do podstaty. Četlo se jí v ní snáze než ve většině ostatních, byla jasnější, čistší a Alfa se ji nesnažil nijak skrývat. První muž zemřel, protože výpočty, s nimiž předstoupil před Alfu, byly nedokonalé — aby byly vyvážené, bylo je třeba ještě pokrátit o tři desetiny. Druhý zemřel proto, že se odvážil čin Alfy označit za obludnost, čímž podle soudu Massassina výtvoru naznačil, že se dopustil chyby. A to samozřejmě nebyla kritika pouze jeho samého, nýbrž i Stvořitelky, a taková slova nemohl strpět. Třetí a čtvrtý zemřeli víceméně ze stejných důvodů jako druhý a pátý se s tím, co viděl, nebyl schopný vyrovnat. Jeho podstata vykazovala stopy roztříštěnosti a Alfa došel k závěru, že bude nejlepší, když muže bezodkladně sprovodí ze světa, aby nehrozilo, že se dotyčný přestane ovládat v prostoru, kde není pod dohledem. Už byli povoláni náhradníci. Během hodiny bude odklizen nepořádek a znovunastolena dokonalost. Massassi další důsledky těchto činů nijak nezneklidňovaly a úmrtí nelitovala. Alfa totiž nevěděl, co je slitování, neboť mu při stvoření nebylo dáno do vínku. Byl dokonalý
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259496
a dokonalost očekával ve všem. Nechápal ani netrpěl nic, co by taková očekávání nenaplňovalo. Když Massassi odešla, spatřila novou budoucnost císařství. V ní ho Alfa pomalu ničil zevnitř. Pociťovala pro něj mírné pochopení. Kolikrát ji neschopnost jejích bližních přinutila něco rozbít. Ale ne, to by nešlo. Rolí Alfy bylo řídit císařství, dohlížet na ně. Zdálo se, že bude potřebovat trochu pomoci. Opustila místnost a Alfa ji následoval, aniž ho o to musela žádat. Vrátili se do její dílny a Massassi se pustila do nového projektu. Byla vděčná, že má Alfu po ruce, aby jí mohl pomáhat a lecco usnadňovat. Přesto to pro ni nebylo lehké. Jakkoli předtím při vytváření Alfy usilovala o ideál, tentokrát se držela zkrátka. Tělo, které vyrobili, bylo impozantní, nadlidské, ale už nebylo tak velké. Přesto mu dala křídla. Nový výtvor byl zamýšlený jako protiváha Alfy. Oproti jeho cílevědomosti, nesmlouvavosti a náročnosti hodlala vytvořit někoho obezřelejšího, kdo uvažuje v širších souvislostech, kdo bere v potaz detaily. Kdyby se Alfa zbrkle vrhl do bitvy s tím, co se blížilo, nebude sám. Bude u sebe mít někoho, kdo mu bude hlídat záda a postará se o něj. Vyrobila druhý velký meč, který byl lehčí než meč Alfy a také rychlejší. Když nastal čas, aby tělo a meč prodchla podstatou, pokusila se v ní zachytit povahu strojnictví, protože si vzpomněla, že právě tato průprava ji zachránila v těch nejtemnějších časech. Pokusila se ho stvořit pečlivého, přemýšlivého, analytického, logického. Jako byla ona sama za klidných dní. Podstata z duhovky v její dlani proudila do těla i do meče, vytvářela život, a ten její oslabovala. Zavrávorala, ale než stačila upadnout, Alfa ji zachytil a ona na něm spočinula celou svou vahou. Jeho lásku kolem sebe cítila jako něco tělesného.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259496