98
s i d n e y sh e l d on
•
zítřek nedoženeš
9. kapitola „Paní Schmidtová, paní Carsonová, posaďte se, prosím.“ Ředitel základní školy ve Steamboat Springs se podíval na obě matky a jejich syny usazené proti němu. Tracy Schmidtová byla sexbomba. Se svou štíhlou postavou, lesklými kaštanově hnědými vlasy a výraznýma zelenýma očima vypadala na méně než svých sedmatřicet let. Všichni věděli, že paní Schmidtová je bohatá vdova, ale to bylo všechno. Žila nahoře na ranči se starým Blakem Carterem a hlídala si soukromí už ode dne, kdy se sem téměř před deseti lety přistěhovala. Její krása samozřejmě inspirovala klepy. Někteří říkali, že to táhne s Blakem. Řediteli Jonesovi se tomu nechtělo věřit. Jiní naznačovali, že je lesba, ale podle ředitele Jonese na to nevypadala. Vedle ní seděl její syn Nicholas. Měl o něco tmavší pleť, ale jinak byl stejně pohledný. Bohužel byl však taky pohromou třetího ročníku, věčně v problémech. O kousek dál seděla Emmeline Carsonová a její syn Ryan, oba s tlustými pažemi, které vypadaly jako obří bílé klobásy, zkříženými na prsou. Ryan Carson byl nadějný hokejista, ve třídě oblíbený, a surovec. Měl hranatou hlavu a oči posazené blízko u sebe, takže působil hloupěji, než ve skutečnosti byl. To nebylo zrovna snadné. Jeho přezdívka zněla „Rock“ a seděla na něj jako ulitá. I on byl po své matce. Emmeline Carsonová měla zvláštně plochý obličej s nepřitažlivě vybouleným čelem. Jako kdyby jí na hlavu vjel parní válec, ale v polovině cesty si to rozmyslel a zase vycouval. Ředitel Jones si z celého srdce přál, aby jeho dnešním úkolem bylo pokárat Rocka Carsona a ne Nicholase Schmidta. Věděl naprosto jasně, kterou z matek by raději potěšil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259460
99
s i d n e y sh e l d on
•
zítřek nedoženeš
„Tak už ho tentokrát vyhodíte?“ spustila paní Carsonová se svým obvyklým šarmem. „Můj Ryan ví, co viděl. Ten kluk je podfukář.“ „To není pravda, mami.“ Nicholas se bezelstně podíval na Tracy. „Rock… Ryan si určitě myslí, že mě viděl, ale musí se plést.“ Je tak krásný, pomyslela si Tracy zamilovaně. A tak dobrý lhář. Věnovala řediteli Jonesovi svůj nejroztomilejší úsměv. „Povíte mi, co se stalo?“ „Obávám se, že incident viděla řada dětí. Ohlásil to Ryan. Nicholas byl během přestávky přistižen u stolu paní učitelky Waklowské, jak mobilem fotografuje řešení zítřejšího testu z matematiky. Potom prý spolužákům včetně tady Ryana nabízel, že jim tuto informaci prodá.“ „To je fakt,“ ozval se Ryan. „Chtěl deset babek. Jako kdybych mu dal deset babek za řešení nějaký blbý matiky.“ „Proč bys ho taky potřeboval?“ přikývl Nicholas. „Jsi tak chytrý, Rocku, že bys ten test tak jako tak zvládl levou zadní, no ne?“ „Jasně.“ Ryan přimhouřil oči. Tušil, že si z něj Nicholas dělá legraci, ale nechápal tak úplně jak. „Každopádně, podstatný je, že to je podfukář.“ „Jak říkám, paní Schmidtová, nejde o slovo jednoho dítěte proti druhému. Ryanovu výpověď potvrdila polovina třetího ročníku.“ Tracy chápavě přikývla a podívala se na svého syna. Nenapadalo ji, jak by mu mohla pomoct, ale vtom uviděla, jak se Nicholasovi rozzářily oči. „Zkontrolujte mi mobil.“ „Prosím?“ zeptal se ředitel Jones. Nicholas sáhl do kapsy a položil na ředitelův stůl svůj telefon. „Zkontrolujte ho, jestli na něm jsou ty fotky.“ „To mi připadá rozumné,“ řekla Tracy. „Tak dobře.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259460
100
s i d n e y sh e l d on
•
zítřek nedoženeš
Ředitel mobil zapnul a rozpačitě si s ním pohrával. „Jak, ehm… kde tady najdu obrázky?“ „Ukážu vám to,“ nabídl se Nicholas vesele. „Ne. Já vám to ukážu.“ Paní Carsonová natáhla obrovskou bílou paži přes stůl a popadla telefon. „Nejspíš se je pokusí smazat.“ Pohyb jejích buřtovitých prstů po displeji řediteli připomínal Lennieho z filmu O myších a lidech, když hladil myš. „Tady to je.“ Vítězoslavně otevřela příslušnou složku, ale její výraz samolibého uspokojení rychle vyprchal. „Hele, co to je?“ „Smím se na ty obrázky podívat?“ zeptala se Tracy roztomile. „Pokud vidím správně, není tu nic, co by připomínalo písemku z matematiky.“ Podala mobil řediteli Jonesovi. „Už je smazal. Je to lhář!“ křičela paní Carsonová. „Půlka třídy ty fotky viděla.“ „Všechny soubory smazané během poslední hodiny by pořád byly v koši. Pan Farley to určitě rád zkontroluje,“ nabídl Nicholas vstřícně. Alisdair Farley byl vedoucí oddělení IT na škole. „Ale žádné fotky nenajde, protože jsem žádné nepořídil. Taková je pravda. Hrál jsem Angry Birds. Asi protože jsem byl poblíž stolu paní učitelky, Rock předpokládal…“ Podívejte se, jak se mu chvějí řasy! pomyslela si Tracy a zvedla se ze židle. „To je všechno, pane Jonesi?“ Podívejte se na tu postavu! pomyslel si ředitel Jones. „To je asi všechno, paní Schmidtová. Muselo dojít k nějakému nedorozumění. Děkuji, že jste přišla.“ Na chodbě Nicholas políbil matku na rozloučenou. „Uvidíme se po škole. Jsem rád, že se ten nesmysl vyřešil.“ „M-hm,“ přikývla Tracy. „Uvidíme se po škole. Jo, a Nicky?“ „Ano?“ „Nezapomeň přinést tu druhou paměťovou kartu.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259460