Skip to main content

Šťastná náhoda, nebo nešťastná nehoda? (Ukázka, strana 99)

Page 1

„Promiň, nevím vůbec, co bych ti měl povědět,“ vysoukám ze sebe. „No, to teprve asi nebudeš vědět, až ti vyklopím všechno.“ Tázavě na ni pohlédnu, proto pokračuje: „Ale tady není nejlepší místo, navíc manželovi může být podezřelé, že jsem pryč tak dlouho. Kde máš vlastně mimčo?“ „Hlídá ho servírka.“ „Tak o důvod víc, abychom to vzali hopem,“ mrkne na mě a tahá mě ke dveřím, z nichž vyšla před pár vteřinami. „Co to děláš?“ vyhrknu lhostejným tónem. „Musím tě mít, potřebuju tě v sobě, toužím po vzrušení a tvém tvrdém kolíku. Copak ty mě snad nechceš?“ pohlédne na mě svýma roztouženýma očima, kterým se sakra těžko odolává. Zaváhám. Co z toho budu mít, pár minut rozkoše bude vykoupeno hodinami a dny bolesti, utrpení a čekání na zprávu. Julie je však nekompromisní. Stáhne si kalhoty do půlky stehen, vystrčí na mě vysportovaná hýždě v chodbičce před toaletami: „Tohle už se ti nelíbí?“ A jak to pronese, zatřese svým hezky tvarovaným pozadím. Po týdnech bez sexu se mi postaví jako na povel. Ona tuší, že mě má zase v hrsti. Popadne mě za ruku a rychle nás odvleče do nejbližší kabinky.

Zpocený jako kůň po dostizích se vracím do sálu. Servírka zachytí můj ztrhaný zevnějšek, zbledne a vykřikne, zda jsem v pořádku.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259148


„Ano, to je v pohodě, jsem jenom unavený. To víte, pořád je to práce a rodina, práce a rodina, člověk se nikdy nevyspí do sytosti, nemá na sebe čas,“ vymlouvám se. „To je mi líto. Tak si aspoň dejte nějaký náš dort,“ snaží se mě povzbudit, ačkoliv to nyní vážně nepotřebuji. I tak si jeden objednám. Záhy si vychutnávám dortík a zároveň si promítám ještě jednou onu rychlovku.

Julie za mnou přišla do kanceláře. Byli jsme tak domluvení. Za ta léta jsem byl nucen zaměstnat další pracovníky, z nichž už je většina teď večer pryč. Posledních pár nejpilnějších se domnívá, že cizí žena, která zapadla do mé soukromé místnosti, je nová klientka. Jakmile dveře zaklapnou, vrhne se na mě. Líbá mě s dravostí zvířete. Náhle se však zastaví: „Ne, nejdřív ti musím něco říct.“ Rysy v jejím obličeji ztvrdnou, její hlas zní přehnaně velitelsky: „Posaď se!“ „Ty se posaď, udělej si pohodlí, jsme u mě v kanceláři,“ naznačuji naše pozice. „Promiň, je to docela vážná záležitost.“ Oba se uklidníme, Julie očividně hledá správná slova. „Tak v té kavárně o víkendu,“ začíná pomalu, „viděl jsi moji dceru?“ „Jasně, jenom letmo, ale vypadala jako hezká holka, po mamince,“ odpovídám a čekám, kam tenhle rozhovor dojde. „Po mně, to je pravda, jenže po tatínkovi už ani moc ne,“ zašilhá po mně se staženým obočím. 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259148


Po chvilce pochopím, že se ode mě žádá nějaká reakce. „No, já to můžu těžko posoudit, zas tolik jsem toho neviděl.“ Julie otevře malou hnědou kabelku, vyhrabe peněženku a podává mi z ní fotografii své ratolesti. Pečlivě zkoumám dětský obličejíček. Po pár vteřinách mi dojde, kam tím vším Julie směřuje. Nezmůžu se na slovo, tupě zírám na obrázek před sebou. Moje tehdejší milenka už to nevydrží. Vychrlí na mě rozhodující otázku: „Nepřipomíná ti někoho? Ta bradička, jemná kulatá čelist a hlavně co ty oči?“ Zničehonic se zakuckám, doklopýtám ke stolu a naliju si panáka. Vzápětí přidám ještě druhou sklenku. Tohle je tedy vážně síla. „Ty myslíš,“ naznačím myšlenku s nadějí, že ji Julie sama dokončí. „Myslím, že jo. Nevím nic, žádné testy jsme nedělali a je to ostatně už jedno. Jen jsem ti to chtěla říct. Co máte doma?“ zeptá se nakonec. Nejdřív přemýšlím, co tím míní, ale bavíme se o dětech, proto odpovídám: „Kluka.“ „Tak to jsi šťastný člověk, máš dvě děti, jednu holčičku a jednoho kluka, sen mnohých rodičů,“ usměje se na mě konečně. To je teda pecka. V hlavě se vracím k událostem toho osudného roku, takže mě brzy něco napadne: „Ty jsi tenkrát neměla žádnou ochranu? Nezapomněla jsi mi říct, že už nic nebereš?“ Julie po mně střelila vyčítavým pohledem, proto spěšně dodávám: „Ne že by to nyní něco měnilo na celé věci. Byl a je to tvůj život, ale docela by mě to zajímalo.“ „Dobře, bylo to tak. My jsme chtěli mimčo, bylo to naplánované. Měli jsme za to, že na něj začneme zadělávat na dovolené a po ní. Už 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259148


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Šťastná náhoda, nebo nešťastná nehoda? (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu