Jednou, ze zdvořilosti, jsem jí řekla, že mě taky trápí návaly horka, a od té doby si mě s tím spojuje… s Přechodem. „Tak jak to zvládáte?“ haleká na mě místo pozdravu. Což to celé ještě zhoršuje, jak tam tak sedím, rozjímám, stárnu. Mí synové už jsou všichni dospělí, takže místo pěti praček peru už jen jednu, ale pořád to trvá stejně dlouho. Minulý týden jsem se přestěhovala, už tak po sto padesáté. Odvezla jsem do prádelny všechno ložní prádlo a závěsy a ručníky, vrchovatý nákupní košík. Bylo tam narváno, nebyly volné žádné sousedící pračky. Nacpala jsem svoje věci do třech různých dvířek a šla si za Ofélií rozměnit. Když jsem se vrátila, naházela jsem dovnitř mince, nasypala prášek a zmáčkla tlačítko. Jenomže jsem omylem zapnula tři nesprávné stroje. Pračky, které právě dopraly prádlo jednoho chlapa. Natlačili mě na pračky. Hrozivě se nade mnou tyčili, Ofélie i ten chlap. Jsem dost vysoká a teď už nosím punčocháče značky Big Mama, ale oba to byli hotoví obři. Ofélie svírala v ruce plechovku se sprejem na skvrny. Chlap na sobě měl džíny s odstřiženými nohavicemi a jeho mohutná stehna byla porostlá zacuchanými zrzavými chlupy. Hustý plnovous chlupy vůbec nepřipomínal, vypadal spíš jako naducané zrzavé obložení dětské postýlky. Na hlavě měl kšiltovku s gorilou. Nebyla mu malá, ale měl ohromně husté vlasy, které kšiltovku vytlačily tak vysoko, že to vypadalo, jako by měřil dva metry. Těžkou pěstí si tloukl do zarudlé dlaně druhé ruky. „Himlhergot, to se mi snad jenom zdá!“ Ofélie hrozivě nevypadala, snažila se mě chránit, připravená zastoupit mu cestu, kdyby se chtěl vrhnout na mě nebo na pračky. Vždycky říká, že se v prádelně nemůže seběhnout nic, s čím by si nezvládla poradit. „Pane, jděte si sednout a hoďte se do klidu. Jak se pračka jednou zapne, už se nedá vypnout. Mrkněte zatím na telku, dejte si pepsinu.“ Naházela jsem čtvrťáky do těch správných praček a zapnula je. Pak jsem si uvědomila, že jsem švorc, že už
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258875
nemám žádný prášek a tyhle čtvrťáky jsem měla připravené na sušičky. Rozbrečela jsem se. „Co ty máš co bulet, nádhero? Dodrbalas mi celou sobotu, káčo blbá. Z toho by se jeden posral.“ Nabídla jsem se, že mu prádlo přehodím do sušiček, kdyby si chtěl zatím někam odskočit. „K mýmu prádlu ani nepáchneš. Drž se vod něj dál, kapišto?“ Nikde jinde nebylo místo, a tak si musel sednout vedle mě. Civěli jsme na pračky. Modlila jsem se, aby šel ven, ale on tam jen tak seděl, těsně vedle mě. Jeho obrovská pravá noha vibrovala jako ždímající pračka. Naproti nám svítilo šest červených světýlek. „To dycky všecko takhle posereš?“ zeptal se mě. „Poslyšte, mě to vážně mrzí. Mám toho plný kecky. Spěchala jsem.“ Začala jsem se nervózně smát. „Věř nebo ne, ale já taky spěchám. Jezdím s odtahovkou. Šest dní v tejdnu. Dvanáct hodin denně. Dnešek je můj jedinej volnej den.“ „A kam jste tak spěchal?“ Neměla to být jedovatá poznámka, ale on to tak pochopil. „Krávo blbá. Dybys byla chlap, tak tě zvalchuju. Strčil bych tu tvou vypatlanou škebli do sušičky a vosolil to na plnej výkon.“ „Vždyť už jsem vám řekla, že je mi to líto.“ „Hovno líto. Líto je ti leda tak sebe, že seš taková můra vošklivá. Že seš lůzr, mi bylo jasný, ještě nežs mi zprasila praní. To snad není možný. Vona zas bulí. Z toho by se jeden posral.“ Ofélie stála nad ním. „Nechte ji bejt, jasný? Náhodou vím, že to teď nemá zrovna dvakrát lehký.“ Jak to může vědět? žasla jsem. Ona snad ví všechno, tahle gigantická černá Sibyla, tahle sfinga. Aha, už vím, nejspíš bude mít na mysli Přechod. „Jestli chcete, tak vám to oblečení poskládám,“ nabídla jsem se.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258875
„Mlčte, zlato,“ okřikla mě Ofélie. „Otázka je, proč vás to tak žere? Vode dneška za myjilón let to bude každýmu putna.“ „Za myjilón let,“ poškleboval se její mluvě. „Prej za myjilón let.“ A já si to v duchu opakovala taky. Za milión let. Naše pračky se natřásaly jako o život a všechna červená světýlka signalizující ždímání byla rozsvícená. „Aspoň to prádlo budete mít čistý. Mně došel prášek.“ „Kristepane, na prášek ti klidně pučím.“ „Pozdě. Ale díky.“ „Tahle ženská mi nezkazila den, vona mi zkazila celej tejden, kurva. Prej došel mi prášek.“ Vrátila se Ofélie, sklonila se ke mně a promluvila tlumeným hlasem: „Začala jsem špinit. Doktor mi řek, že jesli to nepřestane, budu muset na vejškrab. Vy taky špiníte?“ Zavrtěla jsem hlavou. „To přijde. Ženský problémy totiž nemaj konce. Sužujou nás celej život. Taky jsem furt hrozně nadmutá. Taky jste nadmutá?“ „Má nadmutej mozek,“ ucedil chlap. „Heleďse, skočím si do auta pro pivko. Slib mi, že se k mejm pračkám ani nepřiblížíš. Ty máš číslo třicet štyry, třicet devět a štyrycet tři. Jasný?“ „Jo. Třicet dva, čtyřicet, čtyřicet dva.“ Nepřipadalo mu to vtipné. Dobíhal poslední ždímací cyklus. Budu prádlo muset rozvěsit na plot. Až dostanu výplatu, vyperu ho znovu s práškem. „Jackie Onassisová prej převlíká postel každej den,“ řekla Ofélie. „To mi přijde dost zvrácený, to vám řeknu.“ „To teda jo,“ souhlasila jsem. Počkala jsem, až si ten chlap vyndá prádlo do koše a přesune se k sušičkám, a teprve potom jsem vyndala to svoje. Pár lidí ze mě mělo legraci, ale já si jich nevšímala. Naplnila
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258875