„Ale nesmíte přijít s tím, že důkaz Boží existence je jenom věcí zbožného přání,“ dodal Gödel, „jak by řekl váš zesnulý přítel doktor Freud. Pro něj bylo všechno jen výplodem lidské mysli, ale podle mě šlo často jenom o tu jeho.“ Pokud se Einsteina týkalo, smířit se se smrtí mu problémy nedělalo. Bylo mu pětašedesát a už odvedl spoustu dobré práce – to nemohl nikdo popřít. Láska a práce, to jsou dvě zásadní věci, jak říkal jeho přítel Sigmund. Ale Einstein vždycky obdivoval Freuda spíše jako filozofa než jako vědce. Jeho eseje mu připadaly spíše jako podněty k zamyšlení než jako definitivní pravdy. Ne, smrti se nebál, protože se smířil s tím, že je jen nepatrný jako atom a bezvýznamný jako jepice tváří v tvář záhadě a zázraku, jež se vymykají lidské představivosti. Stačilo mu, že měl možnost tu pobýt a udělat toho tolik, kolik člověk za tu chvíli stihne. „Slibuju, že to budu číst bez předsudků,“ odpověděl. „I když se dozvím, že budu mít křídla, hrát na harfu a sedět před nebeským trůnem.“ Hlavně se mu nechtělo, aspoň ne v této chvíli, zabřednout do debaty o kvalitě Gödelova důkazu. Vzhlédl na záplavu rudých a zlatavých listů lemujících břehy jezera a chtěl jenom vstřebávat přirozenou krásu té scény, vychutnávat si pohled na načechrané bílé mráčky plující modrou oblohou jako kusy šlehačky, kterými si v Alpách vylepšoval hrnek s horkou čokoládou, chtěl poslouchat šplouchání průzračné, chladné vody o boky plachetnice. Zavřel oči a pokoušel se představit si, že je zpátky ve Švýcarsku, plachtí s malým člunem velmi podobným Tinef a tulí se k němu jeho první láska, Marie Wintelerová. Čas je relativní – to rozhodně dokázal – ale ani on sám nedokázal vysvětlit, proč se zdá míjet tak rychle, zvláště když člověk stárne. Obával se, že nebude žít dost dlouho na to, aby sjednocenou teorii pole nalezl. Anebo aby aspoň dokázal, že to hledání má smysl. Věděl, že třeba Oppenheimer se možnosti takové teorie vždycky vysmíval. A ostatní kvantoví fyzici také. Bohr. Teller. Je to ironie, říkal si často, že právě jeho článek publikovaný na přelomu století položil základy k jejich teoriím a bádání, načež ho zneužili k tomu, aby
- 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258764
vytvořili vesmír, který se řídil zákonitostmi operujícími s náhodou. S tím se nemohl smířit. Musí existovat nějaká teorie – jednodušší a lepší – která vysvětlí všechno. A byl si jistý, že cesta k jejímu objevení nevede přes kvantovou mechaniku. „Tohle je moc hezký výlet a děkuju za něj,“ ozval se Gödel, „ale nemyslíte, že bychom měli zamířit ke břehu?“ Einstein se probral ze zamyšlení a na vzdáleném horizontu uviděl, co vylekalo jeho přítele. Nad špičkami stromů se rýsoval hřeben bouřkových mraků. Počasí v New Jersey bylo stejně nepředvídatelné jako v Bernských Alpách. Jejich maličká plachetnice by v bouři neměla šanci. Spustil hlavní plachtu, obrátil loď vpravo a nasměroval kormidlo k univerzitní loděnici. Voda se začala přelévat přes bok lodi a Gödel rychle nadzdvihl mokré nohy, jako kdyby se jich dotkla žhavá láva, a zůstal sedět s koleny pozdviženými a obepnutými rukama. Kdyby se Einstein necítil provinile, že vystavil přítele takovému stresu, srdečně by se zasmál. Když se ohlédl přes rameno, viděl, že se bouřkové mraky blíží, a docela rychle. Vybavil si Oppenheimerova metaforická slova, když odjížděl zpátky do Los Alamos. „Bouře, která ukončí všechny bouřky, se blíží,“ řekl. „A teď jde o to, kdo bude vládnout hromem a bleskem.“ Oppenheimer si vždycky potrpěl na melodramatické formulace. „Musíme to být my.“ Tenhle argument Einstein samozřejmě už několikrát vyslechl a také ho uznával. Ač pacifista tělem i duší a neúnavný propagátor mezinárodního orgánu dozírajícího na mír, byl okolnostmi donucen přizpůsobit se situaci. Válka se protahovala a ukrutností přibývalo. Nejprve se na něj obrátilo námořnictvo, aby jim pomohl navrhnout tvar min, které by mohly blokovat japonské přístavy, a Einstein jim vyhověl. A teď, teď byl požádán, aby pomohl s konstrukcí zbraně, která dokáže zpustošit plochu tak velkou, že to dosud nebylo možné, a nikdo si do této chvíli ani nedokázal představit, že by to možné bylo. Ale jak Oppenheimer řekl, když Němci v tomto směru pokročili, nemají Spojenci na výběr.
- 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258764
„Pracujeme na tom ve dne v noci,“ řekl mu Oppenheimer, když odcházeli z pracovny. „Ale musíme ještě zrychlit. Musíme ty problémy řešit rychleji než doteď. Musíme už přejít k výrobě bomby.“ „A použijete ji?“ Oppenheimer vytáhl krabičku cigaret z kapsičky košile a zapálil si první z mnoha. „Když to bude nutné.“ Když to bude nutné. Kdyby Einstein věřil, že modlitby mohou být vyslyšeny, padl by na kolena a okamžitě by se začal modlit. Když to bude nutné. Taková obyčejná slova a takový masakr skrývají. Člověk by si myslel, že svět už zažil dost lidské hlouposti. Bitva na Sommě během první světové války z něj udělala pacifistu – půl milionu mrtvých kvůli pitomým deseti čtverečním kilometrům plným bláta. „Nemohli bychom jet rychleji?“ ozval se Gödel, když vítr zesílil a vlny se začaly přelévat přes palubu. Gödel byl celý mokrý a skla jeho kulatých brýlí byla pokrytá kapkami. Loděnice byla ještě pořád čtvrt míle daleko, i když Einstein už rozeznával oranžově-černou princetonskou vlajku třepetající se na tamním stožáru. „Pokud se nechceme převrátit, tak ne,“ zavrtěl Einstein hlavou. „Ne, to ne,“ vyděsil se Gödel. „Jeďte stejně jako teď.“ Nervózně se ohlédl na černé nebe. Bílá oblaka zmizela na východě a nahradila je bouřková mračna, která se na ně řítila jako tanky. Einstein si dával pozor, aby nedal najevo, že i on je nervózní. Maličká plachetnice už nabrala dost vody a nakláněla se ve větru víc, než se mu zamlouvalo. A už vůbec se mu nechtělo být na vodě – osamělá loď s jedním stěžněm – až se začne blýskat. Univerzitní trenér veslařského týmu ho varoval, když se Tinef v loděnici objevila. „Bouřky v Jersey se přiřítí jako blesk. Ani si nevšimnete, že se blíží, ale věřte mi, že si vás najdou.“ Teď už věděl, jak to trenér myslel – skutečně to vypadalo, jako by ta bouřka vznikla zčistajasna, a teď je pronásledovala s nepřátelskými úmysly.
- 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258764