milionů lidí, jedí lidské maso, pijí krev a mrtvým nepřátelům vyřezávají z těl tuk, jímž pak zapalují jejich vesnice. Jiní říkali, že Velký chán je vlastně bájným knězem Janem, vládcem východní říše, v níž tryskají fontány mládí a křižují ji čtyři řeky tekoucí z ráje. Občas se na ostrově zastavili i misionáři. Ti, kteří teprve pluli k Mongolům, se pyšnili zvacími dopisy naznačujícími, že by se chán mohl nechat pokřtít, a vezli okázalé dary, z nichž Uršanábimu nejvíc utkvěla stříbrná fontána v podobě stromu, z jehož koruny čtyři lvi chrlili z tlam víno z hroznů, víno z rýže, medovinu a kumys — převozník ji s misionáři a jejich námořníky důkladně ozkoušel, než loď ráno odplula dál. Ovšem misionáři, kteří se vraceli z říše domů, byli zkroušení, protože na mongolském dvoře se setkali s poselstvy z krajů Buddhy i proroka Mohameda a měli pocit, že si z nich Mongolové dělají legraci. Uršanábi musel obdivovat ten stepní lid, který poznal důležitost pohádek, vyprávěl o sobě co nejdivočeji a udržoval ostatní svět v napětí a očekávání. Později na své cestě na západ, za lepšími pastvinami pro koně, vyplenili Mongolové jakoby mimoděk Bagdád, centrum světové vzdělanosti. Společně s franckými křižáky pobili milion tamních obyvatel, jejich mrtvoly narovnali do pyramid a zapálili, knihovny z Domu moudrosti naházeli do Tigridu; nikdo nespočítal, kolik knih bylo toho dne zničeno, ví se jen, že celá řeka zčernala od inkoustu. Když se Uršanábi doslechl, že Dům moudrosti potkal stejný osud jako před lety Alexandrijskou knihovnu, musel uznat, že dějiny lidstva se přece jen trochu podobají koloběhu ostrovních makaků a krabů. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258476
Ale ani Mongolové na svých koních neovládli celý svět, a tak jednoho dne u břehu Uršanábiho ostrova přistála obrovská loď s dvanácti plachtami, prapory v podobě draků, dračí tlamou na přídi a stovkami námořníků na palubě. Protože by se všichni na ostrov nevešli, vystoupila na břeh jen malá skupinka vedená mužem, který se Uršanábimu představil jako Nejvyšší eunuch Čeng Che a požádal ho, aby uznal čínského císaře jako vládce světa i tohoto ostrova, což převozník bez váhání udělal. Poté Čeng Cheovi muži za rozčíleného křiku makaků zarazili do písku stélu, jež v několika jazycích vzdávala hold Buddhovi a oznamovala, že po dočasném uchvácení moci Mongoly se do světa vrací odvěký řád naplněný čínskou dynastií Ming. Uršanábi tomu nevěnoval příliš pozornosti, protože si všiml, že na palubě lodi ve vysoké kleci stojí žirafa. Měla hlavu na stranu, zřejmě si poranila krk, když jím tloukla do mříží, a růžky zkrvavené. Převozník si vzpomněl, jak tahle zvířata vídal v núbijské savaně, a zeptal se Čenga Che, proč s sebou žirafu vozí. Eunuch se zasmál a řekl, že to není žirafa, ale čchi-lin, tajuplný tvor z čínských bájí. On ho objevil v Africe a veze ho svému císaři — jako důkaz, že domovem Číňanů je celý svět a dynastie Ming je povolána vládnout všehomíru. Když vztyčili stélu, nastoupili Číňané zpátky do lodi a Čeng Che převozníkovi oznámil, že brzy zase přijedou, aby mu předali císařské dary; přičemž budou očekávat dary na oplátku. Uršanábi jim mával, když odplouvali, a věděl, že je nejvyšší čas zmizet.“ Vtom do místnosti z chodby vlétne robotická včela, zakrouží kolem klece, a když nenajde nic k opylení, rozbije se o stěnu. Úbytek 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258476
včelstev pořád neumíme zastavit, takže jednou pro nás budou tyhle mašinky životně důležité, ale do té doby musí kolegové zapracovat na jejich navigaci. SI včelu pozorně vnímá. „Na co myslíš?“ zeptám se, protože to tuším — kdyby SI tyhle miniaturní drony dokázala řídit, udělala by krok k vlastní emancipaci. Stačilo, aby místo opylování na její povel třeba vypouštěly nervový plyn, jehož zásoby by s pomocí ostatních strojů rozmístila po světě. „Že se musí zapracovat na jejich navigaci,“ odpoví SI, která jistě ví, proč se ptám. „A ty bys věděla, jak na to?“ zkouším ji dál. „Ano.“ Radši smetu jiskřící drť, která po včele zůstala, do koše na elektronický odpad a zavřu dveře. „Uršanábi plul na západ, kam nedosáhla moc Číňanů ani Mongolů, a uvázal svůj člun až v přístavu ostrova Chios, původně řeckého, tou dobou ale ovládaného spolkem janovských rejdařů. Na Chiosu byla červená půda, oslí stezky a vzácná pryskyřice masticha a převozník tu stranou velkých měst doufal najít klid, jaký před staletími poznal na nedalekém Lesbu. Mezi zdejšími obyvateli se však záhy rozneslo, že na ostrově žije mořeplavec, který pobýval v krajích, jež jsou v křesťanských mapách nadepsané hic sunt dracones, a tak k Uršanábiho rybářskému domku na pobřeží přicházeli lidé s mísami oliv, ovčího sýra i dalších darů a prosili převozníka, aby jim vyprávěl, co ve světě viděl a zažil. Mezi návštěvníky Uršanábiho domku byl také mladý námořník Kryštůfek, který na Chios připlul s kupeckou lodí pro náklad 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258476