Potom vešla nízkými, ale širokými dvířky do pevnosti, před kterou stáli. Když jim dvířka zabouchla před nosem, Jakub poodstoupil, aby si pevnost prohlédl. Šlo o širokou věž se čtvercovým půdorysem postavenou z šedého kamene. Majestátně shlížela na malé, chudobné domky na jedné straně a pomalu se valící řeku na straně druhé. Tiessa se rozhlédla po ulici, na níž kromě nich a žebráka, co spal ve stínu malého zděného chlívku, nikdo nebyl. Potom si sedla na obrubník a začala si hrát s mincí, co cestou k vězení zvedla ze země. Jakub sám věnoval žebrákovi zaražený pohled - z Calethonu nebyl zvyklý na lidi prosící o jídlo nebo peníze, a už vůbec ne na to, že by někdo na ulici spal. Pravda, občas k ránu narazil na nějakého opilce, kterého přepadla dřímota dřív, než dorazil domů, ale zdálo se, že extrémní chudobou ve městě správců nikdo netrpěl. „Děje se něco?“ zeptala se ho Tiessa. „Ne,“ ubezpečil ji Jakub a sedl si na obrubník vedle ní. Tišším hlasem pak dodal: „Jen mě překvapilo, že v Revoně jsou taky bezdomovci.“ Kývl směrem k muži. Tiessa jeho pohled následovala a pousmála se. „Camachin je nejbohatší království z celé Revony,“ řekla. „A rozhodně tu na ulici žije víc lidí než kdekoliv jinde.“ „Chm,“ udělal Jakub. Danael mu byl čím dál tím víc nesympatický. Jako by mu četla myšlenky, Tiessa pokračovala: „Danael je jeden z největších bastardů, na které jsem v životě narazila. A věř mi, že to už je co říct.“ Pak se tiše zasmála a zavrtěla hlavou. Její pohled v zamyšlení bloudil kdesi po kamenné zdi věže. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258441
Jakub chvíli pozoroval její profil. Jizvu měla na odvrácené straně tváře a bez ní vypadala jako porcelánová panenka. A on se už po tolikáté musel podivit nad tím, v jakém kontrastu byla její krása k jejímu cynickému postoji ke světu, a zejména k mužům. Podíval se na dřevěná dvířka. Netušil, jak dlouho tu ještě spolu budou čekat. Znovu se na Tiessu otočil a nervózně si odkašlal. „Ehm… nikdy jsi mi neřekla, jak se to stalo,“ nadhodil a nesmělým gestem ukázal na její tvář. Tiessa se podívala k nebi jako by si potřebovala ověřit, že nezačne zničehonic pršet. „Hm, ono moc není o čem mluvit,“ odpověděla ledabylým tónem. Když Jakub mlčel, podívala se na něj, ale jakmile se setkala s jeho zkoumavým pohledem, uhnula očima k minci, kterou stále držela v ruce. „Vdala jsem se hodně mladá,“ začala potom s veškerou pozorností zdánlivě upřenou k tomu kousku kovu. „Můj otec zemřel, když jsem byla dítě a pro matku nebylo snadné nás obě uživit. Našla mi zámožného obchodníka s vínem. Že můj manžel je ve skutečnosti zadlužený až po uši, jsem zjistila až ve chvíli, kdy si pro něj přišli ti muži. Ani nevím, co byli zač, jen vím, že jim dlužil opravdu hodně peněz. Vtrhli k nám do domu, chtěli ho zabít. On ale objel na obchodní cestu a já jsem byla doma sama. Měli v plánu na něj počkat, ale potom přišli s návrhem, jak bych jim já mohla jejich finanční újmu vykompenzovat.“ „Aha,“ bylo jediné, co na to Jakub řekl. Najednou se cítil nepříjemně a trochu litoval, že mu ta jeho zvědavost zase otevřela 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258441
pusu. Teď, když ale začala Tiessa mluvit, nechtěl ji přerušovat. Ona se krátce odmlčela a pak s nuceně nezúčastněným výrazem pokrčila rameny. „Zachránila jsem mu život. Ale můj manžel to neocenil. Vždycky mu dělalo dobře, že mu jeho ženu záviděli všichni muži z města. Když zjistil, co se stalo, byl bez sebe. Napadl mě. A kdybych neutekla, dost možná by mě zabil. Tohle mi nechal na památku,“ ukázala si na jizvu na tváři. Řekla to studeným, faktickým hlasem. Jako by ohlašovala, že v pekárně došel chleba. Jakub polkl. Přál si vědět, co na tohle říct. „To je mi líto,“ zamumlal neobratně. Tiessa na projev jeho účasti nezareagovala. Dál otáčela v prstech minci a zaujatě ji pozorovala. „Jak ses seznámila s Val?“ zeptal se. Doufal, že se mu tím podaří přepnout na příjemnější notu. „Nějakou dobu jsem žila mezi děvkami. Nepracovala jsem jako jedna z nich, ale staraly se o mě a já jsem se dala aspoň trochu dohromady. Po tom, co se stalo, jsem se nemohla vrátit domů k matce. Nechtěla jsem vidět nikoho, kdo mě znal dřív. Val jsem potkala v bordelu - hledala informace a já jsem jí je pomohla zjistit. Potom mi nabídla, abych pracovala s ní.“ Podívala se mu do tváře. „Díky Val jsem se poprvé v životě postavila na vlastní nohy.“ „Takže to nakonec dobře dopadlo,“ nadhodil Jakub opatrně. Přál si, aby měl ten příběh aspoň v rámci možností dobrý konec.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258441