⸎ Rob ukázal Elimu jeho postel. Bohužel, i když se nacházela v celkem prostorné a útulné ložnici, Eli postrádal to, v co celý den doufal, že dostane. Soukromí. Spát pohromadě s tolika lidmi, si ještě nezvykl. Od okamžiku, kdy ho do Ospalé věže dovlekli, se pořádně nevyspal a obával se, že to neklapne ani zde, v pokoji s dalšími osmnácti nocležníky. Dostal na spaní bavlněné pyžamo, které mu bylo trochu velké. Když si ho v něm Rob prohlížel, oznámil mu, že vypadá roztomile, a aby zkusil na Cranea zapůsobit v negližé. Samozřejmě si ho dobíral. Za nějaké dvě hodiny, Eli byl pochopitelně ještě vzhůru, se pět z vybraných šesti otroků vrátilo. Blondýn díky útržkům informací, jež mezi ostatními muži zazněly, pochopil, že si Mistr ponechal pro své zvrhlé hrátky jen jednoho kluka a to Conrada. Byl to takový jemný černovlásek v Kurtově věku. Když vyhlásili v jídelně jeho jméno, Eli si všiml, že se chlapec přikrčil a zatvářil bojácně. Nechtěl si domýšlet, čím vším si bude muset projít. Raději se pokusil konečně usnout a kupodivu to i šlo. Asi za to mohla měkká matrace. Nikdy nebyl zvyklý na tvrdou, i proto se mu spalo špatně na zemi v jeskyni. Jak tak zabíral a koukal zpod přivřených víček do stropu, vkradl se mu do imaginárního výhledu Craneův obličej. Vůbec nebyl nadšený, že byl to poslední, co před usnutím viděl. [98]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258437
10. KAPITOLA
Ráno byli otroci probuzeni v půl šesté. Eli si slíbil, že se dnes pokusí usnout dřív, aby byl ráno čilejší. Tedy jen pod podmínkou, že si ho Crane ještě nevybere. Musel uznat, že se cítí o něco lépe. Teplá jídla a trochu toho pohodlí se na jeho zraněních podepsaly pozitivně. Sice měl pořád obličej samou modřinu a zápěstí ještě bolelo, ale v jeskyni by se takhle rychle nehojil. Snažil se vymyslet, jak se celý den zabaví, aby se zase nenudil. Byl už sice přidán do služeb v prádelně, ale první mu vycházela na středu další týden. Než stačil na něco přijít, hodiny v salonku odbíjely jedenáct hodin dopoledne. Většinu času od snídaně prolelkoval, pak ovšem jeho pozornost upoutal Conrad, který se někdy v půl dvanácté přidal k mužskému harému. Eli z něj nemohl spustit oči. Byl nehorázně zvědavý, co se mezi ním a Cranem v noci událo. Mladík na sobě nedával nic znát, možná jen trochu úlevu. Zvědavost nenechala Eliho dlouho zahálet. Jakmile Conrad dosedl na opuštěné sofa u knihovny, odvážil se a přisedl si. Chlapec zrovna otevřel knihu, co si předtím vybral. „Eh… mohl bych se na něco zeptat?“ oslovil ho opatrně. Conrad zvedl od písmenek nic neříkající pohled. [99]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258437
„Jasně,“ odvětil ledabyle. Eli vlastně nevěděl, jak otázku správně formulovat, aby nevyzněla divně. „Je to… tak hrozný?“ vyhrkl. Conrad se na něj stále díval. Jeho rty se téměř nepohnuly, když řekl: „A co?“ Eli se ohlédl za sebe, jestli je nikdo neposlouchá. Všichni už o tom jistě věděli své. Jenže on ještě ne a potřeboval prostě informace. „No však víš… tamto… s Mistrem… v noci…“ odsekával pološeptem. Conradův výraz se vůbec neměnil, což Eliho překvapilo. Včera mu připadal docela vyděšený, že musí jít s Mistrem do arény a pak… „Myslíš sex? Je to o zvyku.“ Chlapec pokrčil rameny. Eli nakrčil nedůvěřivě obočí. „Nepovídej. Včera ti to moc po chuti nebylo, viděl jsem to na tobě,“ udeřil na Conrada bez skrupulí. Proč byli všichni tak tajemní? Craneovou ložnicí přece prošel už každý z nich! Nebo o tom jen nechtěli mluvit, protože byli rádi, že to zrovna nemusí dělat? Ano, to by se dalo pochopit. Ale aspoň něco málo, trošinku naznačit. „Ty bys spal s někým, kdo tě nepřitahuje? Dobrovolně?“ Eli se zastyděl. Neměl na něj takhle vyjet. „To ne,“ připustil. Conradův nic neříkající pohled se změnil na prosebný. „Tak vidíš. Nikdo tu o tom nemluví rád, nechtěj to po mně.“ „Já jen… chci vědět, co mě čeká,“ přiznal Eli. Mladík se smutně pousmál.
[100]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258437