Slovotvorba
Expresivitu přípony vyjevují staré antroponymní odvozeniny. Složená jména se v důvěrném obcování zbavovala zadního členu: Budach (rok 1562, z *Budislavъ nebo podobného, WENZEL 1991: 65), Lubach (r. 1543, z *Ljubomirъ 252), Mylach (r. 1532, z *Miloslavъ 1992: 23), Trebach (r. 1510, z *Terboslavъ 140). Osobní jména z jednočlenných základů: Belach (r. 1381, z *bělъ WENZEL 1991: 37), Drobach (r. 1657, srov. *drobъ, *drobiti 97), Panachs Erben (r. 1577, 1992: 48). Nomina appellativa: kłubach Knaul (SMOLEŔ 1843: 78, srov. ds. kłub), Nopach Napf (PFUHL 1866: 435, z nop v zast. významu ‚pohár‘), Pjerach alles Junge, Unausgewachſene, beſonders Menſch, Ochſe; Barſch (461, z prać, pjeru).
*mǫdr-akъ > mudr-ak Názvy nositelů vlastností: Biskop ne dyrbi byċź jeden nowak ‚novokřtěnec, nováček‘ (Ćichor, ŠEWC 2006: 48), Kozak ZiegenPülz (FRENCELIUS 1693–96: 658), Mudrak Magus (SWÓTLIK 1721), zecżak drey jährig, piatak fünff jährig, ſchoßtak ſechs jährig (MATTHAEI 1721: 69), Szamȧk ein Hahn (HAUPTMANN 1761: 51, měkkost od prasrbského saḿc, srov. hs. sanc), Scheſcżerak ein Sechſer, Woßimerak ein Achter, Żewėſcherak ein Neuner (176). U základů s příponami *-atъ, *-ьnъ tyto odpadají: Lowak der Pfühl, das Hauptküßen (srov. łowny Kopf=, KÖRNER 1: 535), zubak der Mensch mit grossen Zähnen (SDR 2: 1113, zubaty). Názvy konatelské: woney byley Ribaka (JAKUBICA 1548: 5/18), wojak (Chojnan, HEW 1978–89: 1641, srov. český voj), Wołak der Ochſenhirt (KÖRNER 2: 857), pšedżenak Garnhändler (SMOLEŔ 1843: 51, od předźeno). Názvy činitelské – hanlivé: Bajak Plauderer (A. Frencel, MUKA 1880–81: 71/4.2, bać, -aju), palak Brenner (KÖRNER 1: 816), bodżak der gern mit den Hörnern ſtößt (JORDAN 1841: 43, z bodu, bodźeš), wawrȧk der Plauderer (z Wawrisch ZWAHR 1847: 376), wjerćak Heuchler (NEPILA 1850: 241). Etnonymická odvozenina Prußak der Preuße (KÖRNER 1: 1020) vznikla kvůli jednoznačnému lišení od zast. názvu země Prusy. Prosazením jeho synonyma Pruska tato příčina pominula, a derivát nabyl oproti základnímu Prus pejorativního významu, jejž dokládá KRJEČMAŔ 1954: 36. Adaptace výpůjčky: honak nebuďo ſpiwaċź (Ćichor, ŠEWC 2006: 48; srov. německé der Hahn).
*kraj-anъ > kraj-an Hanlivý nádech formantu prozrazuje bėlman ‚bílý zákal‘ (FRIZO 1796: 951/10, ze souznačného psl. bělmo). Jména obyvatelská včetně přízvisek: Kontzan (rok 1630, WENZEL 1991: 208, od końc), Rogan (r. 1506, 1992: 85), kschajan der Landsmann (ZWAHR 1847: 168), wérchan (412, osadník na vrchu). Analogicky povstalo deadverbium Podlan der Nebentiſcher (KÖRNER 1: 875, z pódla). Pramenem z roku 1289 dokládá se úřednický supan (HEW 1978–89: 1811, od župa). Jména nositelů vlastností: Ssoban Name für einen Ochſen (ZWAHR 1847: 340, ze zájmenného dat. *sobě jako český sobec), ze suchanom piś a ze stojanom rejwaś nichts zu trinken bekommen und nicht zum Tanz aufgefordert werden (NYČKA 1876: 87, ze suchy a transsufigací ze stojaty), nogan der langbeinige Mensch (SDR 1: 1014, nogaty), šeran die graue Reinette (2: 629), rogan das gehörnte Tier (STAROSTA 1999: 410, rogaty). Jmény činitelskými jsou dnes neužívané Bodlan Accola (SWÓTLIK 1721, od Bodlu Habito), Měškan Zauderer (PFUHL 1866: 360) a chódźan Herumträger (Handelsmann HANDRIK 1905–06: 92).
*ǫglj-arjь > wuhl-er/wugl-aŕ Formans pochází z gótských substantiv na -areis a románských na -ario- přejatých do praslovanštiny. Se slovesnými základy se začal pojit až později, o čemž svědčí nedostatek stsl. deverbativ na -арь (KLEMENSIEWICZ 1955: 198).
Konatelská jména, v dolnosrbštině včetně příslušnických: dwa Mordara (JAKUBICA 1548: 52/38), lekar (57/17), Barwar (70/3, srov. h/ds. barbjer/barwaŕ), wie nerozſumnie Galatare ihr unverständigen Galater (303/1), krowar (Chojnan, HEW 1978–89: 687), hugliar (1699), Schular (Frankfurt n/O. 1694, SSD 1967: 490/3), Kruwar (FRENCELIUS 1693–96: 321), Dżecżer somniator (SWĚTLIK 1690: g, s hs. přehláskou), mudroſtar ‚mudrák, rozumář‘ (FABRIZIUß 1709: 832/20, z *mǫdrostь), Wuhleŕ Carbonarius (SWÓTLIK 1721), Auslȧndaŕ Ausländer (HAUPTMANN 1761: 444), Franzoſaŕ und Franzoſa Franzoſe (450), Grodkaŕ ein Spremberger (MUKA 1899: 117), Mužakowaŕ ein Muskauer (118). Přípona ds. archaismu Roboczer (JAKUBICA 1548: 15/13v, z robota) napodobila činitelské *děľaťeŕ (srov. výklad o *-teljь).
Činitelská jména: Roſſewar (JAKUBICA 1548: 21/3), pczeſczygar (319/6), zpittar (329/257v), hoplëwaŕ (TRAUTMANN 1556: 8/10), wyſtrowar Heyland (Marćin, SCHUSTER 2001: 194/15). Po přehlásce: miloscżiwy aby smjler (FRENTZEL 1688: 121), Proſcher (SWĚTLIK 1690: aa2+2). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258282
Mužský rod
Strukturální útvary: hospodar (Ćichor, ŠEWC 2006: 48; srov. stsl. господь pán), Wojer, wojar der Krieger (KÖRNER 1: 841, polsky zast. wój voják BRÜCKNER 1957: 629), sslėdnikaŕ der Einhüfner (ZWAHR 1847: 334, ze zast. slědnik), Dźědźicaŕ ‚vlastník brtí‘ (WJELAN 1869: 84, z prasrbského dědic), zemcygaŕ Hamſter (ŠWJELA 1902: 60, k *zemcyg viz běloruské зéмка zemička НОСОВИЧЪ 1870: 208 a psl. -igъ MIKLOSICH 1875: 285). Připojením k sufixu -ik vznikl nový dolnosrbský formans -ikaŕ. I on je pouze osobní, leč odvozuje také z přídavných jmen. Příklady: tym Platńikaram ‚pláteníkům‘ (Bramborski ßerski Zaßńik z 23. III. 1853, s. 47), Hobßedńikar welikych Gruntow (8. VI., s. 91), baſńikaŕe Poeten (FABRIZIUß 1860: 231/28), zuſy ruznikaŕ (Bramborſke Nowiny z 16. XI. 1882, s. 3).
*polv-ašь > płow-aš Vznik expresivní přípony osobních jmen Jakub-aš, Jan-aš, Pět(r)-aš a dalších podnítily útvary typu Doma-š (WENZEL 1987: 70, z *Domaslavъ). Jméno nositele vlastnosti: Płowaš Name der falben Ochſen (PFUHL 1866: 466). Specifikační desubstantivum: panaš Schloßdiener (RADYSERB 1894: 27).
*bi-čь > bi-č/bi-c Připojením k infinitivnímu kmeni vznikala jména činitelská: Knëſſho, naſch knëhſſhihtz Herr, unser Herrscher (TRAUTMANN 1556: 7, z kněžyś VYKYPĚL 2003: 418), Goytz ‚lékař, ranhojič‘ (MOLLER 1574: 160/3), Pyßkatz (1582: 443/153, *piskačь), mloga Zewka skrignö gratza (THARAEUS 1610: 190/27), Schraz (Chojnan, SSD 1967: 323/35), Dracż ein Schinder (FRENCELIUS 1693–96: 951), Pohoncż ‚pohůnek‘ (108, srov. slovenské pohonič), Żracż Fresser (243), rhacż Spieler (MATTHAEI 1721: Regiſter), pławic Schwemmer (SDR 2: 65), srac Scheisser (505), tkac Weber (západní Blata, 746). Stejně vzniklá jména prostředků činnosti: Klepacż Malleus, Kawacż Stimulus, Czépowé Bicż Verber (SWÓTLIK 1721), Pokſchywaz Deckel (HAUPTMANN 1761: 432), wö żergazu ‚ve smyčce‘ (FRIZO 1796: 690/28.13, z źergaś drhati), Klȧpaz Hammer, Potikaz Stab (92), rypač Handinſtrument zum Ausgraben (JORDAN 1841: 42), schwigaz das feinſte Ende an der Peitſche (ZWAHR 1847: 313). Jméno místa činu: Sracż Forica ‚záchodek‘ (SWÓTLIK 1721). Podobně okrajový je český lapač ‚beseda, klevetárna‘ (JUNGMANN 1839: 922, z řídkého lapati tlachati MACHEK 1957: 258).
*krǫž-eljь > hs. zast., ds. kruž-el Jméno činitelské: Schcżipasch kneifen → schcżipeľ der Hecht (ZWAHR 1847: 298). Jména dějová, zčásti zhmotnělá: k ſlotym krużelam güldenen Lampen (BIBLIA 1728: 606/15), ton kružel eine Lampe (A. Frencel, HEW 1978–89: 688), mecżel Schneegestöber (Schmutzův-Pötzschkův slovník z poloviny 18. věku, 918, z mjesć, mjetu), Barſkeľ Rotz (z parskaś), Krużeľ Ober=Wocken (HAUPTMANN 1761: 77), Cżumel der Zulp (KÖRNER 1: 127), ton Pruskel die Strieme (1020, z próskać), dżeržel Handhabe beim Dreſchflegel (JORDAN 1841: 47), Mihel najbóle mača ‚mrholení‘ (BUK 1856–57: 45, srov. české míhati se), Wijel Lehmzopf zum Belegen des Dachfirſtens (PFUHL 1866: 782, z wić, wiju), šwihel peitſchender Regen (RADYSERB 1896: 29, ze šwihać), tepjel Stromwirbel, Waſſertiefe (89, srov. polskou topiel tůň). Germanismus Richel das Sträußlein (KÖRNER 2: 37) – zakládající se na riechen ‚voněti‘ – vyhodnotil HEW 1978–89 zprvu jako hybridu (749), později jako úplnou výpůjčku (1217).
Specifikační desubstantiva: morsgel Holzader (Chojnan, SSD 1967: 953, ze zast. morsg cerebrum 958), Kwěćel Blumenſtraus (Frenclův rukopisný lexikon z r. 1730, PFUHL 1866: 1081, z kwět), křemjel Kieſelſchiefer (ROSTOK 1862: 101/a, srov. psl. kremy a pahorek Křemjelčka u Dobrošec).
*prьst-enь > pjeršć-eń Akuz. koncovka *-enь vytlačila u dotyčných souhláskových kmenů tvar nominativu na *-ę, převádějíc je k jo-kmenům (SP 1: 124).
Desubstantiva: Perſtzen annulus (Chojnan, SSD 1967: 354), Pſchaslen ein Würtel (FRENCELIUS 1693–96: 726, 838+1, z psl. prędslo > slovinské prslo vřeteno), dwaschiaßzia schzescheniow zwanzig Klafter (SCHUSTER 1996: 283/28, z psl. stežь ‚tyč‘, srov. polské otworzyć drzwi na oścież (dříve bez předložky jen o-ścież) ‚otevříti dveře dokořán, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258282
Slovotvorba
kolem dveřního sloupu‘ BORYŚ 2008: 402–403), Dżeń Kern im Holze, Flieder, Mohrrüben etc. (HAUPTMANN 1761: 138, psl. strьženь ← strьžь střed BEZLAJ 3: 336). Deverbativum: Grebeń Kamm an Hühnern (HAUPTMANN 1761: 81, z psl. grebti ‚hrabati (ve vlasech)‘, metafora).
*stež-erъ > sćež-or/sćaž-or Jména samců utvořená přechýlením: gusor ‚houser‘ (Chojnan, HEW 1978–89: 365; z gus), kazor ‚kačer‘ (477; ze zast. kaca), kocor (kulowsky též kocer SSA 2: 82, srov. řídké ds. koca). Specifikační desubstantivum: ssziaschor Schoberstange (Chojnan, střídně ze stog, HEW 1978–89: 1274–75).
*rǫb-ežь > ds. rubj-až Konkretizované jméno dějové: ten ſe woſchewal s Rubeſchem mit Leinwand (JAKUBICA 1548: 124/19, z rubaś, rubju).
*gnil-ějь > ds. gnil-ej Názеv nositelе vlastnosti: ti gńilej ‚lenochu‘ (FRIZO 1796: 632/6.6, z gniły líný, hnilý).
*bat-ěnъ > hs. bać-on, *bot-ěnъ > ds. boś-an Činitelský název: bozan Ciconia (MEGISER 1603: 260), Baczen Storch (LUDOVICI 1673: 32); k BRÜCKNERově etymologii (1957: 33) doplňuji, že východisko čapího jména hornosrbského se obráží v jihoslovanském bátati ‚bíti‘ (18) a dolnosrbském zastaralém baśiś ‚praštiti‘ (STONE 2003: 30), kdežto základ útvaru dolnosrbského v ruském бóтать ‚bouchati‘. Lužickou příponu zasáhla obojí dispalatalizace.
*drobj-ězъ > drobj-az Zhmotnělé jméno dějové: Drobias klein Ding (FRENCELIUS 1693–96: 536, z psl. drobiti, drobjǫ SP 4: 242).
*spě-chъ > spě-ch Jako jména dějová vznikly: Jeſus zpuſchczy ten duch (JAKUBICA 1548: 85/37, od *duti), ßpech (Chojnan, SSD 1967: 330/41, od psl. spěti, srov. slovinské spéti spěchati), střídný Schmych (MOLLER 1574: 191/16, psl. směchъ ze smьjati se). Činitelsko-náchylnostní odvozeninu z *ženiti se nacházíme v osobním Schenich (r. 1649, WENZEL 1992: 181) a obecném Ženicham lečwa kłasć (RADYSERB 1905: 42), ženich Heiratslustiger (RĚZAK 1920: 464). Regresivními deriváty jsou vlastní jména Brach (r. 1407, WENZEL 1991: 56, z *Bratromil), Kmoch (r. 1436, 199, z *kmotr), Pech (r. 1359, 1992: 181, z *Petr).
*tesl-i > hs. ćěsl-a Praslovanský tesli, gen. teslьje (z tesla sekyra, teslice > polsky ciosła BEZLAJ 4: 175) dal polské cieśla, ukrajinské тéсля, běloruské цéсля a hornolužické Tón Cżėſla artifex lignarius (SWĖTLIK 1707: Iz44.13), a nahradil tak ojedinělý sufix častějším -a. Prasrbské -é- (>-ě-) vzniklo pod novým akutem (HEW 1978–89: 138).
*lěn-ichъ > hs. lěn-ich Expresivní přípona atributivních nomin se vydělila z domáckých podob osobních jmen jako Hodichs tochter (r. 1415, WENZEL 1991: 147, z *Godislav), odkud se přenesla k hypokoristikům typu Mylich (r. 1499, 1992: 24, základ *mil) a dále k nemnoha hornosrbským apelativům: ljenich Faulenzer (SMOLEŔ 1843: 44), zawali konjej woči/ Spłóšeny brunich skoči (Časopis towaŕstwa Maćicy Serbskeje z r. 1856–57, s. 33), Mudrich kaž knjez Wšitkowěm (RADYSERB 1905: 28), kiprich Schwachmatikus (RĚZAK 1920: 854). 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258282