98
7.4 Deskriptivní a normativní narace Druh naračního přístupu je klíčovým aspektem pro rozlišení obsahu narace. Lze rozlišit dvojí druh narace, a to popisnou (deskriptivní) a normativní. Popisná narace používá metodu deskriptivního výkladu událostí. Vypráví o událostech tak, jako by jejich vypravěč stál nezainteresovaně nad nimi. Takový výklad svojí povahou registruje tok událostí a fakta. Výsledkem je popisný výkladový obraz o zkoumané události, který je graficky zjednodušeně znázorněn v obrázku 21.
zkoumající aktér
zkoumaná realita, historické prameny, dokumenty…
výstup ve formě popisného výkladu
vstup výstupu do vědeckého diskurzu
objevení nového – korekce původního výkladového obrazu
Obr. 21: Popisný výkladový obraz
Popisný výkladový obraz je výsledkem poznávání zkoumané reality, analýzy dokumentů a odhalování faktů. Je to přístup ke zkoumání sociálních událostí, kdy je vypravěč usiluje vyložit tak, jak se staly, obrazně
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258271
99
řečeno, „samy o sobě“. Tento druh narace je tudíž charakteristický objektivistickým náhledem na zkoumaný problém. Výsledkem je vytvoření výkladového obrazu, který přispívá do vědecké diskuze. Objeví-li se nějaký nový fakt, stává se informačním zdrojem pro korekci původního výkladového obrazu. Tuto myšlenku je možné opřít o následující myšlenky Josefa Pekaře, který zmiňuje vojenské zakročení Jindřichovo (a Arnulfovo) v Praze po zavraždění knížete Václava slovy: Jindřich přitrhnuv k Praze, přijal v poddanství bratra Boleslavova, je jen zmateným ohlasem výpravy Jindřichovy do Čech z podzimu r. 929, nikoliv proti Václavovi, nýbrž proti vrahu jeho namířené. U Widukinda lze v takový zmatek dobře uvěřiti; o věcech slovanských na východě, zejména v době Jindřichově a vůbec o věcech mimosaských je zpraven chatrně, zaměňuje i jinde osoby, nezná nebo nedrží se, jak sám připomíná, vždy chronologického pořadu událostí. […] Proto třeba dáti po mém přesvědčení přednost mínění, že v často dotčené zprávě Widukindově jde o omyl; podle skutečnosti by Widukind měl vyložit, jak Jindřich, přitáhnuv k Praze, přijal v poddanství Boleslava. Nepochybuji, že by výklad (kurzíva F. O.) tento byl dávno se ujal mezi historiky, kdyby jim bylo známo bývalo, že Václav byl zavražděn již r. 929 a nikoliv r. 935. Ale je možný i výklad (kurzíva F. O.), jejž jsem podal prve, můžeme-li totiž Widukindův záznam datovat k r. 921–2 nebo vůbec k prvým létům panování Václavova. (Pekař, 1990d: 45–46)
Nově objevený fakt tudíž přispívá do vědecké diskuze, obohacuje ji, mění ji a v konečném důsledku přispívá k dalšímu rozvoji vědeckého poznání. V sociálních vědách v současnosti dominuje normativní narace. Ta je založena na axiomaticko-normativním přístupu. Podrobnou analýzu tohoto přístupu i s odkazy na vědeckou literaturu ukazujeme v jiné práci (Ochrana, 2013, kap. 3.1 a 3.2). Axiomaticko-normativně budovanou teorii tvoří množina pravdivých (resp. za jinak nezměněných podmínek za pravdivé považovaných) výpovědí D dané vědní disciplíny SS. Pro všechny věty si patřící do tohoto (vědeckého) systému dané vědy SS platí, že patří do množiny D deduktivně vyvozených (resp. konstruovaných) pravdivých (či za jinak nezměněných podmínek za pravdivé považovaných) výpovědí {s1, s2… sn}∈ D. Pro vědecký diskurz vedený na bázi dedukce platí (viz Filkorn, 1998: 30), že množina výpovědí D může být dvojího druhu. První podmnožinu tvoří základní výpovědi Z. Jsou to určující výpovědi, z nichž v diskurzu provádíme pouze vyvozování. Tvoří předpoklady pro deduktivní vyvo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258271
100
zování. Druhou podmnožinu tvoří vyvozené výpovědi I. Jsou to vlastně dokázané výpovědi, které jsou výsledkem vědeckého diskurzu. Logicky vzato, jsou to důsledky výpovědí, které jsou určené pravidly deduktivně vedeného diskurzu. Po svém vyvození se pak stávají určujícími výpověďmi, protože je aktéři diskurzu používají k vyvozování dalších výpovědí. Pro vědeckou rozpravu platí, že všechny výpovědi, které jsou výsledkem vědecké rozpravy, jsou propojeny logickými vztahy (konsekvencí) Cn. Atributem vědecké rozpravy vedené v rámci dané vědní disciplíny je, že musí platit, že jestliže je platná věta s1 patřící do množiny výpovědí D a z ní je odvozena věta s2, pak musí být i odvozená věta s2 platnou větou. Toto pravidlo je základem deduktivně založeného diskurzu. Modem takového deduktivního diskurzu je narativní normativní diskurz v sociálních vědách. Pro vědecký diskurz platí, že se řídí určitými pravidly dedukce PD. Jsou to pravidla, která používají aktéři vědecké rozpravy k vyvozování logických závěrů, které plynou z vědecké rozpravy. Vědecký diskurz může být veden na základě použití pouze jedné výchozí premisy. V takovém případě je důsledek s2 vyvozován pouze z jediné premisy s1 či může být založen na vyvozování z j- premis. Výsledky vědeckého diskurzu pak mají charakter dokázané věty. Právě ta určuje povahu deduktivního systému. Deduktivně budovaný systém SS má povahu (logicky) uzavřeného systému. Vytváříme-li určitou normativní axiomaticko-deduktivně budovanou teorii, pak k takovému teoretickému systému nemůžeme přidat žádnou pravdivou větu, která nevyplývá z axiomu (axiomů). Systém výpovědí by se totiž stal vnitřně rozporným, jednalo by se o neúplný systém. Smyslem uvedené analýzy bylo ukázat, že normativní narace a na ní budovaná normativní teorie jsou založeny na axiomu a teorému. Axiom je výchozí teze, jejíž pravdivost se předpokládá. Axiom se nedokazuje. Z axiomu se v rámci teoretického systému vyvozují další výpovědi, které se nazývají teorémy. Vztaženo na náš případ normativní narace, při vytváření narativního obrazu můžeme postupovat dvěma cestami, a to buď progresivní dedukcí, nebo regresivní dedukcí. Progresivní dedukce je takovým postupem, kdy vycházíme z axiomu (axiomů) a odvozováním postupujeme k teorémům, respektive postupujeme od premis k závěru. Z pohledu deduktivně budované vědecké teorie jsou axiomy takové teze, které jsou v systému neodvozené a mají (mohou mít) povahu zákonů vědy. Teorémy jsou takovými tezemi, které jsou v daném logickém systému odvozené. Mají tedy povahu zákonů vědy, které jsou v rámci systému dané teorie odvozené. Budeme-li postupovat progresivní dedukcí, pak vycházíme z axiomů a odvozováním postupujeme k teorémům. Přibližme si oba postupy na praktickém příkladu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258271