teprve šestnáct. Tak tam jeden idiot hrotil do mojí sestry. Prostě bezdůvodně. Znám ho, je to takový typ, co se opije a snaží se vyvolat rvačku. Něco tam říkal a já jsem se mu postavil. Nejdříve to bylo takový, že jsem ho slušně posílal někam, ale on pak na ni začal vulgárně řvát a to mi najednou změnilo morálku a začal jsem se s ním rvát.“ „Nevím,“ Marlena kroutila hlavou, „já v tom nevidím rozdíl!“ „Je v tom rozdíl, protože do normálního člověka by vjel vztek a adrenalin. Ale do mě vztek nevjel, pouze adrenalin, protože se mi změnila morálka na temnou, ale ne že by mě vytočil, ale proto, že jsem měl velkou potřebu řekněme potrestat ho za to, že jí nadával. Tak jsem ho zmlátil a spolu s ním i jeho kamarády.“ „Hm,“ přemýšlela Marlena, „přiznávám, že se nechytám!“ „To se nedivím! Podívejte! Když provedete nějakou špatnost, zločin, i když si myslíte, že je to pro dobro všech, tak máte výčitky svědomí. To já mám taky, když něco provedu a jsem zrovna v neutrální morálce, ale jakmile provedu něco v temné morálce, tak nemám vůbec výčitky svědomí ani mě to nijak netíží!“ „Dobře,“ pomalu kývla hlavou, „takže někoho zmlátíš, abys ochránil někoho, na kom ti záleží a-“ „A nemám potřebu se za to omlouvat nebo to nějak napravovat!“ „Ani za to nemáš žádný postih?“ „Pro smrtelníky je to občas trestný čin, ale pro čaroděje vůbec!“ „Já to stejně moc nechápu,“ řekla nechápavě. „To ani nečekám! To byste musela být čarodějka, abyste to pochopila.“ „Což nejsem,“ dodala. „Nicméně, Radka z toho nebyla vůbec nadšená, poslouchal jsem to několik dní. Nedokázala pochopit, že jsem byl emočně nestabilní kvůli schopnosti Empatie, díky které jsem cítil pocity všech kolem obzvláště, když se ta schopnost začala zhoršovat.“ „Jak zhoršovat?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258194
„Podle knihy kouzel se schopnost rozvíjela, podle mě se to zhoršovalo. Asi týden po tom, co jsem to zjistil, jsme ve vsi hráli fotbal.“ „Ty hraješ fotbal?“ přerušila ho. „Ne, nehraju, nebyl to fotbal jako fotbal, spíše fotbal, kde nešlo vůbec o skóre, hrálo se to prostě ze srandy. Hlavně se všichni těšili, že se po tom ožerou!“ „Nějaká vesnická tradice?“ „Ano!“ odpověděl. „A byla to celkem sranda, protože i místo fotbalistů, hrají i chlapi, kteří třeba fotbalu vůbec nerozumí. Jako třeba já.“ „To si ani nedokážu představit, jak to vypadá ta hra!“ „Většinou se tam sejde více fanoušků než na normální zápas,“ řekl, „a mají z toho ohromnou prdel.“ „Hádám, že tys z toho moc velkou radost neměl.“ „To teda neměl.“ „Jak to teda probíhalo?“
Červenec 2008, Fotbalové hřiště, Česká Republika „Patnáct minut přestávka pánové!“ zvolal rozhodčí a zamířil do kabin. „Jsi v pohodě, Christophere?“ zeptal se Daniel, když viděl bledého Christophera a šli spolu směrem ke kabinám. „Vypadáš jako před zhroucením!“ „V pohodě, Dane! Spíš jak se máš ty? Slyšel sem, že tu budeš na prázdniny u Katky.“ „Jak slyšel?“ odpověděl. „Říkal jsem ti to včera!“ „To je jedno, jaký to je tam s nimi v tom malém bytě?“ „V pohodě,“ řekl Dan, „dneska jsem měl oběd v posteli.“ „To jsi vstával až v poledne?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258194
„To ne! Vstávali jsme normálně ráno, ale hrozně jsem se přejedl při obědě a nějak jsem to v sobě neudržel a-“ „Chápu!“ došli ke kabinám, kde byli všichni a bavili se. Když v tom se tam začali dohadovat ohledně jednoho zákroku během zápasu. „Proboha!“ Christopher říkal Katce, která seděla vedle něho na lavičce. „Oni jsou fakt schopní se pohádat, i když o nic nejde!“ „To víš, fotbalisti!“ Christopher se chvíli bavil s Katkou, ale jak se tam pořád dohadovali, nemohl se ani soustředit. Zvedl se a nenápadně se vytratil za kabiny, kde v tu chvíli nikdo nebyl. Nervózně překračoval na místě a snažil se něco vymyslet. „Nějaký zaklínadlo! Něco o pocitech a Empatii!“ Chvíli přemýšlel a pak ho něco napadlo. „Ostatní už nechci vnímat… Ne to ne… City ostatních jsou mi ukradený… Ne, to taky ne!“ prsty si zatlačil na spánky a přemýšlel. Najednou mu svitlo, chytil se jednou rukou za hlavu a zavřel oči. „Emoce ostatních už nechci cítit a empatii z mého těla chci vymítit!“ Otevřel oči a rozhlédl se. Najednou se mu zpomalil srdeční tep, přestaly se mu třást ruce a cítil se klidně. Pomalu šel kolem kabin a slyšel, jak se tam pořád kluci dohadují, ale nic necítil. Vyšel zpoza rohu a sledoval, co se tam děje. „JO! Je to pryč!“ Všichni ztichli a podívali se na něho. „Co je pryč?“ zeptal se jeden z kluků. „To nevím! Ale je to pryč!“ Všichni ho radši ignorovali a pokračovali v dohadování. Christopher si přisedl ke Katce, která zrovna byla sama na lavičce. „Víš, jak jsem ti říkal o těch emocích?“ „Myslíš to, co se pořád snažím pochopit?“ zeptala se ho. „Jo! Je to pryč! Už nic necítím!“ „A to je dobře?“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258194