19. Středa třetího září
Malin prospí noc beze snů a probudí ji světlo, které se prodírá kolem závěsů, a také kohoutí kokrhání. Kde ten se tady vzal? Přece tu nikdy žádný kohout nebyl. Osprchuje se, oblékne si úzké bílé bavlněné kalhoty a světlemodrou halenku. Od Zekeho jí přijde esemeska. Je milé, že se ozýváš! S chlapcem nic nového. Cítí, že jí třeští hlava, přála by si ho tu mít, mluvit s ním o čemkoliv. Ale je daleko. A ona musí na ambasádu. Všední den nekončí jen proto, že Anniku Skoglundovou někdo zavraždil. Měla by velkou chuť případ vyšetřovat. Ale není to její práce. Vraždu vyšetřuje Pimčarn. Proč jí někdo odřízl obličej? přemítá ve slabě osvětleném bytě. Protože na ni byl naštvaný. Strašně moc naštvaný. Nebo jí chtěl ukázat svou sílu, svou moc? Protože nesnesl pohled na její tvář ani po její smrti? Malin roztáhne záclony. Přinutí se hledět přímo do světla a v hlavě jí buší ještě nesnesitelněji. Až po chvíli je k ní svět trochu přátelštější. Vyjde na balkon. / 98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258085
V horku se okamžitě zpotí. Vzduch je plný výfukových plynů a obloha na horizontu jedovatě žlutá. Neznámí ptáci slétají v hejnech na prázdný školní dvůr. Zatřese hlavou, aby se plně probrala. Co tady vlastně dělám? Bangkok jí najednou připadá jako rakev. Ale jedna věc je jistá. Tady může být taková, jaká teď bude už napořád. Osamělá. Katastrofálně osamělá. Zahledí se ke vstupu do protějšího domu. Stojí před ním známé vozy. Otevřený červený mercedes, černé BMW , zelený range rover. Toyota a passat. V ulici parkuje ještě další vůz, černý, který tam dosud neviděla. Značku nerozezná, ale něco jí na něm připadá podivné. Proč tam stojí? Kdyby patřil někomu v domě, stál by u vjezdu s řidičem. Má pocit, že se z předního sedadla zableskl dalekohled. Znovu se tam zahledí, ale už ho nevidí. Někdo mě pozoruje. Jsem si tím jistá. Malin vycouvá z balkonu. Proklíná svou paranoiu. Na ambasádě informuje Leifa a Axela o tom, co zjistila. Že Annika Skoglundová si údajně přála vybudovat dětský domov, ale že to tak nejspíš ve skutečnosti nebylo. Sedí v křeslech v hale před Leifovou kanceláří, jsou nízká a nepohodlná. Na stěnách visí litografie Petera Dahla nazvané Opil ci ze starého města a Malin pohled na ně nesnese, přála by si je otočit dozadu. Po chvíli hovoru vytáhne Axel svůj mobil. „Napsali mi z policie. V Karlstadu našli zubaře, který má její zubní kartu z doby, kdy jí bylo osmnáct let. Takže to máme po tvrzené úředně. Zavražděná žena je Annika Skoglundová.“ Leif se v křesle opře dozadu a Malin si všimne, že jeho kožené boty by potřebovaly vyčistit. / 99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258085
„Doma na to mají jeden den, aby našli nějaké příbuzné, než zveřejníme její totožnost.“ Axel vzhlédne od mobilu. Vypadá unaveně. Povzdechne si. Pak k nim mobil otočí. Noviny Aftonbladet otiskly úplně naho ře na titulní stránce její pasovou fotku. Švédka zavražděná v Bangkoku. „To šlo hodně rychle,“ poznamená Leif Andersson. „Měli ji tam už ve tři ráno.“ „Možná si chtěl zubař přivydělat,“ poznamená Malin. Axel se ušklíbne. „Nebo některý z tvých kolegů policistů?“ „Uvidíme, k čemu to povede,“ poznamená Leif. Vtom se ozve Malinin mobil. Číslo nezná. Zvedne se. „Musím to vzít,“ řekne a poodejde do chodby. Koutkem oka zahlédne, že Leif a Axel končí jejich improvizovanou poradu. Ohlásí se do telefonu. Na druhém konci je ticho. „Je tam někdo?“ Teď slyší těžký dech. „Tady je Jakob Häger.“ To jméno neznám, napadne ji. Ale přesto jí zní povědomě. Určitě ho už někdy slyšela. „Kdo jste?“ „Sedím v Bang Kwangu.“ V tu chvíli si vzpomene. Už ví, kdo to je. Je zavřený na doživotí pro obchod s drogami. Bang Kwang. Mokrá potkaní díra. „Co si přejete?“ Už si ho docela vybavuje. Je to malý gangster ze Skövde, který tady upadl do špatné společnosti. „Potřebuju s vámi mluvit,“ řekne. „O Annice Skoglundové, o té zavražděné ženě.“ / 100 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258085